V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠIŠKOVÁ, Anna

Anna ŠIŠKOVÁ (* 30. 6. 1960 Žilina)slovenská herečka; bývalá manželka režiséra a herce J. Nvoty a matka herečky D. Nvotové a herečky a režisérky T. Nvotové. Dětství strávila se čtyřmi bratry ve Vrátné dolině nedaleko Terchové, kde rodiče vedli interhotel. Později žili v Púchově, kde chodila do gymnázia a účinkovala v ochotnickém souboru oděvního závodu Makyta (1975–79). Už za studií na Pedagogické fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafaříka v Prešově (1979–82) začínala jako herecká elévka v tamním Divadle Jonáša Záborského. Roku 1981 ji angažovali v trnavském Divadle pro děti a mládež, kde za deset sezon zaujala jako interpretka mladých hrdinek s podtóny plachosti a melancholie, ale i zdravé dravosti a rozpustilé drzosti. Dokázala citlivě sladit lyrický dívčí půvab se schopností psychologického ponoru i smyslem pro humor (Julie v Romeovi a Julii, Elmíra v Tartuffovi, Ruby Batesová ve dramatu Koně se také střílejí, Dulcinea ve Zmoudření Sancha Panzy, Linda v Allenově komedii Zahraj to znovu, Same). Od roku 1992 působí v bratislavském divadle Astorka Korzo ’90 (Roxana v Cyranovi z Bergeracu, Soňa ve Strýčku Váňovi, Mariana v Historkách z vídeňského lesa, Ada v Daumasově tragikomedii Hřbitov slonů, Barbara v Gorkého Letních hostech). V Bratislavě spolupracuje i s Radošinským naivním divadlem (Soupis dravců, Hra o lásce) a Novou scénou (Osm žen). V poslední době kvůli práci pendluje mezi Bratislavou a Prahou, kde se představila obecenstvu Švandova divadla (Ženy mezi nebem a zemí, Odjezdy vlaků). Za výkony ve hrách VečírekBask získala dvakrát výroční slovenské div. ceny Dosky (2001, 2003). Před kamerou začínala epizodkami ve filmech slov. režisérů Dušana Hanáka (Tichá radosť, 1985) a Jána Zemana (Úsmev diabla, 1987). Od konce 80. let se uplatňuje v televizi, kde ji v 90. letech poskytl nejvíc příležitostí její manžel J. Nvota (Ženské oddelenie, 1991; Kazimír a Karolína, 1993; Samota lásky, 1995; Prášky na spanie, 1996; Armagedon na Grbe, 1997; Priateľstvá padajúceho lístia, 1998). Zlom v kariéře znamenal ale český film Jana Hřebejka, na Oscara nominovaná okupační hořká komedie Musíme si pomáhat (2000). S B. Polívkou vytvořili ústřední dvojici bezdětných manželů Čížkových, kteří pod tlakem okolností roku 1943 ukrývají v tajné spíži svého bytu mladého židovského uprchlíka Davida Wienera (C. Kassai). Situaci komplikuje hlavně rodinný známý, žoviální česko-německý kolaborant Prohaska (J. Dušek), který nadbíhá Čížkově půvabné ženě Marii. Konec války přinese vystrašeným manželům nejen svobodu, ale i štěstí v podobě potomka. Po této roli, za kterou získala Českého lva, o její herecké služby výrazně vzrostla poptávka u filmařů na obou stranách česko-slov. hranic. V Šulíkově poetické kronice Krajinka (2000) a v komedii Evy Borušovičové Vadí nevadí (2001) hrála maminky malých chlapců. Ovdovělou ustaranou matkou čtyř dětí Marií byla v Göblově romantické komedii z prostředí golfu Veni, Vidi, Vici (2009). V dalších filmech vesměs hrála mladé ženy žijící v neuspořádaných citových a partnerských vztazích: emancipovaná Helena ve Nvotově poetickém retrofilmu Kruté radosti (2002), rozvedená Anna v Šindelkově milostném dramatu Zostane to medzi nami (2003), a hlavně rozvedená alkoholička Vilma, která se živí sexem po telefonu, v Šulíkově hořké komedii Sluneční stát (2005). Nevyhýbá se ani malým rolím, jak dokládají epizodky poštmistrové v kriminální černé komedii Jiřího Chlumského Prachy dělaj člověka (2006) a realitní makléřky v komorní studii Alice Nellis Tajnosti (2007). Největší ohlas jí však přinesly postavy z českých tv. seriálů: matka dospívajícího syna a sympatická místostarostka Petra Janatová (Místo v životě, 2006; Místo v životě 2, 2007), letuška Anna Holubcová (Letiště, 2006–07) a servírka v policejním baru a bývalá prostitutka Iveta (Eden, 2006). Své komplikované rodinné problémy vylíčila v cyklu ČT 13. komnata (2010).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!