V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠPLECHTOVÁ, Miluše

Miluše ŠPLECHTOVÁ poté ŠPLECHTOVÁ-HRUŠÍNSKÁ, provdaná 1. Stojanovová (* 13. 11. 1957 Most)herečka; manželka herce J. Hrušínského a matka herečky Kristýny Hrušínské (* 1985). Je nejstarší ze tří dětí učitelky a horníka. Chodila na hodiny klavíru a do dramatického kroužku LŠU. Původně chtěla jít ve stopách matky a na hraní začala pomýšlet až v 8. třídě, když v novinách četla rozhovor s L. Šafránkovou, z něhož se dověděla o existenci herecké konzervatoře. Na základě vlastní přípravy se stala hned napoprvé posluchačkou hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Už za studia se uplatňovala v televizi a filmu, což jí přineslo vyloučení ze školy na konci 6. ročníku těsně před absolutoriem (1979). Zprvu hrála v agenturních představeních, až roku 1981 získala angažmá v ústeckém Činoherním studiu, jednom z nejprogresivnějších souborů té doby. Potkala tu řadu invenčních režisérů (Ivan Rajmont, M. Krobot, J. Kačer) i krásné role: Sebastiana v Komedii masopustu, Irina ve Třech sestrách, Lucille Demoulinsová v Dantonově smrti, Tona v Kvadratuře kruhu či paní Elvstedová v Hedě Gablerové. Roku 1985 odešla do Prahy, aby nejprve strávila šest sezon v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Ani zde ji neminuly krásné role (Jenůfa v Preissové Její pastorkyni, Ela v Topolově Hodině lásky, Sofie v Gribojedově Hoři z rozumu či ústřední dámský part v úpravě středověkého příběhu Aucassin a Nicoletta). Od roku 1991 je členkou činohry Národního divadla v Praze, kde začínala jako Líza Doolittlová v Shawově komedii Pygmalion. Na obou velkých scénách i v komorním Divadle Kolowrat střídá postavy, žánry a herecké polohy v repertoáru klasickém i moderním domácí i světové provenience (Junie v Racinově Britannicovi, Anna ve Steigerwaldově Nobelovi, Duňaša ve Višňovém sadu, Barbora v Roku na vsi, Titánie ve Snu noci svatojánské, Fanny Wiltonová v Johnu Gabrielu Borkmanovi, Marta v Přidalově Noci potom, Valerie v McPhersonově hře Na cestě duchů, Beatrice v Goldoniho Sluhovi dvou pánů, lady Sneerwellová v Sheridanově Škole pomluv). V poslední době patří ke kmenovým herečkám Divadla Na Jezerce, které provozuje od roku 2004 její muž, po jehož boku zde hraje v řadě inscenací (Zahraj to znovu, Same, Vajíčko, Takový žertík, Kaviár nebo čočka, Sklenka sherry, Prokletí nefritového škorpióna, Charleyova teta, Ženitba, Mandragora, Takový žertík). Ztvárňuje hlavně emancipované ženy, které se dovedou poprat s osudem, i když ne vždy vyhrávají. Její hrdinky jsou většinou nezáludné, vystupují „s otevřeným hledím“. S přibývajícími hereckými zkušenostmi se v jejích kreacích občas objevuje i zmoudřelá rezignace. Postav se dokáže zhostit s jiskrou, komediálním šarmem a uvolněnou hravostí. Už na konzervatoři nabyla značných zkušeností před kamerou, kde její první kroky vedl slov. režisér Zoro Záhon, v jehož psychologického filmu Tetované časom (1975) vytvořila hlavní dívčí postavu, čerstvou maturantku Evu, která pomáhá svému milému (J. Ďurdiak) překonat první životní prohry. Čeští filmaři si jí povšimli později, zato ji obsadili současně do čtyř titulů, i když většinou v malých úlohách. Vedle epizodky v Borkově komedii Lvi salónů (1978) šlo o vedlejší postavy pionýrské vedoucí Oliny v dětské prázdninové komedii R. Cvrčka Nekonečná – nevystupovat (1978), dcery senátora Koubka (Z. Buchvaldek), hlavního hrdiny retrosnímku Karla Steklého Skandál v Gri-Gri baru (1978) a zdravotní sestry Kláry, přítelkyně mladého jaderného fyzika (J. Čapka), jemuž se podaří nakonec uskutečnit otcův projekt ve filmu J. Kačera Město mé naděje (1978). Výrazněji na sebe upozornila až rolí mladé maminky Marty, jedné z obyvatelek rozestavěného pražského sídliště, kam situovala režisérka V. Chytilová svou satirickou komedii Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Následovaly opět spíš okrajové role atraktivních blondýnek – milenek, studentek, sekretářek a ošetřovatelek – ve filmech ze současnosti i nedávné minulosti: Nevěsta k zulíbání (1980), Jen si tak trochu písknout (1980), Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981), Ta chvíle, ten okamžik (1981), Tisícročná včela (1984), Výjimečná situace (1985) a Experiment Eva (1985). V 90. letech se objevila jen ve třech filmech, zabývajících se shodou okolností nejrůznějšími druhy zločinu. V Kubištově režijním debutu z prostředí pražského podsvětí Divoká svině (1989) ztělesnila prostitutku Helenu Imrichovou, jejíž pokus o vydírání tajného podnájemníka (V. Jandák) pro ni skončí tragicky. Menší úloha sekretářky Šplechtové jí připadla v kriminálním melodramatu Zkouška paměti (1993), který v Praze natočil italský režisér Marcello Aliprandi. Herecké kvality zatím nejlépe z filmařů zhodnotil režisér Milan Cieslar v jedné z ústředních postav kriminálního dramatu Jak chutná smrt (1995). S J. Kukurou představovala manželský pár Kainarových, rodiče ambiciózního sportovního střelce Roberta (Ota Šrámek), který ve zkratkovitém jednání zabil dva dopravní policisty a prchá před zákonem. Milující a zoufalá matka Marie se snaží synovi všemožně pomoci, a mimoděk tak způsobí další tragédii. Macešsky se k ní chová televize, kde hrála jen v několika inscenacích (Čas plyne i v dešti, 1980; Velký Mogul, 1980; Rosný bod, 1980; Dlouhý čas loučení, 1985; Každý má svůj den, 1985; Ruce, 1986; Ten zázračný dotek lásky, 1989; Vítězná prohra, 1989; Kučírek versus Kučírek, 1991; Zítra to spustíme, 1992; Falešné obvinění, 2004; 10 způsobů lásky, 2008) a seriálech (Létající Čestmír, 1984; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Četnické humoresky, 2000; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008; Cesty domů, 2010). Mnohem více se uplatňuje v dabingu.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!