ŠÍBLOVÁ, Berta
Berta ŠÍBLOVÁ provdaná Zuzáková (* 23. 4. 1888 Plzeň, † 12. 1. 1986 Praha)
–
herečka. Mládí prožila podobně jako její tři sestry u venkovských div. společností, hlavně u tehdejší nejlepší společnosti ředitele Anotoše Josefa Frýdy. Později vynikla v pražském divadle Uranie, kde na literárních večerech Klubu českých spisovatelů okouzlila kritiku složitou psychologií blouznivé Eleonory ve Strindbergových
Velikonocích. Její tvůrčí zjev nadchl i K. H. Hilara. Roku 1907 přešla k právě založenému Městskému divadlu na Vinohradech, kde hrála půvabné mladé hrdinky v četných konverzačních hrách moderního repertoáru. Roku 1910, v rozkvětu tvůrčího projevu, vinohradskou scénu opustila a vzdala se umělecké kariéry, aby se nadále věnovala rodině (ve 20. letech jen párkrát vystoupila ve Švandově divadle) a žila v ústraní smíchovské rodinné vilky. Před kameru se nechala zlákat jedinkrát, kdy svěží půvab a interpretační schopnosti propůjčila hrdince němé komedie
Noc na Karlštejně (1919), kterou na motivy Vrchlického div. hry natočil
O. Larus-Racek. Hrála s
J. Bělským milence, kteří nuceně přenocují na hradě, a zdá se jim oběma strašný sen o tom, že se ocitli ve 14. století a stali se otroky zlého šlechtice.