ŠIMÁČEK, Eduard/Eda
Eduard/Eda ŠIMÁČEK (* 1. 9. 1897 Praha, † 18. 5. 1980 Praha)
–
herec, scenárista a vedoucí filmové výroby. Po 1. světové válce působil jako inspicient, autor a herec na mnoha pražských div. a kabaretních scénách (U bílé labutě, Švandovo divadlo), ale první účinkování před kamerou (
Divoká Maryna, 1919) v něm vyvolalo nadšení pro nové médium, a tak začal dávat přednost film. ateliérům. Divadla se však zcela nevzdal (ve druhé polovině 20. let ho vídalo obecenstvo Divadla Vlasty Buriana v úložkách důstojníků a elegánů). V tuctu němých a podobném počtu zvukových filmů hrál vesměs bezejmenné roličky, např.: alchymistův pomocník (
Melchiad Koloman, 1920), milenec (
Magdalena, 1920), vousatý pašerák (
Děvče ze Stříbrné Hranice, 1921), námořník (
Pomsta moře, 1921), padouch (
Chyťte ho!, 1924), pacient (
Falešná kočička, 1926), student (
Pohádka máje, 1926), starý hudebník a hasič (
Lásky Kačenky Strnadové, 1926), ruský sedlák (
Švejk v ruském zajetí, 1926), žebrák (
Svatý Václav, 1929), sluha a ošetřovatel (
Opeřené stíny, 1930), tramp (
Dobrý tramp Bernášek, 1933), zaměstnanec rozhlasu (
Hej-Rup!, 1934), blázen-meteorolog (
Nezlobte dědečka, 1934), policista (
Jedna z milionu, 1935), pouťový vyvolávač (
Na tý louce zelený, 1936), novinář (
Švadlenka, 1936), ředitel věznice (
Páter Vojtěch, 1936) čalouník (
Advokátka Věra, 1937) a podomek (
Holka nebo kluk, 1938). V letech 1923–24 sbíral zkušenosti v Berlíně a Vídni, kde pracoval u společnosti Rivalfilm. Od poloviny 20. let se věnoval scenáristice, autorsky se podílel hlavně na nenáročných komediích (
Švejk v ruském zajetí, 1926;
Z českých mlýnů, 1929;
Pepina Rejholcová, 1932;
Sedmá velmoc, 1933;
Z bláta do louže, 1934), z nichž nejhodnotnějším titulem se stal
Fričův Kristian (1939). Od 30. let až do konce okupace se na film. tvorbě podílel jako asistent režie a výpravy (do roku 1941, než přešel ke společnosti Lucernafilm, spolupracoval hlavně s
M. Fričem). Hned po válce se zapojil do služeb znárodněné kinematografie jako vedoucí produkce; tu naposledy vykonával u filmu
Zítra se bude tančit všude (1952). Organizační schopnosti prokázal i jinak: roku 1919 inicioval založení první herecké unie (OČFH), v níž se léta angažoval. Roku 1932 instaloval v rámci Pražských vzorkových veletrhů v Průmyslovém paláci mezinárodní film. výstavu, jednu z prvních svého druhu v Evropě (měla přes půl milionu návštěvníků). Roku 1950 založil a stal se odpovědným redaktorem závodního časopisu zaměstnancu FSB
Záběr. Od poloviny 50. let působil v úseku tisku a propagace Ústřední půjčovny filmů v Praze.