V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠÁRKOVÁ, Ella/Ela

Ella/Ela ŠÁRKOVÁ rozená Eliška Lišková (* 23. 9. 1906 Praha, † 31. 10. 1991 Praha)herečka a subreta; manželka houslisty a dirigenta Loly Šárky. Její otec, úspěšný obchodník, byl známý filatelista a rybář. Se vzděláváním si starosti nedělala, reálku ukončila kvartou. Od sedmi let sportovala v žižkovském Sokole a právě pohybová průprava s temperamentem a osobitým půvabem se počátkem 30. let, to již byla krátce vdaná, staly devízami pro vstup do uměleckého světa. Rozhodlo o tom náhodné setkání v lázních Sliač s hercem a režisérem K. Dostalem, který ji doporučil J. VoskovcoviJ. Werichovi, když hledali pro svůj film Pudr a benzín hlavní dívčí představitelku. Ačkoliv neměla herecké, pěvecké ani taneční školení, oba protagonisty Osvobozeného divadla okouzlila již zmíněnými dispozicemi i fotogenickou tváří, a tak ji obsadili. Mezi natáčením i po něm se zdokonalovala ve zpěvu u Nadi Kejřové, Žofie Napravilové a italského pěvce Tino Pattiery. Současně s film. debutem získala angažmá v avantgardním kabaretu E. F. Buriana Červené eso, ale rychle se prosadila jako subreta operetních scén. Prošla Švandovým divadlem (1932–33), Malou operetou (1933–34), Slovenským národním divadlem v Bratislavě (1934–35), s jehož souborem často hostovala i ve Vídni (Volksoper), Rokokem (1935–36), Novým divadlem (1936–37, 1943–44) a Velkou operetou (1937–43). Za okupace jezdila po republice i s K. Hašlerem Po válce hrála krátce v Uranii (1945–46) a Divadle Oldřicha Nového (1947–49), ale pak na čtyři roky jevištní činnost přerušila. Před obecenstvo opět předstoupila roku 1953 jako sólistka pražské Alhambry a kabaretu U Fleků. Roku 1957 sama předčasně ukončila uměleckou kariéru. Ve Frimlově Rose Marie vystřídala postupně všechny tři ženské role: Indiánku Vandu, Jane i titulní roli. Vystupovala i v operetách Lehárových (Giuditta, Hrabě Luxemburg, Veselá vdova, Paganini) a Nedbalových (Polská krev). V postavách koketních „blonďatých diblíků“ si ji také přisvojil film. V již zmíněné Honzlově komedii Pudr a benzin (1931) vytvořila hlavní ženskou postavu revuální herečky a tanečnice Marty Malé, jejíž bratr, barman Josef (B. Záhorský), obchodoval s narkotiky. Do Marty se zamilovali oba kamarádi (VoskovecWerich), ona však měla ráda skladatele Davida (V. Plachý-Tůma) a všem třem dopomohla k div. kariéře. Společně s oběma partnery zde předvedla dokonalou parodii na klasický balet a divadelní manýry. Film do kin uvedli v lednu 1932 a o pár měsíců později se objevila ve dvou hlavních rolích podobného charakteru: tanečnice Ella v melodramatickém filmu O. Kmínka Zlaté ptáče (1932) a film. herečka Fizullini v hudební frašce V. Binovce Pepina Rejholcová (1932). I později hrávala často tanečnice (Diagnosa X, 1933; Barbora řádí, 1935), ale i modelky, manekýnky a bardámy (Pobočník Jeho Výsosti, 1933; Hudba srdcí, 1934; Polibek ve sněhu, 1935), služky a komorné (Důvod k rozvodu, 1937; Lucerna, 1938). Hrála i dcery, milenky a manželky starších pánů: dcera poslance Sahuly (T. Pištěk) v komedii S. Innemanna Sňatková kancelář (1932), milenka stavitele Herolda (Z. Rogoz) v další Innemannově komedii Z bláta do louže (1934), žena majitele advokátní kanceláře Kocmanna (K. Jičínský) ve zfilmování Štechovy div. komedie Třetí zvonění (1938) J. Svitáka a advokáta Johna (K. Dostal) v melodramatu Sobota V. Wassermana (1944). Šlo, bohužel, o filmy vesměs nepříliš hodnotné, natáčené komerčně zaměřenými režiséry. Na sklonku protektorátu natočil herec R. Hrušínský ve spolupráci s Františkem Salzerem parodii na americké westerny Pancho se žení (1946), kde ztělesnila mexickou krásku Juanitu, milenku lupiče Manuela (R. Vrchota). Konečný sestřih a uvedení filmu do kin se konalo až po válce. Ve znárodněné kinematografii, jež preferovala jiné žánry, témata, herce a režiséry než předchozí éra, se počet jejích rolí zmenšil a často změnil i na anonymní epizodky, nejčastěji v kostýmních filmech Václava Kršky (Řeka čaruje, 1945; Housle a sen, 1946; Mladá léta, 1952; Z mého života, 1955; Komedie s Klikou, 1964) a později ve filmech Karla Steklého (Lupič Legenda, 1972; Všichni proti všem, 1977; Skandál v Gri-Gri baru, 1978). Nostalgickým ohlédnutím za „zlatými časy“ byla Čechova   hudební komedie V hlavní roli Oldřich Nový (1980), kde s hereckými veterány vzpomíná na kolegu a ředitele, v jehož divadle působila. Naposled se mihla v moralitě V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983). Ojediněle hrála i v televizi, např. v hudební komedii Z. Podskalského Alfons Karásek v lázních (1971) a jako dáma v brýlích v díle Konec velké šance ze seriálu 30 případů majora Zemana (1974–79). Hlas Šárkové zachytila celá řada gramofonových nahrávek.

 

 

 

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!