V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTĚDRÁ, Libuše

Libuše ŠTĚDRÁ (* 1. 12. 1942 Praha)  – herečka; sestra herečky Ludmily Štědré (* 1942), manželka divadelního a televizního režiséra Karla Pokorného (1934–1979), matka herečky Kateřiny Pokorné (* 1967) a dramaturgyně a režisérky Martiny Pokorné (* 1975), životní partnerka televizního kameramana a režiséra Václava Filipa (* 1943). Po maturitě na jedenáctiletce vystudovala herectví na DAMU (1962) a téměř deset let strávila v angažmá různých moravských scén: Beskydské oblastní divadlo v Novém Jičíně (1962–63), olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora (1963–65) a gottwaldovské Divadlo pracujících (1965–71). Za tu dobu odehrála asi 50 rolí komediálního i dramatického žánru, např. Taťjanu v Nepřátelích, Smeraldinu ve Sluhovi dvou pánů, Olgu v Křišťálové noci, Marii v Konci masopustu, Katku v Osmi ženách, Emilly v Našem městečku, Mimi v Loupežníkovi, Roxanu v Cyranovi z Bergeracu, Mabel v Ideálním manželovi, Blanche v Tramvaji do stanice Touha, Káču v Hrátkách s čertem, Antigonu v Anouilhově Antigoně či Evu v Gazdině robě. Od roku 1971 působí ve svobodném povolání v Praze, kde hrála v Divadle S. K. Neumanna a Divadle Na zábradlí. Diváci v kinech si jí mohli poprvé povšimnout v roličce studentky na školním schodišti ve filmu Štěpána Skalského Černá dynastie (1962) a poté až jako dcery šprýmařského studenta večerní průmyslovky Tučka (L. Smoljak) v komedii O. Lipského „Marečku, podejte mi pero!“ (1976). V 80. letech, kdy vytvořila vedle menších a epizodních rolí v několika filmech různých žánrů (V podstatě jsme normální, 1981; Cena medu, 1986; Narozeniny režiséra Z. K., 1987; Černá punčocha, 1987; Ufoni jsou tady, 1988; Pan Tau, 1988), byla ženskou protagonistkou Balíkovy prorežimní agitky Atomová katedrála (1984), ve které ztělesnila manželku hlavního hrdiny vedoucího výstavby elektrárny inženýra Hlaváče (J. Krampol), který dokončí náročnou stavbu i za cenu rozpadu rodinného zázemí. Po mnoha letech se opět na film. plátně připomněla drobnými úložkami tv. redaktorky v Renčových Rebelech (2001) a vedoucí skladu ve smutné retrokomedii I. Pavláskové Zemský ráj to napohled (2009). Mnohem více se herecky uplatňuje na tv. obrazovce v četných inscenacích a filmech (Magdalena Dobromila Rettigová, 1961; Tři růže z papíru, 1963; Pohár za 1. poločas, 1971; Muž, který chtěl být Bohem, 1972; Kost v krku, 1973; Tichý svědek, 1973; Agent, 1973; Surové hedvábí, 1973; Svět vody, 1974; Hledám paní na hlídání, 1975; Ohnivý kříž, 1976; Černá ovce, 1978; Minuta ticha za mé lásky, 1978; Julie pod balkónem, 1978; Zlaté rybičky, 1979; Půl milionu za Alvara, 1979; Zmizení herce Bendy, 1979; Dopis psaný španělsky, 1980; Ubohý pan Kufalt, 1981; A na konci je začátek, 1981; Jako kníže Rohan, 1983; Území strachu, 1986; Štěstí má jméno Jonáš, 1986; Hřbitov pro cizince, 1991; Proč pláčeš, břízo bílá, 1991; Generál Eliáš, 1995; Polojasno, 1999; Ideální manžel, 2001; Karlínská balada, 2001; Manželka Ronalda Sheldona, 2001; Zasaženi bleskem, 2009), ale i v seriálech (Muž na radnici, 1976; Nemocnice na kraji města, 1977; Plechová kavalérie, 1979; Okres na severu, 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Gottwald, 1986; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; O zvířatech a lidech, 1993; Lékárníkových holka, 1996; Ordinace v růžové zahradě, 2005). Věnuje se rovněž dabingu a komentářům k dokumentárním filmům. V poslední době spolupracuje se svým partnerem V. Filipem na tv. cyklech dokumentů Svět očima H+Z, Potomci slavných (vyšlo i ve čtyřech knižních titulech), Hledáme své předky.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!