V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SÝKORA, Jiří

Jiří SÝKORA (* 18. 10. 1933 Praha, † 27. 6. 1997 stát Virginia, USA)tvarník, dramatik a herec. Absolvoval gymnázium v Přerově (1951) a jako výtvarník-aranžér v Pardubicích napsal kabaretní představení Experiment, s nímž úspěšně vystupoval po republice. Na základě toho mu nabídl J. Suchý angažmá v Semaforu (Taková ztráta krve), kde setrval jen jednu sezonu (1960–61). Pak byl krátce členem pardubického divadla STOP! (1962) a Krajského divadla v Teplicích (1964–65). Vystupoval v autorské pantomimicko-klaunské dvojici s I. Krausem (např. v pražském divadélku Apollo) a spolu uspořádali sborník vlastních kabaretních scének, monologů a písní pod názvem Důvěrné hovory (1966). Sýkora také publikoval v Literárních novinách. Výraznou stopu zanechal hereckými kreacemi i v čs. kinematografii, hlavně v dílech mladých režisérů z okruhu nové vlny. Zjevem a přirozeným projevem zaujal slov. režiséra Juraje Jakubiska, který ho učinil ústředním hrdinou své celovečerní prvotiny, existenciálního podobenství Kristove roky (1967). V této tragikomické výpovědi o potřebě konečného rozhodnutí člověka na životní křižovatce ztělesnil malíře Juraje, Slováka žijícího v Praze, který po skončení akademie hledá nejen zaměstnání, ale postupně ve vztahu k blízkým lidem bilancuje a přehodnocuje dosavadní osobní i profesionální směřování. Protihráčem v roli jeho cílevědomého a zodpovědného bratra vojenského letce Andreje mu byl V. Müller. Později si zopakoval zintenzivnělou variantu Jurajova typu rolí Yoricka v dalším Jakubiskově podobenství Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). Hrál imaginárního syna Milana Rastislava Štefánika, hamletovského mladíka, přežívajícího se stejně opuštěnými blázny – plachým přítelem Andrejem (Philippe Avron) a židovkou Martou (M. Vášáryová) – v šíleném a ošklivém světě jen díky programovému bláznovství, díky principu hry, filozofii radosti v sobě a prožitku přítomného okamžiku. Jeho přitažliví hrdinové jsou svobodomilovní a nezkrotně hraví, ale trpí nerovnováhou, niterným chaosem a podléhají tvůrčí výbušnosti a nekázni. Už ne tak výrazně účinkoval v roli nesmělého botanika Gašpara, jednoho z protagonistů komediální feérie Slávnosť v botanickej záhrade (1969) debutujícího Jakubiskova souputníka Elo Havetty. Vedle těchto stěžejních postav dostal několik menších hereckých příležitostí i od českých filmařů. Hrál jednoho ze synovců v Lipského komedii „naruby“ Happy end (1967), vrchního v intelektuálské kavárně v Bočanově zfilmování Páralova románu Soukromá vichřice (1967), podvodníčka Vránu v Hanibalově dětském příběhu Červená kůlna (1968), jednoho z dvojice vesnických montérů ve frašce E. Schorma Farářův konec (1968), prchlivého manžela mladé modelky (H. Brejchová) v Papouškově komedii Nejkrásnější věk (1968) a vojáka a malíře Čeňka v Jirešově tragikomedii podle Kunderova románu Žert (1968). Po emigraci roku 1968 byl dlouholetým redaktorem českého vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky (od roku 1973) a věnoval se publicistické a literární činnosti. V německém exilovém nakladatelství vydal česky sbírku povídek Tleskání jednou rukou (1977). Na podzim 1991 hostoval s autorským pořadem Tajná řeč opět v Československu. Posmrtně vyšla jeho autobiografická kniha Tajná řeč (1998) v knižní edici časopisu Fragment.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!