V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTĚPÁNEK, Petr

Petr ŠTĚPÁNEK (* 2. 10. 1948 Praha)herec; syn herce Z. Štěpánka, bratr herce M. Štěpánka a divadelní režisérky a televizní analytičky Kristiny Taberyové (* 1951), nevlastní bratr herečky J. Štěpánkové, bývalý manžel herečky R. Rázlové a nynější manžel televizní režisérky Vlasty Janečkové (* 1934). Bližší vztah k divadlu získal až za středoškolských studií v Hellichově ulici, kde byl členem tamního dramatického kroužku. Ještě než dokončil hereckou výuku na DAMU (1970), hrál pohostinsky v Divadle Na zábradlí a Národním divadle, kam hned po absolutoriu nastoupil do angažmá. Lyrický hlasový témbr, schopný působivých modulací, a mladistvě mužný „jižní“ fyzický zjev ho na dlouho připoutaly k úlohám milovníků. Typy rozdychtěných, lyricky zjitřelých mladíků, které někdy lehce ironizoval a nadsázku většinou komediálně rozehrával (Lucenzio ve Zkrocení zlé ženy, Evaristo v Goldoniho Vějíří, Kristián v Cyranovi z Bergeracu, Villi Roškot v Měsíci nad řekou), postupně vystřídaly postavy dramaticky závažnější (mj. Hakon Hakonssön v Ibsenových Nápadnících trůnu, Cooper v Kočce na rozpálené plechové střeše, Petr v Čapkově Matce, mlynář v Lucerně, Jaša ve Višňovém sadu). Těžiště herecké akce klade obvykle do výrazného, dynamicky vypjatého gesta a do téměř expresivní citové naléhavosti hlasového projevu, méně už pracuje s plastickou mimikou. Naši první scénu opustil roku 1993, aby nadále působil ve svobodném povolání. Hostoval v Pardubicích (Albeeho hra Všechno je v zahradě), užší spolupráci navázal s pražským Rokokem (Plně zaneprázdněn, Prachy? Prachy! aneb Funny Money, Duval starší v Nezvalově Manon Lascaut, titulní role ve hrách ZamorePan Hamilkar). Od poloviny 90. let se začal uplatňovat v muzikálovém repertoáru Hudebního divadla v Karlíně, jehož členem se stal roku 2002 (Superhvězda Mařenka, Anděl s ďáblem v těle, Řek Zorba, Viktor – Viktorie, Zvonokosy, Za zvuků hudby, West Side Story, Noc na Karlštejně). Film nedokázal jeho svérázný typ a specifický herecký projev dostatečně využít. Poprvé se na plátně objevil jako vojín Kryštůfek, přesvědčený, že „žádný holky nejsou, protože oni si je vymysleli“, v titulní povídce autorského filmu Pavla Juráčka ze života vojáků základní služby Každý mladý muž (1965). Uniformu vojína ve třech dalších filmech vyměnil za historické kostýmy. Ve středověké baladě Údolí včel (1967) mu režisér F. Vláčil přidělil vedlejší úlohu mladíka Markvarta, jednoho z obyvatel zemanské tvrze Vlkov. Poté hrál ve všech třech povídkách Schmidtova Luku královny Dorotky (1970), natočeného podle literární předlohy Vladislava Vančury: kolovrátkáře, ministranta a Cikána Cypriana. Závažným úkolem ho pověřil až režisér K. Kachyňa, v jehož životopisné komedii Tajemství velikého vypravěče (1971) ztělesnil Alexandra Dumase mladšího, prvorozeného syna velkého francouzského spisovatele a dramatika, kterého představoval starší bratr Martin. Po několika zcela okrajových roličkách snoubence (Tři chlapi na cestách, 1973), příslušníka VB (Odysseus a hvězdy, 1976), spolužáka (Konečně si rozumíme, 1976) a kamaráda (Proč nevěřit na zázraky, 1977) se dočkal skutečně velké, ale nepříliš vděčné role ve schematickém životopisném filmu Václava Matějky Hodina života (1981). Jednalo se o autentickou postavu z dějin českého dělnického hnutí, sociálnědemokratického novináře Josefa Hybeše, který organizuje ve východních Čechách stávku textilních dělníků za zkrácení pracovní doby. Jiný typ bojovníka představoval jeho ústřední hrdina Fukova válečného filmu Piloti (1988), vojenský letec nadporučík Jan Trejbal, který jako velitel stíhacího roje položil život na konci války při osvobozování vlasti. Po těchto dvou hlavních úlohách již ve filmu žádnou jinou příležitost nedostal. Zatímco ho diváci v kinech nespatřili dvacet let, celkem pravidelně ho vídají na tv. obrazovce, které vděčí za velké množství žánrově i kvalitativně různorodých rolí, z nichž ho jako první proslavila postava rytíře des Grieux v Henkeho tv. inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut (1970). Od té doby se jeho tv. tvorba úctyhodně rozrostla o desítky inscenací, her, operet a filmů: Zmatky budoucí matky (1973), Doňa Perfecta (1974), Premiéra se odkládá (1976), Španělská hra (1976), Kateřina zlé pověsti (1976), Paličova dcera (1977), Mam’zelle Nitouche (1977), Přitažlivost země (1978), Děti padají vzhůru (1978), Půl milionů za Alvara (1979), Italské jaro (1980), Smrt a blažená paní (1980), Medailónek (1981), Tři cesty k domovu (1983), Vzpurní svědkové (1983), Bandité (1984), Odhalení jednoho spiknutí (1984), Dvě noci s císařem (1984), Život a smrt malíře Petra Jana B. (1986), Karanténa (1987), Utopím si ho sám (1989), Šťastlivec Sulla (1991), Noc pastýřů (1992), Noc rozhodnutí (1993), Jeden den velkokněžny (1994), Sjezd abiturientů (2000), Chytit vítr (2000), Stín viny (2003), Černá karta (2005) aj. Mladicky vyhlížející tvář ušlechtilých rysů a urostlou postavu propůjčil početné plejádě princů, venkovských chasníků, králů i jiných hrdinů tv. pohádek, jejichž režii měla nejčastěji Štěpánkova druhá žena: Mrtvý princ (1971), Zlatovláska (1973), Měsíční kámen (1973), O chudém královstvíčku (1979), Velká policejní pohádka (1979), O zakletém hadovi (1983), O velkém nosu (1983), Hodina splněných přání (1983), Honza a tři zakleté princezny (1984), O rybáři a rybce (1986), O podezíravém králi (1987), O zrzavé Andule (1988), O hloupé havířce (1990), Zachýsek zvaný Rumělka (1990), Krásná čarodějka (1991), Král a zloděj (1991), Koho ofoukne větříček (1991), Česká muzika (1993), O zakletém pokladu (1994), Poutníci (1995), O moudré Sorfarině (1995), O zlé a dobré vodě (1997), Zakletý vrch (1999), Silák a strašidla (1999) aj. Často se objevuje i v seriálech (Záhada hlavolamu, 1969; Kamarádi, 1969, 1973; 30 případů majora Zemana, 1974–79; My holky z městečka, 1985; Rodáci, 1987; Náhrdelník, 1992; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003 a Ordinace v růžové zahradě 2005–06). Příjemný kultivovaný hlas mu zajišťuje široké uplatnění v rozhlase i dabingu. Ve dvou českých filmech namluvil do češtiny také slov. herce I. Palúcha, titulního hrdinu pohádky Princ Bajaja (1971) A. Kachlíka a strojvůdce Šrámka v poetickém snímku K. Kachyni o dětech Vlak do stanice Nebe (1972).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!