ŠOLC, František
František ŠOLC (* 5. 6. 1906 Dubí, okres Kladno, † 10. 1. 1999 Plzeň)
–
herec; otec herce a výtvarníka Tomáše Šolce (* 1937). Narodil se jako nejmladší ze sedmi dětí v rodině herce a ředitele vlastní kočovné společnosti Bohumíra Šolce. Divadlo ho zprvu nelákalo, chtěl studovat na lesnické škole nebo malířské akademii. V patnácti letech však stejně utekl k divadlu. První angažmá měl u div. společnosti ředitele Vladimíra Housy a od počátku 20. let sbíral zkušenosti v řadě kočovných společností (vedle zmíněného V. Housy, to byli Bohumír Šolc,
M. Zieglerová, Alois Peterka). V letech 1935–38 vedl otcovu skupinu a roku 1939 získal vlastní div. koncesi. Po válce vystřídal oblastní scény (Karlovy Vary a Pardubice), od roku 1951 působil jako herec a sólista operety ve Státním divadle v Brně, znovu hrál v Karlových Varech (1959–61), krátce v Jihlavě a poslední období před penzí strávil v gottwaldovském Divadle pracujících (1962–68). Prokázal charakterizační schopnosti v širokém spektru postav v klasice i současných hrách, z repertoáru domácího i zahraničního, ale nejvlastnější mu byl komediální obor. Filmaři si ho povšimli až jako padesátníka, aby pak na plátně vytvořil čtyři vedlejší role starých mužů: kostelník v příběhu
K. Kachyni z moravské vesnice těsně před koncem války
Ať žije republika (1965), úředník ONV Ludvík Tuček v Helgeho psychologickém dramatu
Stud (1967), dědeček žáka Vaška Balabána (Milan Zeman) v dětském snímku Josefa Pinkavy
Automat na přání (1967) a naposled na film. plátně jako listonoš Alois Škvor v Pinkavově detektivce
Mlčení mužů (1969). Byť mu zbývalo ještě 30 let do normalizačního divadla ani filmu již nezasáhl.