V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TOMEK, Jiří

Jiří TOMEK (* 17. 2. 1931 Třebíč, † 29. 8. 2013 Brno)herec; bývalý manžel herečky V. Fialové a manžel herečky Jiřiny Prokšové (1928-2013). Dětství a mládí prožil na okraji Brna v Židenicích. Léta jeho uměleckých začátků a vyzrávání jsou spjata s brněnským div. a kulturním životem. Vystudoval herectví na JAMU (1953) a první angažmá získal ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odkud po roce odešel na vojnu. Na jaře 1956 se stal členem Divadla bratří Mrštíků, respektive Městského divadla v Brně, jehož souboru zůstal věrný dodnes s výjimkou sezony 1966–67, kdy působil krátce v pražském Divadle E. F. Buriana a činohře Státního divadla v Brně. Doménou mu byly od začátku polohy komediální, v nichž výrazně uplatňoval svou hereckou bezprostřednost a schopnost nesentimentálně věcného humoru, kořeněného životní hořkostí i tragikou. Diváckého úspěchu dosahoval ve veseloherních postavičkách, v nichž prokazoval důvěrnou znalost myšlení a cítění prostých lidí (Trepifajksl v Drdových Dalskabátech, švec Knejp v Nestroyově komedii Lumpacivagabundus, Bartoloměj Pecka v Jedenáctém přikázání, Falstaff ve Veselých paničkách windsorských, Jeppe v Holbergově hře Jeppe z vršku). Touto optikou virtuózně postihl i dramatické postavy, které nazírá pohledem malého člověka z ulice (starosta v Návštěvě staré dámy, strýc Sokrates v Milencích z kiosku, doktor Galén v Bílé nemoci a Molièrův Tartuffe). Múzické nadání – schopnost zpívat, dobré pohybové dispozice a ovládání hudebních nástrojů – mistrně využíval v muzikálovém repertoáru (Sancho Panza v Muži z La Manchy, Josef Novák v Divotvorném hrnci, Peachum v Třígrošové opeře, Karel Veliký v Pipinovi). Na film. plátně se uvedl menší rolí falešného rezidenta s krycím označením Y ve špionážním dramatu Anděl blažené smrti (1965) režiséra Štěpána Skalského. Věrohodný portrét „malého člověka“ pokřiveného charakteru vykreslil v postavě políra a tajemníka MNV Máčaly, jednoho z horlivých, ale zcela neschopných funkcionářů moravské vsi, o jejímž dramatickém poválečném přerodu s tragickými osudy jejích obyvatel vypráví poetická venkovská kronika Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968) a její volné pokračování Návrat ztraceného ráje (1999). Drásavé mezilidské vztahy a nepříliš idylický život na moravské vesnici líčí i další film, Gajerova balada podle Křenkovy literární předlohy Kateřina a její děti (1970), kde mu připadla opět úloha problémového člověka, novomanžela Cyrila, který se pro svou prchlivou a násilnickou povahu dostane pár dní po svatbě do vězení a jehož žena Marie (D. Hofmanová), prostřední dcera titulní hrdinky (Z. Rozsypalová), se stane terčem nízkých pomluv. Z dalších více než dvaceti film. rolí, převážně však vedlejších, do nichž ho často zval režisér Jaroslav Soukup, zaslouží vyzdvihnout trenér dostihových jezdců Janoušek v Soukupově dobrodružném snímku Dostih (1981), přísný vychovatel z učňovského internátu přezdívaný Pistolník v Cvrčkově hudební komedii Mezi námi kluky (1981), trenér žákovského hokejového oddílu Tomek v Pinkavově sportovním filmu pro mládež Malý velký hokejista (1982), úplatkářský zástupce stavebního podniku Panocha v Olmerově hořké komedii Jako jed (1985). S J. Tichou hrál rodiče nepříliš šťastně provdané hrdinky Ivony (K. Lojdová) v Matulově psychologickém dramatu Kariéra (1984). V dalších filmech ze současnosti i různých historických epoch hrál příslušníky inteligence, právníky, profesory, veřejné činitele (Osvobození Prahy, 1976; Drsná Planina, 1979; Romaneto, 1980; Záchvěv strachu, 1983; Noc smaragdového měsíce, 1984) a důstojníky VB (Kopretiny pro zámeckou paní, 1981; Láska z pasáže, 1984; Zvláštní bytosti, 1990). V 90. letech počet jeho film. rolí silně poklesl. Hrál hlavně v pohádkových příbězích: velvyslanec (Císařovy nové šaty, 1994), lékař (Pták Ohnivák, 1997) a princeznin otec (Jezerní krávna, 1998). Zatím posledním titulem jeho filmografie je nízko rozpočtová road movie debutujícího Davida Beránka s názvem 24 (2000), v níž ztělesnil osamělého venkovského dědu, u něhož přenocuje traumatizovaná dívka (B. Seidlová), putující bezcílně autem se stejně bezradným mladým mužem (M. Trnavským). Kvality hereckého potenciálu ukazuje už pár desetiletí i na tv. obrazovce v řadě inscenací (Tango, 1975; Brána k domovu, 1975; Kufr plný nadějí, 1977; Políčko, 1985; Pravda visí na vlásku, 1991; Sen o bílém volu, 1991; Bydlela v hotelu U andělů, 1992; Případ s černým vzadu, 1993; Případ Auffenberg, 1993), pohádek (O bojácném Floriánkovi, 1998; Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda, 2001; To vánoční šturmování aneb Pokoj lidem dobré vůle, 2004) a seriálů (Slovácko sa nesúdí, 1975, 1984; Hříšní lidé města brněnského, 1998; Četnické humoresky, 2000). Od 60. let se věnuje dabingu a přetlumočil role mnoha herců (Spencer Tracy, Peter Sellers, Richard Burton, Bourvill, Innokentij Smoktunovskij či William Conrad, státní návladní McCabe zvaný Tlusťoch v seriálu Jake a Tlusťoch). Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (1998). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2001).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!