V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠŮRA, Antonín

Antonín ŠŮRA (* 25. 8. 1929 Praha, † 30. 11. 1968 nebo 1969 Kanada, autonehoda)  – herec. Pocházel ze skromných poměrů (otec invalida, matka prodávala květiny v pouličním stánku). Ještě než se vyučil lakýrníkem a písmomalířem, objevil ho mezi branickými ochotníky rozhlasový režisér Jiří Vasmut, který často a rád přibíral k práci mladé herecké talenty. V rozhlasu si všimli jeho talentu i význační div. a film. umělci, jejichž zásluhou získal profesionální příležitosti na jevišti i před kamerou. Roku 1947 se stal elévem Národního divadla v Praze a začal navštěvovat dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Kvůli ekonomicky obtížné rodinné situaci však musel studia zanechat. Mimo hojné účinkování ve filmu a rozhlase vystřídal postupně řadu angažmá, působil hlavně v hudebních divadlech a na estrádních scénách: Divadlo státního filmu (1948–51), Pražské estrády (1952–59), Rokoko (1959–65) a Laterna magika (1965–68). Jeho komediální temperament obzvlášť dobře souzněl se stylem a poetikou kabaretního Rokoka, kde bavil jak obecenstvo v hledišti, tak nevyzpytatelným humorem a hravou povahou i kolegy ze souboru. Vedle domovských scén vystupoval po republice v různých estrádách jako klaun-iluzionista (oblíbené číslo byl trik Poctivý zloděj hodinek). S partnerem, s nímž pódiová čísla provozoval, ho angažovala americká umělecká agentura do zábavních podniků Las Vegas, kam oba odjeli. Účinkování v USA ale rychle skončilo, když nenašlo diváckou odezvu. V návratu do vlasti mu bránila finanční tíseň, do níž se dostal díky své hráčské vášni. Živil se jako malíř v partě Čechů, kteří stavěli rodinné domky. Pak začal hrát i divadlo pod jménem Toni Shura. Jeho život předčasně ukončila autonehoda na dálnici. Od začátku umělecké kariéry byl úzce spjat s českým filmem, v němž zanechal na padesát rolí a roliček. Debutoval úlohou starostova synka Miša v Čapkových povídkách (1947) M. Friče. Hned ve druhém filmu Na dobré stopě (1948) režiséra J. Macha mu připadla hlavní role skauta Edy, poznamenaného tragickou okupační zkušeností, který se na letním junáckém táboře vodního oddílu těžko sžívá s ostatními chlapci. Jejich důvěru a přátelství si získá, až když přispěje k odhalení německých diverzantů. Jedním z partnerů zde byl jeho vrstevník S. Fišer, s nímž v Gajerově detektivce Křížová trojka (1948) vytvořil dvojici učňů, jejichž přičiněním jsou zmařeny plány zlodějského trojlístku. S Fišerem se před kamerou opět sešel v Machově budovatelské veselohře Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), kde představovali sourozence, mladší syny manželů Tříškových (S. Rašilov, J. Kurandová): S. Fišer Julínka a Šůra automechanika Jirku. Mezitím se ještě mihl jako učedník Bořík po boku J. Marvana v komedii V. Kubáska Železný dědek (1948) a jako oktaván v Sádkově Červené ještěrce (1948). Obstál i při ztvárnění výrazné dramatické postavy dobrodružství chtivého Pepíka Hoška, syna holešovického zámečníka a velitele barikády (J. Průcha) ve Vávrově dramatu z květnového povstání 1945 podle Drdovy literární předlohy Němá barikáda (1949). Politická situace po únoru 1948 ovlivnila tematickou skladbu a typ jeho rolí: hrál dělníky (Případ Z-8, 1948; Dva ohně, 1949; Přiznání, 1950; Zaostřit, prosím!, 1956; Slečna od vody, 1959; Konec cesty, 1959; Lidé jako ty, 1960), traktoristu (Cesta ke štěstí, 1951), svazáka (Slepice a kostelník, 1950), budovatelského referenta (Plavecký mariáš, 1952), účastníka volební schůze (Nejlepší člověk, 1954), vojáky nejnižších šarží (Akce B, 1952; Tanková brigáda, 1955; Tenkrát o vánocích, 1958; Zatoulané dělo, 1958). Výjimečně z této linie vybočily charakterově odlišné či jinak zajímavé a hodnotné postavy. Podařilo se to hlavně v roli závodníka Václava Vondřicha z Radokovy retrokomedie o průkopnících motorismu Dědeček automobil (1956), kudrnatého anděla Teofila z drdovské pohádky Hrátky s čertem (1956) J. Macha a četníka Rampy ze Steklého druhé adaptace Haškova proslulého románu s názvem Poslušně hlásím (1957). Údělu figurkáře se nezbavil ani v následující dekádě, která mu přinesla alespoň pestřejší repertoár. Na plátně se tak objevil jako trumpetista (Černá sobota, 1960), řidič autobusu (Noční host, 1961), překupník (Tereza, 1961), vesnický radní (Florián, 1961), referent svazu mládeže (Tři chlapi v chalupě, 1963), předseda dílenského výboru (Einstein kontra Babinský, 1963), fotograf (Bylo nás deset, 1963), zarostlý pistolník (Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964), konferenciér (Kdyby tisíc klarinetů, 1964), reportér a francouzský policista (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967). Diváci ho občas vídali i na obrazovce, hlavně v hudebně zábavných pořadech (Revue v mlze, 1966), komediálních inscenacích (Klíč, 1962; Šlechetný cowboy Sandy, 1964; Láska jako trám, 1967) a titulech pro děti (Modrý autobus, 1963; seriál Robot Emil, 1959–68).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!