V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SVOZILOVÁ, Světla

Světla SVOZILOVÁ Světlana, vl. jm. Světluška, provdaná 2. Votrubová (* 13. 11. 1906 Brno, † 25. 2. 1970 Praha)herečka; dcera novináře a politika Josefa Svozila (1873–1949) a bývalá manželka advokáta a filmového novináře Bedřicha Rádla (1905–1981). Ač rodem z Brna vyrůstala v Praze na Vinohradech a v Břevnově. Vychodila tři třídy nižšího gymnázia a rok pobývala v penzionátu v německém Harzu. Po návratu se na radu ženy básníka S. K. Neumanna přihlásila na dramatické oddělení Pražské konzervatoře, kde se roku 1924 stala žačkou Marie Laudové-Hořicové a potom J. Hurta. Jako posluchačka účinkovala navzdory školnímu zákazu na malých pražských scénách se skupinami mladých divadelníků, ovlivněných poetikou a avantgardními podněty z Francie a Ruska. Konzervatoř absolvovala v oboru herectví i režie. První angažmá přijala v Gamzově Uměleckém studiu, kde zaujala kritiku bohatým hereckým rejstříkem, hlavně svým lyricky jemným zosobněním slepé dívky Berty v Dickensově Cvrčkovi u krbu, a naopak ironicky výbušným až groteskním uchopením role Prossy Garnetové v Shawově Candidě. Když Gamzovou smrtí soubor zanikl, přešla roku 1927 do Osvobozeného divadla, kde zprvu hrála v Honzlových realizacích Apollinaira, Golla, Nezvala a Hoffmeistera, později hlavní ženskou představitelku v revuích J. VoskovceJ. Wericha, v nichž projevila nevšední smysl pro komiku, velkou schopnost karikatury a pamfletu. Od směšné písařky Josefky ve Vest Pocket Revue a potrhlé Carmen ve Smoking revue psali V + W své ženské postavy přímo pro ni. Přitom excelovala i ve hrách Vančurových, v Cocteauovi, ztělesnila matku Ubu v Jarryho velkolepém Králi Ubu, katovu ženu v Dessaignesovu Sevillském katu aj. Roku 1930 opustila Osvobozené divadlo, ačkoliv odpovídala hereckému stylu této scény jako málokterá herečka. Jednu sezonu strávila v Divadle Vlasty Buriana, absolvovala pohostinsky dvě role v Národním divadle, ale pak ji filmování přinutilo přerušit pevné div. angažmá. Na jeviště se vrátila roku 1935, aby v Novém divadle opět připomněla své herecké kvality. Její výkony v Shawově hře S pravdou ven, Nezvalově básnické hříčce Věštírna delfská a ruské komedii Cizí dítě dosáhly tak pronikavého úspěchu, že ji ještě téhož roku pozvali hostovat do Komorního a poté Vinohradského divadla. V Claudelově satirickém dramatu Proteus a v Rutteových Zamilovaných přátelích kritika ocenila její herecký temperament, smysl pro rytmus pohybu a gesta, čistou dikci i bohatou citovou škálu. Roku 1940 se stala členkou souboru Městského divadla na Královských Vinohradech a zůstala jí až do svého odchodu na odpočinek (1968). Vytvořila zde nespočetné drobné i vůdčí postavy jadrného humoru a rázovité energie. Připomeňme z nich alespoň její Mastilkovou ve Fidlovačce, Jedličkovou v Paličově dceři, Fanku v Čapkově Loupežníkovi, Těhlárovou v Ohních na horách, výřečnou výběrčí z Kohoutovy komedie Sbohem smutku. Zpočátku vyhraněný komický typ bodrých a výřečných žen a chytrých paniček přešel k charakterním rolím tragicko-komickým. Ve filmu debutovala po boku V. Burian menší úlohou vdavekchtivé nevěsty v LamačověFričově situační komedii To neznáte Hadimršku (1931). S V. Burianem hrála i ve filmech Hrdinný kapitán Korkoran (1934) a Hrdina jedné noci (1935), s H. Haasem ve filmech Život je pes (1933), Ulička v ráji (1936) a Mravnost nade vše (1937), s J. Werichem jako cirkusačka Lily v Cikánově komedii U nás v Kocourkově (1934). Osvědčila se v postavách exaltovaných vychovatelek, učitelek a profesorek (Kantor Ideál, 1932; Madla z cihelny, 1933; Děvčata nedejte se!, 1937), služebných (Její lékař, 1933) či venkovských děveček: v melodramatu J. Rovenského Tatranská romance (1934) vytvořila s A. Soukupem dost vulgární mladokomickou dvojici. Její exaltovanost, projevující se komicky našpuleným výrazem kolem úst, dopředu napjatým dlouhým krkem a jakousi loutkovitostí v náhlých a prudkých, téměř trhavých pohybech, byla filmaři často stavěna do kontrastu s civilně umírněnými hereckými projevy hezkých milovnic: A. Mandlové ve filmu Život je pes (1933), J. ŠejbalovéKvočně (1937) a dalších. Pokud šlo o spojení její komiky s prvkem erotickým, tvořila nejčastěji pár s L. Peškem. Ve veselohře V. Slavínského Uličnice (1936) představoval Pešek bývalého film. herce, kterého připravil zvukový film o živobytí, protože koktal. Svozilová jako továrníkova sekretářka ho silou své lásky naučila mluvit po způsobu klasických řečníků, aby nakonec začala koktat sama. Na přelomu 30. a 40. let se předvedla v několika vážných charakterních postavách. Byla to např. Terezka Vávrová ve Slavíčkově dramatu Soud boží (1938), a zejména podváděná manželka titulního hrdiny (O. Korbelář) ve Vávrově psychologickém dramatu Pacientka doktora Hegla (1940). Po válce se zcela přehrála do charakterní polohy. Ve znárodněné kinematografii získala ještě na třicet hereckých úkolů, význam a velikost už ale neměly rozměr a závažnost jejích rolí před válkou či za okupace. Připomeňme z dlouhé galerie manželek aspoň ženu plukovníka Hampla (T. Pištěk), kterému byl ze spíže ukraden mobilizační plán v Čapkových povídkách režiséra M. Friče, exaltovanou a bohatství jen předstírající paní domácí Eberovou v Týdnu v tichém domě (1947) J. Krejčíka podle Jana Nerudy (manžela hrál F. Kreuzmann a vdavekchtivou dceru B. Waleská), ženu vydřidušského kupce Bočana (E. Linkers) v dětském filmu J. Macha Zelená knížka (1948), starou Lencovou tentokrát v Machově  komedii Vzbouření na vsi (1949). Poté ženu brusiče Karhana (F. Smolík) v budovatelské komedii V. Wassermana Karhanova parta (1950), manželku profesora Kyselky (G. Hilmar)v životopisném snímku M. Friče Tajemství krve (1953), ženu stavitele Kopra (F. Le Breux) ve V. Wassermanově a Novákově satirické komedii Nejlepší člověk (1954). Poslední desetiletí svého života se na plátně míhala už ve zcela okrajových roličkách: úřednice na poště (Vánice, 1962), předsedkyně svazu žen (Einstein kontra Babinský, 1963), sňatková podvodnice (Čintamani & podvodník, 1964), starší vesničanka (Táto, sežeň štěně, 1964), prodavačka v mlékárně (Panenství a kriminál, 1969) a poštmistrová (Ďábelské líbánky, 1970). Její herecké umění uchovává i archiv ČT v řadě inscenací (O korunu a lásku, 1962; Soudruzi, 1962) a v seriálu Sňatky z rozumu (1968), kde si zahrála starou Pecoldovou. Ačkoliv šlo bezesporu o mimořádnou herečku, lidskými a morálními kvalitami až tak neoplývala, což se ukázalo počátkem 50. let, kdy se angažovala v případu herečky J. Štěpničkovou, pro kterou s několika dalšími kolegyněmi žádala údajně trest smrti (tolik citovaná rezoluce s jejich podpisy se ale dodnes pohřešuje). Zasloužilá umělkyně (1966).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!