V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠLÉGL, Čeněk

Čeněk ŠLÉGL vl. jm. Vincenc Schlögl (* 30. 9. 1899 Praha, † 17. 2. 1970 Praha)herec, režisér a scenárista. Pocházel z dobře situované obchodnické rodiny. Po maturitě na vyšším reálném gymnáziu v Truhlářské ulici se připravoval ke studiu pražské techniky. Poslední školní prázdniny však strávil u strýce Emana Doležala, ředitele cestující div. společnosti, a divadlo jej uchvátilo. Oželel proto studia a několik let vydržel u kočovných společností, než zakotvil natrvalo na pražských jevištích. Zde nejprve hrál s M. Novým v Rokoku, pak na Václavském náměstí v divadle Adrie a brzy se stal jedním z pilířů Divadla Vlasty Buriana. Zde jako pozorný a obětavý nahrávač svého „velkého ředitele“ setrval po celou dobu existence burianovské scény. Šlégl se k Burianovi hodil stejně dobře jako J. Marvan, protože i on vytvářel oproti Burianovým živým postavám ustálené typy. Na rozdíl od úřednického Marvana hrával muže rádoby uvolněnější, rádoby šarmantnější, rádoby povznesenější. Jeho herecký projev salónního komika se ustálil v civilní karikatuře postav, jímž není „shůry dáno“. Stejně jako na divadle tak i ve filmu byl představitelem domýšlivých bonvivánů, zdegeneroaných šlechticů, neschopných rakouských důstojníků a vůbec starších pánů, kteří přes svůj pokročilý věk a do očí bijící hloupost spoléhají na eleganci, šarm a svůdnické umění. Dobou svých hereckých začátků patří k první generaci čes. filmových herců. Před kamerou debutoval postavou Jana Amose Komenského v historickém pásmu režiséra R. F. Branalda Utrpením ke slávě (1919), popisujícím tragické události čes. národa od mýtických dob až do 1. světové války, a sobě zřejmě mnohem bližší postavou domácího přítele manželů Kulajdových (J. Vošalík a M. Pačová) v komedii They Červenkové Zloděj (1919). Do film. ateliérů začal být pravidelně zván až ve druhé polovině 20. let, kdy svými figurkami číšníků, hostů, ctitelů a úředníků přispěl do více než tuctu němých filmů, např. K. Lamače (Velbloud uchem jehly, 1926; Hříchy lásky, 1929), S. Innemanna (Lásky Kačenky Strnadové, 1926), T. Pištěka (Aničko, vrať se!, 1926), Karla Antona (Otec Kondelík a ženich Vejvara II., 1926), M. J. KrňanskéhoR. F. Branalda (Krásná vyzvědačka, 1927; Z českých mlýnů, 1929) a P. Pražského (Pražské švadlenky, 1929). V němém a později i zvukovém filmu mu připadly převážně vedlejší role. Svým osobitým mluvním projevem vybavil na plátně během jedenácti let kolem šesti desítek postav, v nichž se postupem doby herecky emancipoval. V principu ovšem zůstal vždy věrný karikaturně pojatým typům zámožných nadutců, barových flamendrů, směšných záletníků a podvodníků. Tuto galerii reprezentují ve Šleglových nezapomanutelných kreací zejména postavy z burianovských veseloher: rittmeistr Géza von Medak, zakuklený špión, odhalený nepravým polním maršálkem (V. Burian) ve slavné komedii K. Lamače C. a k. polní maršálek (1930), konzul Vieland v Lamačově a Fričově komedii To neznáte Hadimršku (1931), penzionovaný admirál Piacci v Cikánově komedii Hrdinný admirál Korkoran (1934), korvetní kapitán Quido Krištofovič v další veselohře K. Lamače Ducháček to zařídí (1938), gremiální rada Richard Pěnkava se zraněným palcem opět v Lamačově komedii U pokladny stál… (1939), hrabě Bohdan Kocharowski v Baronu Prášilovi (1940) M. Friče a statkář Arnošt Pěnkava ve SvitákověPřednostovi stanice (1941). Kromě V. Buriana sekundoval i jiným velkým komikům. V legendární komedii M. Friče Kristian (1939) byl jako seladon v Orientbaru, jemuž jeho otřepaný seznamovací trik s kapesníčkem stále nevychází, protihráčem O. Nového. Jinak hrál ve filmech, většinou nenáročných komediích a melodramatech, šlechtice (Aféra plukovníka Redla, 1931; Uličnice, 1936; Provdám svou ženu, 1941), důstojníky (Miláček pluku, 1931; Skalní ševci, 1931; Třetí rota, 1931; Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, 1932; U snědeného krámu, 1933), bankéře (Za řádovými dveřmi, 1934; Na růžích ustláno, 1934; Světlo jeho očí, 1936; Svátek věřitelů, 1939; Panna, 1940), továrníky (Nezlobte dědečka, 1934), ředitele různých podniků (Hotel Modrá hvězda, 1941), úředníky (Karel Havlíček Borovský, 1931; Na sluneční straně, 1933; Rozvod paní Evy, 1937; Katakomby, 1940) a pedagogy (Hrdina jedné noci, 1935; Tři vejce do skla, 1937; Škola základ života, 1938). Oproti těmto světáckým mužům, kteří se nepohybovaly ve vyšších a vysokých společenských kruzích, stály pochybné existence z lidového prostředí: flamendři, šejdíři a podvodníci (Děvčátko, neříkej ne!, 1932; Studentská máma, 1935; Ať žije nebožtík, 1935; Ulice zpívá, 1939) a skuteční zločinci (Tři kroky od těla, 1934; Rozpustilá noc, 1934). Samotný Šlégl měl nepochybně mnohem větší ambice, mnohokrát se pokoušel prosadit u filmu i jako scenárista, případně režisér, ale bez výraznějšího úspěchu. Byl autorem či spoluautorem scénářů k jedenácti filmům, z nichž většinu režíroval, ze začátku ve spolupráci s Jiřím Slavíčkem a L. Bromem, později i samostatně (mj. Armádní dvojčata, 1937; Děti na zakázku, 1938; Stříbrná oblaka, 1938; Venoušek a Stázička, 1939; Paní Morálka jde městem, 1939; Ulice zpívá, 1939). Ve svých filmech častokrát obsazoval J. Plachtu a L. Peška do komické dvojice. Jeho nejvydařenějším počinem v tomto směru zůstává komedie Jarčin profesor (1937). Do svých filmů psal také texty písní. Počátkem 40. let ustaly všechny jeho aktivity ve filmu a pak i na divadle. Za nacistické okupace se kompromitoval podporou fašistického režimu (byl členem kolaboranstké organizace Vlajka a devětkrát vystoupil v rozhlasových skečích, hanobících zahraniční představitele našeho odboje), což po osvobození znamenalo definitivní konec jeho kariéry. Před mimořádným lidovým soudem neuspěl s obhajovou, že chtěl uchránit svoji dceru, která si za války vzala muže židovského původu. Po vypršení trestu, který si odpykával i v jáchymovských dolech, byl na rozdíl od jiných podobně postižených doživotně vyřazen z kulturního a uměleckého života. S podlomeným zdravím se živil manuálními pracemi, např. jako zaměstnec Uhelných skladů. Ke konci života si k nízkému důchodu vydělával prodejem svých obrázků, které sám nakreslil (byl velmi nadaný malíř), po hospodách ve Strašnicích a Malešicích, kde bydlel. Na přelomu 20. a 30. let vydal Člégl s J. Marvanem vlastním nákladem útlou knížku Za oponou: vzpomínka na Jarouška Sedláčka „Zlaté dítě“, věnovanou jejich předčasně zesnulému kolegovi (a Šléglově hereckému vzoru). Publikoval rovněž vlastní román Návrat (1942). O Šléglových pohnutých osudech vznikl podle scénáře film. historika P. Taussiga dokumentární pořad ČT s názvem Na další štaci? (1999). Nová fakta přinesli Jaromír Farník a Radek Žitný v knižním portrétu Čeněk Šlégl: „Tedy dobře, vyřízeno k dennímu pořádku…“ (2009). Formu beletrizovaného životopisu zvolil Václav Junek v knize Čeněk Šlégl: celoživotní jízda špatnými vlaky (2009).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!