V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠVEHLÍK, Alois

Alois ŠVEHLÍK (* 30. 7. 1939 Pardubice)  – herec; bratr herce Jaroslava Švehlíka (1930–1973) a otec herce D. Švehlíka. Oba rodiče byli obchodníci, trhovci, s nimiž po válce jako kluk jezdil. Už tehdy ho přitahovalo divadlo, které se starším bratrem hrál u pardubických salesiánů, v jejichž kostele ministroval. Vystudoval SPŠ strojnickou v Chrudimi (1958), po vojně nastoupil do továrny, ale toužil po herectví. Když ho nepřijali na DAMU, rozhodl se školit herecký projev jevištní praxí na oblastních scénách. Začínal v Klatovech (1962–63), které vyměnil za Most (1963–64), odkud zamířil do Olomouce (1964–66), aby na delší čas zakotvil v libereckém Divadle F. X. Šaldy (1966–74), kde dozrál v představitele charakterních rolí. Hostoval v Divadle za branou O. Krejči, ale do Prahy odešel až roku 1974 jako člen Městských divadel pražských, kde působil čtrnáct sezon (Mortimer v Marii Stuartovně, Hadrář v Bláznivé ze Chaillot, Klubko ve Snu noci svatojánské, rebel McMurphy v Přeletu nad hnízdem kukačky). Od roku 1988, kdy je členem činohry Národního divadla, ztvárnil na první scéně úctyhodnou řadu klasických postav i hrdinů moderní dramatiky (mlynář v Lucerně, Jean ve Slečně Julii, Astrov ve Strýčku Váňovi, Žvanikin v Ženitbě, Willy Loman ve Smrti obchodního cestujícího, Aleš Hrdina v Mášových Podivných ptácích, Pelop v melodramu Smrt Hippodamie, Ibsenova Johna Gabriela Borkmana, hejtmana Pivo v adaptaci Vančurovy Markéty Lazarové, Alfred Doolittle v Pygmaliónu a Max ve Stoppardově Rock’n’Rollu aj.). Hostuje na dalších pražských scénách, mj. v Divadle Na zábradlí (za roli „On“ ve hře Ernsta Jandla Z cizoty, v níž hraje se synem Davidem, získal Cenu Divadelních novin a byl nominován na Cenu Thálie 2004). Roku 2005 hrál na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě (sluha Malvolio ve Večeru tříkrálovém). Na jevišti i před kamerou se prosadil hlavně jako autentický interpret eruptivních mužných typů. Blízké mu jsou postavy, které vzdorují osudu a v jejichž žilách koluje furiantská krev. Do filmu vstoupil ústřední úlohou v koprodukčním historickém filmu Eldara Kulijeva Větrné moře (1973). Zpodobnil ruského revolucionáře českého původu, komisaře Jana Prokopoviče Vacka, který roku 1918 organizoval ústup bolševických jednotek z Baku po pádu tamější komuny. Jinou autentickou osobností, které na plátně propůjčil svůj zjev, byl středověký německý malíř, titulní hrdina životopisné fresky Malíř Jörg Ratgeb/Jörg Ratgeb, Maler (1977), ve snímku NDR režiséra Berharda Stephana. Před kamerou nosil i různé uniformy armádních a bezpečnostních složek (Sokolovo, 1974; Město nic neví, 1975; Osvobození Prahy, 1976; Noc klavíristy, 1976; Čekání na Patrika, 1988; Černí baroni, 1992). Vesměs ztvárňoval rozvážné, někdy také impulzivní manžely a otce, muže sebevědomé i vnitřně nalomené, řešící závažné rodinné či profesní problémy. Takový byl především jeho středoškolský profesor Karel Lindeček v povídce Vladimíra Blažka Aljaška z filmu Profesoři za školou (1975), horkokrevný traktorista Petr Kodet, agresivně žárlivý manžel křehké učitelky Pavly (V. Galatíková) ve Vláčilově dramatu Dým bramborové natě (1976) na motivy románu Bohumila Říhy Doktor Meluzin, rozvádějící se havíř Adam (jeho ženu hrála M. Málková v Hanibalově příběhu Dobrý den město (1976) a egoistický výzkumník z chemické továrny Štěpán Bernát v Sirového moralitě Paragraf 224 (1979). Zaměstnance chemiček hrál i v jiných filmech s výrobní tematikou: v Jirešově adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978) a v Matulově Kariéře (1984). Ve dvou životopisných příbězích, situovaných do druhé poloviny 19. století, vytvořil menší postavy proletářů: havíř Pohan ve Vláčilově portrétu skladatele Antonína Dvořáka Koncert na konci léta (1979) a zámečník Stankovský, dělník Ringhofferovy továrny v Soukupově arbesovském Romanetu (1980). Zajímavou dvojroli otce dvanáctiletého Míši (G. Bubník) v letech 1975 a 2000 ztělesnil ve fantastickém filmu Ludvíka Ráži Odysseus a hvězdy (1976). Poslední větší roli měl jako vedoucí jachtařského mládežnického oddílu Vala v Borkově dětském snímku se sportovní tematikou Muž přes palubu (1980). Z následujících, víceméně již podružných film. úloh zaslouží připomenout aspoň pana Fraňka zvaného Rozvědčík, majitele malé výletní restaurace ve smutné komedii K. Kachyni Smrt krásných srnců (1986) na motivy povídek Oty Pavla, mlynáře v Troškových pohádkách Princezna ze mlejna (1994) a Princezna ze mlejna 2 (2000), ředitele školy v Kolihově adaptaci Vieweghova románu Výchova dívek v Čechách (1997), chudého německého sedláka Aloise Weisera, otce hlavní hrdinky (M. Hilmerová) Cieslarova baladického příběhu z 2. světové války Pramen života – Der Lebensborn (2000) a otce studenta FAMU Danyho Kušmice (D. Švehlík), jednoho z cynických vrahů v Brabcově Boleru (2004). Na plátně se znovu připomněl rolí Viktora, jehož panovačná matka (J. Adamová) hodlá v požehnaném věku ukončit své dlouholeté manželství, v psychologickém dramatu Lenky Kny Stínu neutečeš (2009), a epizodkou důstojníka Vaverky v Jařabově historickém snímku Hlava–srdce–ruce (2010). Zatímco v 80. letech se význam a počet jeho film. rolí výrazně snížil, o to víc daboval zahraniční herce, hlavně Jacka Nicholsona, Götze Georgea (německý kriminální seriál Schimanski), Martina Shawa (britský špionážní seriál Profesionálové), Anthonyho Hopkinse, Charlese Bronsona, Roberta De Nira aj. Za své výkony byl dvakrát odměněn Cenou Františka Filipovského (1999, 2007). Těžiště Švehlíkovy práce spočívá hlavně v divadle, ale s jeho ostře řezanou mužnou tváří a nezaměnitelným hlasem se veřejnost pravidelně setkává už přes třicet let na tv. obrazovce v nepřeberném množství inscenací a filmů, jmenovitě Cena zlata (1972), Podivín (1973), Píšťalka pro dva (1974), Muži jdou ve tmě (1975), Tribun lidu (1975), Zastřený barevný svět (1978), Svatební let (1981), 1. máj 1890 (1981), Čtverec mizení (1982), Předehra (1982), Devátá smrt (1983), Tři mušketýři (1983), Povídky malostranské (1984), Na dosah ruky (1984), Panská 8 (1984), Pan Pickwick (1986), Karanténa (1987), Pilát Pontský, onoho dne (1991), Mistr Kampanus (1993), Genij vlasti (1998), Návštěva staré dámy (2000), Vyvraždění rodiny Greenů (2002), I ve smrti sami (2003), …a stoupej do slunce! (2003), Bankrotáři (2003), Falešné obvinění (2004), Černá karta (2005), Hadí tanec (2005), Swingtime (2006), Operace Silver A (2007), Divnolásky (2008) aj. Důvěrně známý je i dětskému publiku z pohádek O těch Martinových dudách (1991), Tři dary lásky (1992), Pohádka o prolhaném království (1992), Kryštof a Kristina (1993), Ošklivá princezna (1998), Pán hradu (1999), Tři životy (2007), Operace Silver A (2007) atd. Energické, zásadové a mnohdy i politicky „uvědomělé“ muže činu ztělesnil v řadě seriálů, např. Žena za pultem (1977), Zákony pohybu (1979), Inženýrská odysea (1979), Okres na severu (1981), Dobrá Voda (1982), Gottwald (1986), Panoptikum Města pražského (1986–87), Bylo nás šest (1986), Rodáci (1987), Malé dějiny jedné rodiny (1988–89), Náhrdelník (1992), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Strašidla a spol. (1993), Letiště (2006), Eden (2006), První oddělení (2008) a Cesty domů (2010). Vzpomínkový bilanční medailon s ním natočil George Agathonikiadis pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!