V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTĚPÁNOVÁ, Barbora/Bára

Barbora/Bára ŠTĚPÁNOVÁ provdaná 1. Rosendorfová, 2. Rychvalská (* 13. 12. 1959 Praha)  – herečka; neteř sociologa, politologa a politika Rudolfa Battěka (* 1924). Pochází z rodiny učitelky a literárního vědce. Jako dítě hrála na klavír a na kytaru, zpívala v Kühnově dětském sboru a vystupovala v operách v Národním divadle. Na základní škole vyhrála konkurs do Semaforu na roli mladší ošetřovatelky Muriel v Suchého hře Sladký život blázna Vincka. Ještě před absolvováním hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze (1984) hostovala v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (Na Candida!, Tetičky a strýčkové, Magdalena Dobromila Rettigová) a Divadle J. K. Tyla v Plzni, kam po škole nastoupila do angažmá. Za tři sezony ji tamní obecenstvo poznalo jako slečnu Candidu v Goldoniho Vějíři, Stázu v Daňkově Životopisu mého strýce, Mášenku v Ostrovského hře I chytrák se spálí, Sášu v Čechovově Ivanovovi, služebnou Myšku v Örkényho Kočičí hře a Konstanci v Amadeovi. Později vystupovala v Prozatímním divadle F. R. Čecha (Dívčí válka) a Ta Fantastica (Alenka v říši divů, Zahrada rajských potěšení). Na sklonku 80. let spoluzaložila recesistickou Společnost za veselejší současnost, která pořádala různé protirežimní happeningy. Po listopadu 1989 byla dva roky sekretářkou prezidenta republiky Václava Havla. Předsedala Nezávislé (erotické) iniciativě. Od počátku 70. let se pohybovala před kamerou v epizodkách pihatých a zrzavých dívčin (Slaměný klobouk, 1971; Klíč, 1971; Pan Tau a tisíc kouzel, 1972; Hvězda padá vzhůru, 1974). Jméno dostaly její postavy v titulcích filmů až koncem dekády, kdy začala hrát menší i vedlejší postavy studentek, sekretářek, asistentek, recepčních, ošetřovatelek, laborantek, venkovských děvčat, převážně však vyzývavých a koketních dívek a mladých žen, mnohdy výstředního projevu, pochybné morálky a volných mravů, které nijak neskrývaly tělesné vnady a pudovou živočišností sváděly mladé, často nesmělé a nezkušené muže. Opakovaně ji obsazoval K. Kachyňa (Setkání v červenci, 1978; Čekání na déšť, 1978; Lásky mezi kapkami deště, 1979; Cukrová bouda, 1980; Pozor, vizita!, 1981), ale její typ rozpustilých, lehkomyslných a frivolních zrzek využívali i jiní režiséři: Jindřich Polák (Smrt stopařek, 1979), Václav Matějka (Hodina života, 1981), O. Lipský (Tajemství hradu v Karpatech, 1981), Ota Koval (Kaňka do pohádky, 1981), H. Bočana (Pytláci, 1981), Jaromil Jireš (Katapult, 1983), Juraj Jakubisko (Tisícročná včela, 1983), Otakar Fuka (Samorost, 1983; Příliš velká šance, 1984), Miloš Zábranský (Poslední mejdan, 1983), V. Olmer (Druhý tah pěšcem, 1985), Václav Vorlíček (Já nejsem já, 1985), Miroslav Balajka (Pětka s hvězdičkou, 1985) aj. Nejznámější film. úlohou se patrně stala dotěrná Bedřiška Hrdličková, někdejší spolužačka hlavního hrdiny (P. Kříž) ve třech dílech poetických komedií D. Kleina (Jak svět přichází o básníky, 1982; Jak básníkům chutná život, 1987; Konec básníků v Čechách, 1993). Po roce 1989 však zájem filmařů značně ochabl. Vedle menších a epizodních roliček primitivní dcery nejvyššího státního činitele (F. Němec) ve Věrčákově politické satiře Ceremoniář (1996), majitelky domu ve Spěváčkově debutu Brak (2002) a starostovy prsaté sekretářky Julči Mráčkové v rodinné komedii Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006) překvapila v jedné z hlavních rolí komedie Smutek paní Šnajdrové (2008), kterou natočil albánský režisér Piro Milkani jako vzpomínku na svá pražská studia. Ztělesnila mateřsky laskavou vedoucí maloměstského hotýlku, kde se ubytuje trojice mladých hrdinů, studentů FAMU, kteří sem přijeli natočit svůj absolventský film. Zatímco se na film. plátně objevuje zřídka, v obecném povědomí zůstává i díky tv. obrazovce, kde se prosadila jako jedna z oblíbených moderátorek talk show i jiných zábavných pořadů (Gilotina, Bárymetr, Čtveráci, Ptákoviny, She show aneb Šišou proti zdi, Trní, Dementi). S M. Vladykou namluvila komentář k tv. cyklu Cestománie. V televizi, kde hrála už na konzervatoři, vytvořila za třicet let řadu rolí v pohádkách (O statečné princezně Janě, 1978; Prsten krále řeky, 2004), inscenacích (Ať hodí kamenem, 1975; Neklidná jarní sezóna, 1978; Zvonění na zvonky, 1981; Počítání oveček, 1982; Šéfe, jdeme na to!, 1984; Útěk ze seriálu, 1988; Pravda o zkáze Titaniku, 1992; Sponzor, 1999; Nevěsta pro Paddyho, 1999; Cestující bez zavazadel, 2000; Setkání v Praze, s vraždou, 2008) a seriálech (Poručík Petr, 1981; Malý pitaval z velkého města, 1982; Lékař umírajícího času, 1984; Slavné historky zbojnické, 1985; Česká soda, 1993; Pra pra pra, 2000; Rodinná pouta, 2004; Černí baroni, 2004). Je autorkou memoárové knihy O čem nesmí nikdo vědět (1999).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!