V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTĚPÁNKOVÁ, Jana

Jana ŠTĚPÁNKOVÁ (* 6. 9. 1934 Žilina)  – herečka; dcera herců Z. ŠtěpánkaE. Hálkové, nevlastní sestra herců M. a P. Štěpánkových, manželka divadelního a televizního režiséra Jaroslava Dudka (1932–2000). S velkou nechutí a potížemi dovedla své vzdělávání na gymnáziu do kvarty. V patnácti letech úspěšně složila zkoušku na konzervatoř, která se během jejího 1. ročníku studia změnila na vysokou školu – DAMU. Po absolutoriu roku 1953 odmítla na umístěnku nastoupit angažmá v Mladé Boleslavi a zvolila si za první profesionální scénu Východočeské divadlo v Pardubicích. Zde během šesti sezon hrála největší role světového i domácího repertoáru: Anouilhovu Janu z Arku, Roxanu v Cyranovi z Bergeracu, titulní hrdinku Wildeova Vějíře lady Windermerové, Stázu v Šrámkově Létě, Dorotku ve Strakonickém dudákovi aj. Od roku 1959 své herecké zkušenosti tříbila v souboru pražského Divadla S. K. Neumanna v dalších stěžejních úlohách (Desdemona v Othellovi, Ximena v Corneilově Cidovi, Soňa v Pogodinových Aristokratech, Slávka Hlubinová ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Gozziho Turandot, Líza v Shawově Pygmalionu, Ariel v Shakespearově Bouři, Emilia Marty v Čapkově Věci Makropulos, Schillerova Marie Stuartovna). Z libeňského jeviště přešla na téměř třicet let do Divadla na Vinohradech (1972–2001), mj. Naděžda Monachovová v Gorkého Barbarech, Blanche v Shawově Domech pana Sartoria, Lesana ve Strakonickém dudákovi, Mixová v Hrubínově Srpnové neděli, Marie Stuartovna v Boltově hře Ať žije královna!, královna v Hamletovi, Gizela v Örkényho Kočičí hře, paní Stanleyová v Kaufmanově a Hartově dramatu Přišel na večeři, paní Hošková ve Veselých paničkách windsorských, Jokasta v Sofoklově Oidipovi, Marta Brewsterová v komedii Jezinky a bezinky, Phoebe Riceová v Osbornově Komikovi. Vytvořila širokou a pestrou škálu div. postav od naivek a temperamentních mladých hrdinek až po psychologicky náročné a složité ženské charaktery dramatické i ryze veseloherní. Vrcholných výkonů dosáhla v rolích tragických, jimž dávala rysy hrdé výjimečnosti a prudké vášnivosti. Charakterizovala je hlavně kultivovanou mluvou: tón a barva hlasu podporovaly vnější impozantnost a vznešenost jejích hrdinek. Její první kroky před kamerou vedl režisér Otakar Vávra, v jehož zfilmování románu Václava Řezáče Nástup (1952) ztělesnila odvážnou dceru bývalého zemědělského dělníka Vincence Postavy (J. Plachý), který přijel s rodinou do vysídleného pohraničí, aby se ujal hospodaření v obci Oudolíčko. Za partnera v roli mladičkého příslušníka rudé gardy měla J. Mixu. Venkovská děvčata představovala i v následujících dvou filmech: svéhlavá dcera účetního družstva Ambrože (J. Marvan) Eva v komedii J. Macha Ještě svatba nebyla… (1954) a dcera chodského předáka Matěje Příbka (J. Průcha) v historickém dramatu M. Friče podle Jiráska Psohlavci (1955). Z dalších dívčích rolí, v nichž hrála do konce 50. let, byla významnou lehkomyslnou dcerou hostinského Anča Černá, bezostyšně svádějící bývalého milého, nyní však šťastně ženatého buldozeristu Jardu Sejka (O. Lackovič) v Balíkově režijním debutu Bomba (1957), a dcerou účetního revizora Restaurací a Jídelen Zelinky (E. Kohout), milenkou číšníka Kiciho (V. Menšík), pachatele dvojnásobné vraždy v detektivce V. Čecha 105 % alibi (1959). V 60. letech už hrála mladé ženy – opět často lehkomyslné a ve svém sobectví bezohledné, zjevově sice sličné, ale nesympatické. Takovou byla mladá poštovní úřednice Olga Řeháková v psychologickém filmu Jiřího Hanibala a Štěpána Skalského Všude žijí lidé (1960), která nedovedla pochopit činorodost manžela – učitele (O. Šimánek), skutečné duše malé pohraniční horské obce; cítila se zanedbávaná, nudila se a v touze po „lepším životě“ ve městě vyhledávala společnost stejně smýšlejícího mladého lékaře Mirka Vodáka (I. Palec). Podobně jako v Nástupu, PsohlavcíchBombě i zde hrál její otec Z. Štěpánek, ale v žádném záběru se nesetkali. Režiséři Balík a Hanibal ji obsazovali i nadále. Hlavní ženskou roli členky britské zpravodajské služby Reginy Smithové, která v cirkusové atrakci – polopici a poločlověku Tarzanovi pozná svého snoubence barona Wolfganga von Hoppeho (R. Hrušínský), hrála v Balíkově středometrážní tragikomedii Tarzanova smrt (1962). Negativní postavou byla i Alena Rýdlová, administrativní vedoucí psychiatrické kliniky, zapletená do případu vražd v Hanibalově detektivce Dům ztracených duší (1967). Odklon od stereotypu tvořily její maminky a matky: prvňáčka Pavla Šlechty (J. Malaska) ve Vošmikově dětském filmu Anička jde do školy (1962), devítiletého školáka Míši Horáčka (D. Schneider) v Hanibalově dětském filmu Červená kůlna (1968), dvanáctiletého Standy Málka (E. Pardus) z Pinkavovy psychologické detektivky Mlčení mužů (1969). Jim blízká byla lékařka z Vošmikovy dětské komedie Táto, sežeň štěně (1964) a ředitelka dětského domova z Hanibalova dívčího příběhu Velké trápení (1974). V životopisném filmu J. Macha o malíři Josefu Mánesovi Paleta lásky (1976) vytvořila zajímavou a psychologicky komplikovanou postavu malířky Amálie, starší sestry malířů Josefa a Quida Mánesových (P. KostkaS. Fišer), ženy na jedné straně nesmírně obětavé, která výukou kreslení živila oba bratry, na druhé straně přísné až kruté, jež bez milosti násilně odloučila Josefa od služky Fanynky (J. Švandová), matky malé Josefinky. Navzájem podobné postavy matek dospělých synů-vysokoškoláků vstupujících do života, bohatých a měšťáckými nectnostmi zatížených žen, jež bezohledně zasahují nejen do praktického, ale i do citového života synů, vytvořila ve dvou filmech Julia Matuly Poslední vlak (1982) a Kariéra (1984). V prvním měla za partnera M. Zounara a syna hrál V. Beneš, ve druhém stála po boku J. Langmilera a syna představoval M. Stropnický. Pak negativní role vypočítavých, sobeckých a bezohledných žen nahradily úlohy veskrze sympatických, byť někdy poněkud svérázných postarších dam, které obdařila oduševnělou noblesou, moudrostí a humorem: učitelka Kazdová v Balíkově psychologickém filmu Experiment Eva (1985), babička Malá v Cvrčkově moderní pohádce Strašidla z vikýře (1987), hlavní zooložka v komedii Marie Poledňákové Dva lidi v zoo (1989), kuchařka Róza v pohádce J. Stracha Anděl Páně (2005), Helga z prázdninového zájezdu k moři ve Vejdělkově komedii podle Vieweghova románu Účastníci zájezdu (2006) a sestra obávaného kontrolora taxikářů Jindřicha Požára (V. Preiss) v Kotíkově „taxikářské“ komedii Všechno nejlepší! (2006). Žádnou z film. a div. rolí si ale nepodmanila srdce diváků několika generací tak rychle a mocně, jako se jí to podařilo na obrazovce třemi postavami z tv. seriálů: moderní emancipovaná maminka dvou raubířů Pavla (Taková normální rodinka, 1971), doktorka a svobodná matka Dana Králová (Nemocnice na kraji města, 1978, 1981; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008) a čilá, ironicky prostořeká babička (Ranč U Zelené sedmy, 1996, 1998, 2005). V televizi, kde často spolupracovala (podobně jako na vinohradském jevišti) s manželem, hrála i v jiných seriálech (Plechová kavalérie, 1979; Malý pitaval z velkého města, 1982; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Náves, 2006; Ďáblova lest, 2008) a řadě inscenací, her i pohádek: Jediný horizont (1962), Dívka a smrt (1968), Pekař Jan Marhoul (1969), Kaviár jen pro přátele (1969), Alexandre Dumas starší (1970), Sám proti větru (1974), Rovnice o jedné krásné neznámé (1978), Začalo to karafiátem (1981), Poslední adresa neznámá (1981), Přišel na večeři (1981), Záruka (1983), Konkurs na chlapa (1984), Preceptor (1986), Motanice (1988), Útěk ze seriálu (1988), Nález (1991), Mistr Kampanus (1993), Noc rozhodnutí (1993), Poslední slovo (1994), Usmívej se, lásko má (1995), Atentát na ministra financí (1998), Dámě kord nesluší (1999), Opravdová láska (2007) aj. Je autorkou kuchařské knihy Tak tady jsou ty recepty na cukety, paní (2004). Vzpomínkový bilanční medailon s ní natočila Alena Činčerová pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009). Laureátka Státní ceny Klementa Gottwalda (1988) za rozhlasovou tvorbu. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2004).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!