V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TEPLÝ, Jan

Jan TEPLÝ (* 30. 7. 1931 Praha, † 25. 2. 2007 Praha)  – herec; manžel herečky Jany Jiskrové (* 1943) a otec herce Jana Teplého ml. (* 1976). Vyrůstal u prarodičů v Týnské uličce na Starém Městě. Vyučil se hodinářem v podniku pana Stránského na Strossmayerově náměstí a dva roky se při zaměstnání herecky školil v dramatické škole Rudolfa Kopeckého. Roku 1949 získal první angažmá v Táboře (pobočná scéna Krajského oblastního divadla České Budějovice), odkud po dvou sezonách přešel na rok do Mostu. Po vojenské službě vystřídal za jedno desetiletí další oblastní divadla (Jihlava, Varnsdorf a Liberec). Od roku 1962 působil již výhradně v Praze jako člen Divadla Jiřího Wolkera (1962–65), Divadla S. K. Neumanna (1965–86), Městských divadel pražských (1986–90) a Divadla na Vinohradech (1990–2004). Hostoval i na jiných pražských scénách (mj. Hudební divadlo v Karlíně, Divadlo za branou). Vyprofiloval se v představitele charakterních i komediálních typů, které v klasickém i moderním repertoáru interpretoval se smyslem pro sarkasmus, ironii, citovou zdrženlivost a psychologickou stavbu postavy. K jeho známým rolím patřil mj. inkvizitor v Shawově Svaté Janě, Kreon v Sofoklově Oidipovi vladaři, Brown v Brechtově Žebrácké opeře, kardinál ve Websterově Vévodkyni z Amalfi, Butler v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, Dunkan v Ionescově Macbethu a soudce v Langerově Periférii. V poslední době exceloval po boku S. Stašové v agenturním představení Divadla U hasičů v konverzační komedii Neila Simona Poslední ze žhavých milenců. Od počátku 60. let hrál ve filmu, který však využíval jeho schopnosti jen omezeně a značně jednostranně v menších až epizodních rolích. Poprvé se na plátně mihl jako muž s raketou v Gajerově snímku Králíci ve vysoké trávě (1961). V dalších více než padesáti filmech střídal různé uniformy s civilními kostýmy v postavách z minulosti i současnosti, které se pohybovaly v městském a výjimečně i venkovském prostředí. Často hrál německé a nacistické důstojníky (Blbec z Xeenemünde, 1962; Mys Dobré naděje, 1975; Proč nevěřit na zázraky, 1977) a příslušníky různých složek socialistické bezpečnosti (Jak se zbavit Helenky, 1967; Ucho, 1970; Nevěsta, 1970; Jeden z nich je vrah, 1970; Zlá noc, 1973) i prvorepublikové policie (Fešák Hubert, 1985). Ve filmech s detektivní zápletkou hrál jak kriminalisty (Motiv pro vraždu, 1974; Sny o Zambezi, 1982), tak podezřelé (Past na kachnu, 1978) i zločince (Člověk není sám, 1971). Typově se dobře hodil pro postavy úředníků (Happy end, 1967; Skřivánci na niti, 1969; Kateřina a její děti, 1970), lékařů (Panenství a kriminál, 1969; Julek, 1979; Atomová katedrála, 1984) a inženýrů (V každém pokoji žena, 1974; Hop – a je tu lidoop, 1977; Dostih, 1981). Nezřídka hrál padouchy a nesympatické, bezcharakterní a nepoctivé muže: takový byl pirát Walstone v Zemanově verneovské fantazii Ukradená vzducholoď (1966), bezohledný majitel prádelny Dattelzweig ve Strnadově adaptaci sociálního románu Antonína Zápotockého Rozbřesk pod titulem Čas lásky a naděje (1976), vychytralý účetní Sedláček v Balíkově retrosnímku Šílený kankán (1982), vedoucí hostince Šebesta ve Skalského psychologickém příběhu Všechno nebo nic (1984) a zkrachovalý fabrikant Hikl ve Svobodově dramatu z pohraničního městečka těsně před nacistickou okupací Svět nic neví (1987). Žánry a témata většiny filmů, v nichž se během 70. a 80. let na plátně často objevoval, se podřizovaly ideologickému diktátu a jejich tvůrci patřili k čelným reprezentantům normalizační kinematografie (nejčastěji točil s režisérem Jaroslavem Balíkem). Zatímco na plátně se po roce 1989 objevoval už jen vzácně (Byli jsme to my?, 1990; Zdivočelá země, 1997; Mrtvej brouk, 1998; Kytice, 2000), v diváckém povědomí zůstával zejména díky tv. obrazovce, kde nalezl od počátku 70. let hojné uplatnění. Hrál v desítkách inscenací a her různých žánrů a kvalit, z nichž vybíráme tituly Za ranních červánků (1970), Chléb a písně (1971), Lidé na křižovatce (1971), Zajatec šílenství (1971), Kat nepočká (1971), Romeo a Julie na konci listopadu (1971), Hledá se Kurt (1974), Kde jsi byl, Odyssee? (1974), Velký oblouk (1974), Tribun lidu (1975), Podezřelé okolnosti (1977), Zlaté rybičky (1979), Mezičas (1981), Kvůli mně přestane (1982), Povídky malostranské (1984), Záhada zamčeného pokoje (1986), Kverulantka (1987), Milionová láska (1988), Případ se psem (1988), Vampýr (1989), Smrt barona Gandary (1990), Skládačka (1991), Prosím, vaše lordstvo! (1991), Pilát Pontský, onoho dne (1991), Morové povětří (1991), Hřbitov pro cizince (1991), Jak se ztratit ve zlém světě (1993), Narcisový dům (1994), Ani málo, ani moc (1999), Návštěva staré dámy (2000), Gambit (2000), Chytit vítr (2000), Vrah jsi ty! (2003), Drátařík a hruška moudrosti (2003), Poslední kouzlo (2006). S jeho tváří je spojena i řada seriálů: 30 případů majora Zemana (1974–79), Chalupáři (1975), Byl jednou jeden dům (1974), Nemocnice na kraji města (1977), Ve znamení Merkura (1978), Dnes v jednom domě (1980), Okres na severu (1981), Černá země (1985), Gottwald (1986), Rodáci (1987), Případy pro zvláštní skupinu (1989), Dobrodružství kriminalistiky (1989), Ďábel v Praze (1996), Zdivočelá země (1997), Na lavici obžalovaných justice (1998) a Pojišťovna štěstí (2004) aj. Roku 1990 stál u zrodu Herecké asociace (do 2005 její prezident). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2001).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!