V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTERCL, Jaroslav

Jaroslav ŠTERCL (* 18. 11. 1919 Blovice, okres Plzeň-jih, † 4. 4. 1996 Praha)  – herec a kabaretiér; bratr herce V. Štercla. Od dětství vedle četby dobrodružných příběhů Karla Maye, Jacka Londona a Jamese F. Coopera pravidelně navštěvoval biografy, kde zbožňoval americké grotesky a kovbojky. Tím si vypěstoval celoživotní vztah k trampingu a přírodě vůbec. Jako starší syn architekta, jehož firma zbankrotovala, studoval nepříliš úspěšně na klasickém gymnáziu. Z kvarty přestoupil na Vyšší odbornou školu stavitelskou v pražské Betlémské ulici a po absolvování (1940) krátce v oboru pracoval ve firmě Junker, kam byl za války totálně nasazen. Láska k divadlu ho přivedla ještě za studií na jeviště kabaretu nuselského pivovaru, kde učinil první profesionální krůčky se samostatným číslem Pan Paďour na trampu. Od počátku 40. let účinkoval na pražských div. a zejména kabaretních scénách (Uranie, malostranská Umělecká beseda, Divadélko na dlani ve Štěpánské ulici, Živé jeviště v Rokoku), jimž zůstal věrný i v po válce: Rozmarné divadlo v Alhambře (1945–46), Haló Kabaret v sále U Šenfloků na Václavském náměstí (1946–48), Nocturno revue (1949–50), Alhambra revue (1950–57), Pražské estrády (1958–67), Laterna magika (1967–71) a nakonec Hudební divadlo v Karlíně (hajný Štětivec v operetě Na tý louce zelený). S Laternou magikou se účastnil světové výstavy Expo 67 v Montrealu a rok nato zájezdu do Mexika. Jako komik s pěveckými, vypravěčskými a improvizačními schopnostmi vystupoval v zájezdových estrádních programech (Pojeďte s námi kolem světa, Abeceda humoru), v zábavných tv. a rozhlasových pořadech (Sníh a smích, Štercl-show, Souboj s pamětí, Vtipnější vyhrává, Silvestry). Pro živelné výstupy, hojně kořené narážkami na nešvary nového „lidově demokratického“ zřízení, čelil v 50. letech ideologickým tlakům; ty vyvrcholily nuceným odchodem z Alhambry. Interpretační projev, vyznačující se originální mimikou s trhavými gesty, temperamentní mluvou a šibalskýma očima, uplatnil i ve filmu, kde debutoval epizodkou listonoše v komedii V. Slavínského Právě začínáme (1946). Mezi dalšími třiceti roličkami potrhlých a usměvavých chlapíků různých profesí, které vytvořil většinou v komediích, nalezneme studenta (Jan Roháč z Dubé, 1947), místopředsedu společnosti Onen svět (Parohy, 1947), kulisáka (Nikdo nic neví, 1947), průvodčího vlaku (Červená ještěrka, 1948), pumpaře (Hudba z Marsu, 1955), řidiče aerovky (Florenc 13,30, 1957), malíře (Každá koruna dobrá, 1961), vrátného na nádraží (Hledá se táta!, 1961), ministerského úředníka (Einstein kontra Babinský, 1963), poštmistra (Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964), redaktora (Táto, sežeň štěně, 1964), policejního komisaře (Ukradená vzducholoď, 1966), strážníka (Happy end, 1967), námořníka s klíči (Na kometě, 1970) a muže s harmoniem (Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979). Jen zřídka měla postava i konkrétní jméno: bubeník Pištělák z hudební komedie O. Lipského Hvězda jede na jih (1958), fotograf Vosolsobě v Machově pohádkové komedii Florián (1961), herec Jurs v povídce Dýmka hercova z Jasného triptychu podle Erenburgových povídek Dýmky (1966), příslušník VB Kudela v Novákově detektivní komedii Poklad byzantského kupce (1966), vrchní Franc v Lipského sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969) a italský hudebník Pedro v historické komedii Svatby pana Voka (1970) režiséra Karla Steklého. Naposledy se na plátně objevil ve filmu Volná noha (1989). Hrál a zpíval v tv. inscenacích a operetách (Šlechetný cowboy Sandy, 1964; Člověk proti sobě, 1965; Magnetické vlny léčí, 1965; Svatební cesta, 1966; Revue v mlze, 1966; Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku, 1970) a seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; Pan Tau, 1969). Proslul jako vyznavač sportovních, skautských a trampských ideálů. Jeho životní osudy a tvůrčí cestu přibližuje kniha Petra Hořce a Růženy Šterclové 76 yardů Jardy Štercla (1997) a dokumentární medailon Moudrý šašek (2007), natočený Václavem Kučerou do cyklu ČT Příběhy slavných. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1993).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!