BYDŽOVSKÁ, Zuzana
Zuzana BYDŽOVSKÁ (* 10. 10. 1961 Most)
–
herečka. Pochází z lékařské rodiny. Ještě než vystudovala hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (1982), hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Realistickém divadle v Praze. Její domovskou scénou se dvakrát (1983–90, od roku 2000) stalo pražské Divadlo Na zábradlí (
Dobré jitro, krásko,
Hlučná samota,
Hvězdy na ranním nebi,
Kočičí hra,
Úklady a láska,
Náměstí Hrdinů) a v letech 1990–2000 byla členkou činohry Národního divadla v Praze (
Strýček Váňa,
Jak se vám líbí,
Médea,
Bloudění). V jevištní činnosti úspěšně pokračuje bez stálého angažmá na pražských scénách: v Divadle Na zábradlí (
Když tančila,
Perfect Days), v Divadle Ungelt (
Mathilda), v Café Teatr Černá labuť (
Lidský hlas), v Divadle Kalich (
Baronky), Divadle Bez Zábradlí (
Cesta dlouhým dnem do noci). Před kamerou začínala jako dětská herečka. Její film. kariéru odstartovala postava vesnické holčičky Vendulky v dětském film. muzikálu Věry Plívové-Šimkové
Přijela k nám pouť (1973) a pak o několik let později zaujala rolí sportovně založené dívky Pavly v Papouškově komedii
Konečně si rozumíme (1976). Smysl pro osobitý humor a sebeironii projevila naplno v úloze temperamentní dcery Míšy Novákové, kterou hrála nejprve na jevišti vinohradského divadla v komedii Blanky Jiráskové
Domov v havárii a pak v její film. verzi s názvem
Ten svetr si nesvlíkej! (1980). Po účinkování ve slov. filmech
Karline manželstvá (1980),
Tisícročná včela (1983) a
Utekajme, už ide! (1986) vytvořila jednu ze svých nejlepších film. kreací v úloze tělesně poznamenané důlní dělnice Toničky Eisenhamrové v prostřední povídce z triptychu
Figurky ze šmantů (1987). Od počátku 90. let ztvárňuje na plátně postavy mladých žen toužících po lásce (
Helimadoe, 1993;
Učitel tance, 1994;
Akáty bílé, 1996;
Agáta, 1999) a matek dospívajících dětí (
Kytice, 2000;
Archa pro Vojtu, 2002;
Gympl, 2007). Teprve v poslední době filmaři dooceňují šíři a kvality jejího hereckého potenciálu v dramaticky exponovaných portrétech současných žen, houževnatě zápasících s nepřízní osudu. Taková byla rázná statkářka Marie, starající se po rozpadu manželství sama o dospívajícího syna (Ladislav Šedivý), ve Slámově psychologickém dramatu
Venkovský učitel (2008). Její výkon v hlavní ženské roli byl zásluze odměněn Českým lvem, jehož držitelkou už se stala o rok dříve za vedlejší úlohu matky mladého hrdiny, gymnazisty Petra (
T. Vorel ml.) ve
Vorlově hořké komedii
Gympl (2007). Zdařile se zhostila náročného úkolu, jaký jí přinesla postava lékařky Ireny, která se sama bez vytíženého manžela (
P. Franěk) pokouší vyrovnat s tragickou smrtí dcerky, v psychologickém snímku
Mamas & Papas (2010) režisérky Alice Nellis. Mnohem rozsáhlejší plejádu komických a dramaticky působivých rolí jí nabídla televize v četných inscenacích a tv. filmech (
Cesta domů, 1978;
Ohnivé ženy, 1983;
Tchýně, 1986;
Skály mé vyprahlé, 1983;
Případ Platfus, 1985;
O čem sní mladé dívky, 1988;
Přísahám a slibuji, 1990;
Bláha a Vrchlická, 1991;
Den, kdy unesli papeže, 1995;
Milenec lady Chatterleyové, 1998;
Na psí knížku, 2002;
Vánoční příběh, 2007), pohádkách (
Voděnka, 2005;
Nepovedený kouzelník, 2005;
Křišťálek meč, 2007;
Nebe a Vincek, 2008) a seriálech (
Hospoda, 1996–97;
Na lavici obžalovaných justice, 1998;
Hotel Herbich, 1999;
Přízraky mezi námi, 2001;
Letiště, 2006;
Hraběnky, 2005;
Soukromé pasti, 2008;
Expozitura, 2009;
Zázraky života, 2010). Její nejvýraznější tv. rolí je zásadová mladá obhájkyně v inscenaci
Případ Platfus (1985).