V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠIMÁČEK, Milan (1)

Milan (1) ŠIMÁČEK (* 21. 4. 1962 Hodonín)  – ekonom, manažer, publicista a herec. Vždy ho přitahovala divadla malých forem. Na Purkyňově gymnáziu ve Strážnici založil a řídil amatérský soubor, v němž hrál, režíroval a upravoval dramatické texty. Do profesionálního divadla, pražského Studia Ypsilon, nastoupil ihned po absolvování VŠE (1986), když vyhrál konkurs na náměstka ředitele. Vzápětí zde dostal první div. roli cara Petra I. Velikého ve hře Vosková figura. V ní si ho povšiml režisér K. Kachyňa, jemuž se typově zalíbil natolik, že ho obsadil do jedné z titulních rolí filmu Blázni a děvčátka (1989). V této tragikomické baladě ze Žižkova 50. let 20. století ztělesnil místního blázna Pepíčka Varlichů, který si z dětství přinesl chorobnou lásku ke koním, a proto s sebou neustále vláčí hračku dřevěného koně. Přesvědčivé ztvárnění retardovaného hromotluka s dětskou duší mu vyneslo nejen ocenění na festivalech dětského filmu v Ostrově a Zlíně, ale zajistilo mu i další film. role. Po dvou malých úlohách mladého myslivce ve Feničově podobenství Zvláštní bytosti (1990) a pobočníka nacistického velitele terezínského ghetta (M. Kňažko) v poetickém snímku K. Kachyni Poslední motýl (1990) ho zviditelnily tragikomické postavy bodrých lidových chasníků při výkonu vojenské služby ve dvou komediích podle známých literárních předloh, které s humornou nadsázkou zobrazují absurdní situace v naší armádě na počátku 50. let. V Olmerově adaptaci Škvoreckého románu Tankový prapor (1991) obdařil svým robustním zjevem, ale i furiantským projevem s chraptivým hlasem věčně remcajícího rotmistra Soudka, na něhož navázal obdobný portrét kulaka Vaty, příslušníka pomocného technického praporu v Černých baronech (1992), které natočil Zdenek Sirový na motivy známé knihy Miroslava Švandrlíka. Režisér Jaromil Jireš ho obsadil do role „věčného“ fízla v kafkovském snímku Labyrint (1992) a jako jeden z ministrů se objevil v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006) J. Menzela. Zatímco na plátně se již výrazněji neuplatnil, v povědomí diváků zůstává díky tv. obrazovce: vystupoval v politických talk-show J. Krause Dvaadvacítka (ČT) a Další, prosím (TV Prima) a hrál ve sportovní komedii K. Kachyni z vesnického prostředí Kožené slunce (2002). Vytvořil i řadu rázovitých seriálových figurek (Dobrodružství kriminalistiky, 1993; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 2000; Místo nahoře, 2004), z nichž vyniká postava nadstrážmistra a náruživého pěstitele zeleniny Borise Zajíčka zvaného Brambora v Olmerově komediálním seriálu Policajti z předměstí (1998). Od počátku 90. let působí v kulturní sféře i jako manažer a novinář: tajemník a pedagog DAMU, umělecký šéf Kongresového centra Praha (spoluvybudoval zde artové kino klubového typu Biograf Pevnost), zástupce šéfredaktora časopisu Naše rodina, redaktor Karmelitánského nakladatelství, zástupce ředitele Vyšší odborné školy publicistické či redaktor internetového serveru magazínu Peprnet.cz. Roku 2007 se vrátil na jeviště Studia Ypsilon v titulní roli dramatizace románu Ladislava Klímy Putování slepého hada za pravdou. Píše i do periodik (fejetony, úvahy, recenze a rozhovory) a vydal básnickou sbírku Nestačím se divit (2001). Jako praktikující věřící zasedá v ekumenických porotách MFF (Karlovy Vary, Berlín, Zlín, Varšava).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!