V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠULCOVÁ, Jana

Jana ŠULCOVÁ (* 12. 2. 1947 Praha)herečka; bývalá manželka herce O. Víznera, matka grafičky Terezy Václavkové-Víznerové (* 1972). S bratrem doma hrávala loutkové divadlo a chodila do Dismanova rozhlasového dětského souboru. Na základní i střední škole účinkovala ve školních představeních a účastnila se recitačních soutěží (bronzová medaile Wolkerova Prostějova). Po maturitě se stala posluchačkou herectví na DAMU a již za studií filmovala a hostovala v Komorním divadle (Lištičky Lilian Hellmanové). Hned po absolutoriu (1969) ji angažoval Ota Ornest do Městských divadel pražských, na jejichž prknech si zahrála hodně zajímavých rolí. Začínala naivkami a mladými hrdinkami (Anička Hošková ve Veselých paničkách windsorských), jimž propůjčila oduševnělou tvář a hloubku citového prožitku. Brzy se propracovala k rolím charakterním jak dramatickým, tak i veseloherním: Sylvie v Bettiho Zločinu na Kozím ostrově, Liduška ve Fidlovačce, Jana Zímová v Zelenkově komedii Babička hodně četla, Dáša v Zahradníkově Sólu pro bicí (hodiny), Giulianella ve hře Eduarda de Filippa Sobota, neděle a pondělí, Lenka v Ibragimbekovově hře Jako lev, Líza v Goethově Urfaustovi, Naďa Frýbortová v Páralově Mladém muži a bílé velrybě, Eva Braunová v MacDonaldově Summitu). Když počátkem 90. let procházela Městská divadla pražská organizačními, uměleckými i personálními změnami, rozhodla se roku 1992 odejít. Těžkou osobní i profesní situaci, kdy se po rozvodu potýkala se značnými zdravotními problémy a nedostatkem hereckých příležitostí, jí pomohlo řešit hostování v Divadle Bez zábradlí (Revizor, Tři muži na špatné adrese, Bambini di Praga, Mandarinkový pokoj, Past na osamělého muže). Později navázala spolupráci i s jinými soukromými scénami, zejména s Divadelním souborem Háta (Klíč na neděli, Prolhaná Ketty, Rozmarný duch, Prázdniny snů) a Divadlem Radka Brzobohatého (Noc s Alicí). V poslední době ji důvěrně poznalo obecenstvo libereckého Divadla F. X. Šaldy (Do naha!, Pobřeží, Zdravý nemocný, Postelová fraška). Už jako studentka začala své interpretační schopnosti prověřovat před tv. i film. kamerou. Na plátně debutovala v Herzově hudební lyrické grotesce o lásce a manželství Kulhavý ďábel (1968) hlavní dívčí postavou sličné Zuzanky, která – stejně jako její milý Honza Novák (V. Neckář) – odolá rafinovaným svodům ďábla vilnosti Asmodeje (J. Herz) a zůstane chlapci věrná. Následovaly epizodky růžolící dívky v Herzově tragikomedii Spalovač mrtvol (1968) a studentky Vladěny Bosákové v koprodukčním čs.-francouzském filmu Těch několik dnů… (1968) francouzského režiséra Yvese Ciampiho. V humorně laděné povídce Vznášející se docent z Hoblova triptychu podle předloh Ivy Hercíkové Velká neznámá (1970) vytvořila v úloze asistentky Markéty s M. Málkovou dvojici dívek usilujících o staromládeneckého docenta (B. Čáp). Velkostatkářskou dcerušku Evu Jarolímkovou, jednu z milenek titulního hrdiny Rudiho Macháčka (J. Abrhám), představovala v „krvavém vaudevillu“ Jiřího Sequense Partie krásného dragouna (1970), uvádějícího na plátna kin příběh z Markových Hříšných lidí Města pražského. V Matějkově příběhu z nemocničního prostředí Pět mužů a jedno srdce (1971) jí připadla vedlejší postava mladičké ošetřovatelky Květy Provazníkové, do níž se zamiluje jeden z lékařů (E. Cupák). Sličnou a pikantní černovlásku Lisette, milenku pařížského bonvivána Maurice Fadinarda (M. Kopecký), při jejichž schůzce „na rozloučenou“ Fadinardův kůň zničí nový slaměný klobouk krásné paní Anais (K. Fialová), si zahrála v Lipského adaptaci klasické frašky Eugena Labiche Slaměný klobouk (1971). K postavám současných dívek se vrátila zpěvačkou Klárou, jejíž chlapec, řidič poštovního vozu, byl zákeřně zavražděn a jehož kolega Honza (V. Postránecký) se při pátrání po vrahovi do ní zamiloval, v detektivce Václava Vorlíčka Smrt si vybírá (1972). Ve veselohře z vojenského prostředí Ivo Nováka Půlnoční kolona (1972) hrála mladou rozvedenou ženu, která se díky svému neposednému synkovi seznámí se sympatickým desátníkem (J. Hanzlík). S L. ŠvormovouL. Píchovou ztělesnila trojici sudiček předpovídajících a řídících životní osudy zpěváka Švandy (K. Gott) v Rychmanově muzikálové parafrázi klasické div. hry J. K. Tyla Strakonický dudák, uvedené pod názvem Hvězda padá vzhůru (1974). Režisér Novák si ji vybral i za představitelku druhé hlavní ženské role ve filmu Postavení mimo hru (1979). Hrála manželku staršího a zatrpklého architekta Frydrycha (I. Prachař) a chvilkovou milenku dočasně zneuznaného hokejisty Jindřicha (J. Kukura). V Soukupově životopisném filmu Romaneto (1980) představovala krásnou a inteligentní neteř nakladatele Bellmana (V. Ráž), který se zajímá o vydání Arbesových spisů. Srdce diváků si podmanila zejména jako rehabilitační sestra Kateřina Horáková v situační komedii tv. režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět (1982), kde s E. BalzerovouZ. Studenkovou vytvořila trojici mladých žen a matek, které rafinovaným komplotem překazí zimní „pánskou jízdu“ svých manželů (jejím partnerem v roli lékaře Alberta Horáka byl J. Satinský). Počátkem 80. let vytvořila několik velkých a po herecké stránce náročných postav. Především film. režisérku Annu Hertlovou ze Sequensova koprodukčního filmu Hořký podzim s vůní manga (1983), která při práci na dokumentárním filmu o indickém státníku Néhrúovi utrpí těžké zranění, po němž projde vážnou životní krizí. Po vcelku epizodní roli nevěrné manželky bankovního ředitele Kropase (J. Holý) v Novákově retrokomedii Fešák Hubert (1984) následovaly dvě velké a zcela odlišné studie ženských charakterů. Ve slov. filmu s kriminální zápletkou Ľudovíta Filana V bludisku pamäti (1984) se jako sebevědomá lékařka Švehlarová, pracující v oblasti neurochirurgie, stane po složitém psychologickém přerodu milenkou svého pacienta – člena zločinecké bandy Mikuše (Ľ. Paulovič). Druhou postavou byla zoufalá Juta ve Vávrově adaptaci div. hry Františka Hrubína Oldřich a Božena (1984), pro neplodnost zapuzená německá manželka českého knížete Oldřicha (J. Bartoška), která přes vznešený původ musela uvolnit místo prosté selce Boženě (I. Svobodová). Galerii současných hrdinek pak rozšířila dalšími čtyřmi portréty dobře situovaných a vysokoškolsky vzdělaných žen, často klamaných manželek, které v neuspokojivých rodinných a partnerských vztazích citově strádají: zubařka Soňa Průchová v Dobrém světle (1986) K. Kachyni, programátorka Magda, matka těžce zraněné titulní hrdinky (K. Pollertová-Trojanová), v Novákově melodramatickém příběhu Operace mé dcery (1986), lékařka Dita Tittelbachová v adaptaci Páralova románu Muka obraznosti (1989) V. Drhy a introvertní psycholožka Naďa, nevlastní sestra egocentrické herečky Eleny (M. Vášáryová) v Hanákově komorní sondě do intimního světa dvou povahově protikladných žen Súkromné životy (1990). Po téměř patnáctileté odmlce se připomněla návštěvníkům kin malou úlohou matky nesmělého malíře Vladimíra (J. Budař) v Cieslarově hořké komedii Duše jako kaviár (2004) a znovu pak trojicí menších rolí: stranicky uvědomělé ředitelky školy v Trojanově Občanském průkazu (2010), sousedky Hradské v Troškově situační komedii Doktor od Jezera hrochů (2010) a učitelky Vávrové v Šíchově psychologickém snímku z prosředí základní školy Bastardi (2010). Sympatie diváků se od začátku její umělecké kariéry opíraly spíš o role na tv. obrazovce, ať už v postavách křehkých dívek, sympatických a elegantních mladých žen, šlechtičen, prostitutek, či starostlivých maminek. Svým oduševnělým půvabem, úsporným projevem, souměrnou tváří s velkýma očima a plnými rty okouzlovala v pohádkách (Křesadlo, 1968; Kráska a zvíře, 1972; Princ Chocholouš, 1974; O lesním království, 1985), ale stejně tak zaujala v mnoha historických, psychologických a detektivních inscenacích a hrách: Alexandre Dumas starší (1970), Manon Lescaut (1970), Dlouhá bílá nit (1970), Šest uprchlíků (1970), Otcové a děti (1971), Chléb a písně (1971), Opory společnosti (1972), Řemeslo urozených (1972), Velká šance (1974), Ohnivý máj (1974), Vedlejší cesta (1976), Já zůstanu věrný (1977), Osamělý jezdec (1979), Zlaté rybičky (1979), Havárie (1980), Panenka (1981), Portrét (1982), Diplomat (1982), Imilla (1984), Tvrz (1991), Společenská hra (1991), Přes padací mosty (1991), Milostivé léto (1991), Trio (1995), Společnice (2000), Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (2000), Znásilnění (2001), Opravdová láska (2007), Svědomí Denisy Klánové (2009). Popularitu jí však nejvíc zajistilo účinkování v seriálech Hříšní lidé Města pražského (1968–69), Byl jednou jeden dům (1974), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Tajemství proutěného košíku (1977), Zákony pohybu (1979), Dnes v jednom domě (1980), My všichni školou povinní (1984), Náhrdelník (1992), Pomalé šípy (1993), Na lavici obžalovaných justice (1998), Horákovi (2006), Cukrárna (2010) aj. Za roli energické televizní hlasatelky Magdy z tv. filmu Marie Poledňákové Kotva u přívozu (1980) získala cenu Zlatý krokodýl. Interpretační kvality už dlouho osvědčuje při dabování (mj. Jill Clayburgh a Catherine Deneuve), které také vyučuje na Vyšší odborné škole herecké v Praze-Michli. O bolestné etapě života, kdy bojovala se závislostí na alkoholu a antidepresivech, což ji (se zdravotními dopady) na léta téměř vyřadilo z herecké práce, vypovídala v dokumentu z cyklu 13. komnata (2006).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!