ŠVORCOVÁ, Jiřina
Jiřina ŠVORCOVÁ (* 25. 5. 1928 Kociánovice, okres Hradec Králové, † 8. 8. 2011 Praha)
–
herečka; sestra herce
V. Švorce, manželka dirigenta Jindřicha Rohana (1919–1978) a malíře, scénografa a výtvarného kritika Vladimíra Šolty (1924–1977). Pochází z rodiny stavebního dělníka a současně (nebyla-li práce) i rolníka (matka vedla hostinec). Studovala na učitelském ústavu a ještě před maturitou se zapsala na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (později změněna na DAMU). Po absolutoriu (1950) strávila sezonu v oblastním divadle v Hradci Králové a pak se stala na čtyřicet let členkou Divadla na Vinohradech (1951–90). Zde zprvu hrála schematické typy uvědomělých dívek a žen, později se propracovala k charakterním i komickým rolím v klasickém repertoáru (
Legenda o lásce,
Don Carlos, Anna Karenina,
Loupežník,
Tři sestry,
Matka Kuráž,
Hlasy ptáků). Ve filmu debutovala postavou Helenky, dcerky myslivce-nekatolíka (
L. Boháč), ve Steklého adaptaci Jiráskova románu
Temno (1950). Mezi hrdinkami z lidu, které v 50. a 60. letech vytvořila před kamerou, vynikají postavy mladých žen řešících milostná dilemata s ideologickým pozadím: prodavačka Marie Rysová v dramatu
K. Kachyni Král Šumavy (1959) a lékařka Marie v Brynychově špionážním dramatu
Smyk (1960). Po titulní roli kriminalistky v Blumenfeldově detektivce
Tereza (1961) ztělesnila Boženu Němcovou ve Vávrově životopisném dramatu
Horoucí srdce (1962) a v politicky exponovaném filmu
Člověk není sám (1971) měla hlavní roli obětavé stranické funkcionářky Joštové. Později se uplatňovala už jen ojediněle v tv. seriálech (
Matka, 1976;
Okres na severu, 1980;
Žena za pultem, 1977) a rozhlase (normalizační seriál
Jak se máte Vondrovi?). Její politická angažovanost, jež neblaze ovlivnila i hereckou činnost, vyvrcholila za normalizace: členka ÚV KSČ a opakovaně předsedkyně SČDU (do rozpuštění 1989). Od roku 1990 její patetické deklamování tvoří kolorit srazů komunistických pohrobků. Osudy a úvahy shrnula do memoárové knihy
Býti Švorcovou (2000) a knihy rozhovorů
Jiřina Švorcová osobně (2010), kterou s ní připravili Miroslav Graclík a Václav Nekvapil.. Téměř více než film. rolí měla řádů: Řád práce (1970), Státní cena Klementa Gottwalda (1980), Zasloužilá umělkyně (1973), Národní umělkyně (1984).