V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠLÉGR, František

František ŠLÉGR (* 4. 11. 1894 Praha, † 22. 10. 1971 Letovice, okres Blansko)herec. Pocházel ze žižkovské řemeslnické rodiny (otec byl zedník). Vyučil se zámečníkem, ale v sedmnácti letech se přihlásil ke zkoušce do operetního sboru žižkovského divadla Deklarace, kam ho přijali jako druhého basistu. Poté prošel řadou kočovných div. společností (Adolf Brázda, V. Halíř, V. Rovenský, Alfréd Vladyka, V. Zeyfert, B. Lukášová, O. Nováček, B. Rossamová, Východočeská společnost Josefa Burdy). Roku 1924 nastoupil jako herec a režisér do Městského divadla v Kladně, dva roky poté se stal členem Městského divadla v Plzni, kde zastihl ještě bývalého ředitele Vendelína Budila, od něhož získal cenné zkušenosti. Roku 1930 ho angažovali do Brna, jehož činohernímu souboru Národního, poté Zemského, respektive Státního divadla zůstal již věrný až do důchodu (1965). Podsaditý, ramenatý herec nevelké postavy, hlubokého sonorního hlasu i výrazně mimické tváře dovedl vládnout jevišti a naplňovat ho procítěnou vášnivostí a láskyplnou drobnokresbou lidových postav i velkými dramatickými gesty postav tragických. Velmi široký herecký rejstřík sahal od Shakespeara (Shylock v Kupci benátském, Jago v Othellovi) a Molièra (Orgon v Tartuffovi) ke Gogolovi (hejtman v Revizorovi); doménou mu však byly postavy domácího klasického i moderního repertoáru (Lízal v Maryše, farář ve Šrámkově Létu, Vojnar ve Vojnarce, Bušek v Našich furiantech, Karhan v Partě brusiče Karhana, Valenta v Paličově dceři, Ezechiel v Tvrdohlavé ženě, vodník Ivan v Lucerně a Chrobák ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu). Byl realistickým hercem s mnoha lidovými prvky bodrosti a přímosti. V režijní práci už tak pronikavých úspěchů nedosáhl. Jeho herecké kreace dodnes dokumentuje na čtyřicet filmů. Před kamerou se poprvé objevil v roli pytláka v dramatu V cizím revíru (1934), které natočil s převážně moravskými herciV. Majer pod hlavičkou brněnské výrobní společnosti Terrafilm. Těsně před okupací si zahrál v reklamních filmech na Baťovu obuv Na sto procent (1938) a Čtyři lidé – jedna řeč (1939). Až znárodněná kinematografie mu umožnila hrát v hodnotnějších, byť dobově angažovaných filmech. Na rozdíl od divadla vytvářel ve filmu převážně negativní postavy. Patřil mezi ně bytný poštovního úředníka Valty (K. Höger) a otec jeho snoubenky Heleny (Z. Procházková), bývalý poddůstojník Fejfar v dramatu Bořivoje Zemana Mrtvý mezi živými (1946), typ člověka necitelného a bezohledného, který pohrdá nastávajícím zetěm pro jeho domnělou zbabělost. Partnerkou v roli manželky mu byla Z. Baldová. Manželskou dvojici vesnických boháčů Vitákových vytvořil s M. Smolíkovou v Cikánově sociálním dramatu podle románu Antala Staška O ševci Matoušovi (1948). Hrál i v dalších historických a kostýmních filmech: starosta a hostinský František Valdek ve Weissově adaptaci románu Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), ředitel gymnázia Antonín Tille v Krškově smetanovském portrétu Mladá léta (1952), špicl Knopp v Radokově hudební komedii Divotvorný klobouk (1952), strážmistr ve Vlčkově zfilmování dalšího románu A. Zápotockého Rudá záře nad Kladnem (1955), hospodský Nalejváček ve Steklého pohádce podle Tylovy hry Strakonický dudák (1955), kavárník Benešovský ve Vávrově sociálním dramatu Policejní hodina (1960). Vynikl i jako představitel postav předválečné buržoazie a poválečných „reakcionářů“, rakouských a nacistických důstojníků i vysokých úředníků: továrník Olbrich v Makovcově Případu dr. Kováře (1950), vrchní zemský rada ve Weissově Posledním výstřelu (1950), policejní prezident v Hubáčkově přepisu románu Gézy Včeličky Kavárna na hlavní třídě (1953), okresní hejtman v protibaťovském pamfletu Botostroj (1954) režiséra K. M. Walló, oberst Schröder ve druhém Steklého filmu o dobrém vojáku Švejkovi Poslušně hlásím (1957). V Krškově poetické adaptaci Šrámkovy prózy Stříbrný vítr (1954) hrál nesympatického, přísného a nechápavého otce studenta Jeníka Ratkina (E. Cupák), v kombinovaném fantastickém filmu Karla Zemana Vynález zkázy (1958) zpodobnil v parodické poloze kapitána pirátské lodi. Postavu námořníka si zopakoval v jiném Zemanově výtvarně stylizovaném snímku Baron Prášil (1961). Na plátně se často mihl v epizodních roličkách vrátných (Pan Habětín odchází, 1949; Mezi nebem a zemí, 1958; Zlé pondělí, 1960; Vražda po našem, 1966), hlídačů (Taková láska, 1959; Martin a devět bláznů, 1966), hostinských a vrchních (Velká samota, 1959; Jarní povětří, 1961; První den mého syna, 1964). Do této galerie spadají i typově podobné figurky: mistr učňů (Pětistovka, 1949), dispečer (Rychlík do Ostravy, 1960), obchodník s dobytkem (Malý Bobeš, 1961), děda ve výkupu lahví (Anička jde do školy, 1962), družstevník (Handlíři, 1963), průvodce v jeskyních (Deváté jméno, 1963) a matrikář (Dívka s třemi velbloudy, 1967). Divákům v kinech se naposledy připomněl jako jeden z protagonistů slov. filmu Rekviem za rytierov (1970) režiséra Jozefa Zachara. V tragikomickém příběhu o podivuhodných dobrodružstvích dvou středověkých rytířů ze sitnického podzemí (V. PolónyiJ. Pántik), kteří přišli do 20. století vyhnat ďábla a napravit svět, hrál starého profesora Topercera, jehož výzkumný ústav oba hrdinové považují za úkryt ďábla. Ke konci života spolupracoval s brněnským studiem ČST (Kolonia Kutejsík, 1969; Strýčkův sen, 1971). Kovová zvučnost jeho hlasu často zněla i v literárně dramatických pořadech rozhlasu. Zasloužilý umělec (1954).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!