V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BUŠOVÁ, Helena

Helena BUŠOVÁ vl. jménem Buschová, provdaná 1. Klacová, 2. Kasalová (* 21. 10. 1911 Praha, † 28. 11. 1986 Winnipeg, Kanada)herečka; matka televizního moderátora Karla (Charlieho) Kasala (* 1950). Absolvovala Odbornou školu pro ženská povolání s výučním listem švadleny, kterou se však nikdy nestala. Záliba v herectví, jež se u ní projevovala již v nejranějším věku, ji přivedla ke studiu v dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1931–35), kterou ale těsně před ukončením opustila. Praktické zkušenosti získala v dramatickém kroužku smíchovského Sokola a statováním v různých velkých pražských divadlech. Profesionálně působila na jevištích Divadla Vlasty Buriana (1934–35, 1936), Nového divadla (1935), holešovické Uranie (1941–43) a nakonec Městského divadla na Královských Vinohradech (1943–48). Jako čerstvá konzervatoristka navštívila ze zvědavosti film. ateliéry AB na Vinohradech, kde svým zjevem a odvahou zaujala režiséra V. Slavínského natolik, že ji obsadil do epizodky nemluvící dámy v baru v komedii Právo na hřích (1932). Současně ji diváci v kinech spatřili mezi studentkami ve Vančurově a Innemannově dramatu Před maturitou (1932). Dva roky nato již excelovala společně s J. VoskovcemJ. Werichem v satirické komedii M. Friče Hej-Rup! (1934). Větší úlohy dcer pak hrála ve filmech nestejné úrovně, kde jejími rodičovskými partnery byli A. NedošinskáT. Pištěk (Barbora řádí, 1935; První políbení, 1935), K. Halšer (Král ulice, 1935), J. PlachtaM. Gampeové (Vdavky Nanynky Kulichovy, 1935), J. PlachtaZ. Baldová (Uličnice, 1936), G. Hilmar (Žena pod křížem, 1937) a J. PlachtaA. Letenská (Milování zakázáno, 1938). Její titulní hrdinka, chudá venkovská dívka, z melodramatu Emila Synka a Roberta Landa Jana (1935) řeší citové dilema mezi dvěma bratry-sedláky (L. BoháčZ. Štěpánek). Pevnost v lásce ke svému milému, poblouzněnému dudákovi (J. Dohnal), prokazuje Dorotka Trnková, kterou zpodobnila v přepisu Tylovy div. komedie Švanda dudák (1937) S. Innemanna. Neminuly ji však ani postavy nevěrných manželek, jejichž podváděné muže výtečně vykreslili F. Smolík v roli advokáta a poslance Františka Uhera (Batalion, 1937) a F. Kreuzmann v roli konšela Zvůnka (Počestné paní pardubické, 1944). Vedle podružných salonních úloh (Rozvod paní Evy, 1937; Tři vejce do skla, 1937; Stříbrná oblaka, 1938) propůjčovala své půvaby a temperament zemitějším a venkovským typům (Lojzička, 1936; Na tý louce zelený, 1936; Jan Výrava, 1937; V pokušení, 1939; Ryba na suchu, 1942; Žíznivé mládí, 1943). Znárodněnou kinematografii stačila obohatit už jen pěti menšími rolemi: záletná vdova Čiháková v Krškově poetické komedii Řeka čaruje (1945), despotickým manželem zastřelená Olga v Cikánově psychologickém dramatu Lavina (1946), majitelka vinárny Filipka Holečková v KubáskověMachově okupační komedii Velký případ (1946), žena s dítětem ve vlaku v detektivních příbězích M. Friče Čapkovy povídky (1947) a manželka vrchního Krpetze (B. Vrbský) v Cikánově historickém dramatu O ševci Matoušovi (1948). Po válce (1946) se provdala za válečného letce, pilota RAF Karla Kasala, kterého následovala roku 1949 do Velké Británie a již se do vlasti nevrátila. V Londýně pracovala pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa a roku 1957 přesídlili do Kanady, kde do roku 1972, kdy skončila s veřejným vystupováním, účinkovala v regionálních divadlech (Manitoba Theatre Centre), v televizi (v letech 1968–71 hrála v seriálech celoplošné státní televize CBC TV) a v rozhlase (CKY Winnipeg).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!