V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

STRUNA, L. H.

L. H. STRUNA vl. jm. Ladislav Herbert Struna (* 27. 6. 1899 Praha, † 14. 2. 1980 Praha)  – filmový herec. Od dětství, které strávil na Malé Straně, projevoval výtvarné vlohy. Jako chlapec statoval v německém filmu s Paulem Wegenerem Pražský student/Der Student von Prag (1913), jehož exteriéry natáčel režisér Stellan Rye v pražských ulicích. Když se po skončení 1. světové války vrátil z fronty domů, živil se malováním plakátů, pracoval v kinech jako uvaděč apod. Na základě inzerátu v Národní politice, který mu evokoval vzpomínku na první dětské filmování, se přihlásil do nově založené herecké školy film. společnosti Weteb, kam jej režisér V. Binovec přijal jako stipendistu a záhy ho ve své výrobně zaměstnal. Vystřídal zde nejrůznější činnosti (maskér, malíř kulis, rekvizitář, poslíček, asistent režie i kamery), z nichž jedna se mu stala celoživotní profesí – herectví. Hrál v nedochovaných Binovcových filmech různých žánrů: komedii Oklamaný hypnotisér Swengali (1919), dramatu Sivooký démon (1919) a kovbojce Titimekův náhrdelník (1919), v níž představoval zrádného postřeleného mestice Raula Pegyho. V několika filmech zvládl i víc postav, jako v případě komedie K. Lamače Dobrý voják Švejk (1926), kdy představoval vězně, malíře a zřízence v blázinci. Jako herec-samouk mužného plebejského typu a lidového realistického projevu se před kamerou postupně propracoval na protagonistu, představitele proletářů a jiných příslušníků nižších sociálních vrstev. Hrával muže nesmlouvavého charakteru, tvrdé chlapy, ať již v postavách kladných, nebo – a to častěji – záporných: apače (Falešná kočička, 1926; Milenky starého kriminálníka, 1927), zloděje, loupežníky, lupiče a kapsáře (Lásky Kačenky Strnadové, 1926; Loupežníci na Chlumu, 1926; Pražský kat, 1927; Hříchy lásky, 1929). Později zpodobňoval i jiné mužské postavy městské či venkovské. Všechny ukazovaly na vrozené herecké nadání, byly navýsost přirozené, bez afektu a teatrálnosti, na druhé straně ale prozrazovaly i nedostatek hereckého školení a div. praxe. Struna od počátku byl a vždy zůstal hercem pouze filmovým. Hrál ve více než třiceti němých filmech, z nichž k nejhodnotnějším patřily drama V. Kubáska podle románu Karoliny Světlé Nemodlenec (1927), v němž vytvořil hlavní roli tuláka Jana, Antonův přepis Mrštíkova románu Pohádka máje (1926) a drama G. Machatého Erotikon (1929). V dramatu M. Friče Varhaník u sv. Víta (1929) měl větší, krajně negativní postavu zlotřilého vyděrače Josefa Falka. Naproti tomu v prvním zvukovém filmu G. Machatého Ze soboty na neděli (1931) sklidil úspěch v milovnické roli sympatického sazeče Karla Bendy. Od milovníků časem přešel k charakterním rolím. Ve druhém českém filmu Carla Junghanse …a život jde dál… (1935) ztělesnil po boku jugoslávské herečky I. Riny rybáře Iva Kralje, který za války beze stopy zmizel, a když se vrátil domů, našel milovanou ženu provdanou za svého přítele Nikolu (Z. Rogoz), s nímž měla dítě. V Páteru Vojtěchovi (1936) M. Friče si zopakoval „zlého ducha“ příběhu, mladšího syna mlynáře Dvoreckého (J. Marvan) Karla, kterého hrál již v němé verzi. Svéráznou postavu vůdce barabů Komárka vytvořil ve Wassermanově nerudovském sociálním příběhu Trhani (1936). Návštěvníci kin ho nejčastěji vídali v postavách venkovských chasníků (Píseň o velké lásce, 1932; Jánošík, 1935; Hordubalové, 1937; Lidé pod horami, 1937; Naši furianti, 1937), vojáků (Třetí rota, 1931; Jízdní hlídka, 1936; Zborov, 1938), havířů (Cech panen kutnohorských, 1938; Druhá směna, 1940), poctivých dělníků a řemeslníků (Včera neděle byla, 1938; Nebe a dudy, 1941) a trampů (Osada mladých snů, 1931; Dobrý tramp Bernášek, 1933), ale v jeho galerii nechybějí ani různí dobrodruzi a jedinci s pochybnou, či dokonce kriminální minulostí (Advokátka Věra, 1937; Krok do tmy, 1938; Svátek věřitelů, 1939). Za okupace filmování dobrovolně zanechal a živil se prodejem uhlí. Po osvobození se stal opět velmi frekventovaným hostem film. ateliérů, kam ho zvali až do požehnaného věku jako představitele obdobných lidových a dělnických charakterů, jež tak hojně hrál v předchozích dekádách. Po roli kasaře Karty, s níž v detektivce M. Friče 13. revír (1946) vstoupil do znárodněné kinematografie, následovalo dalších na třicet rolí různé velikosti a významu. Z větších si zaslouží vyzdvihnout třeba: vedoucí mechanik Bureš, člen ilegální skupiny na okupovaném letišti v Čápově válečném dramatu Muži bez křídel (1946), řidič Vondrák z Nadlidí (1946) V. Wassermana, dřevorubec Srbek z Weissovy Uloupené hranice (1947), kormidelník Hojdar st. z Čápova romantického příběhu Znamení kotvy (1947), kočí Václav Rýdl, otec hlavního hrdiny (V. Vejražka) z Weissových Dravců (1948), šéfmechanik Vacek z budovatelského dramatu V. Slavínského DS-70 nevyjíždí (1951), kameník Josef Váňa ml. z komedie V. Wassermana Plavecký mariáš (1952), dřevorubec Jakub z Pojarova dětského snímku Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955) a vedoucí party montérů Vaněk z Machova dramatu Rychlík do Ostravy (1960). V první polovině 60. let ho často obsazovali do školních filmů posluchači FAMU, zejména režisér Zdenek Sirový, který mu ve svých krátkých a středometrážních filmech i celovečerním debutu svěřil klíčové role: střelmistr Martínek v adaptaci Drdovy povídky Hlídač dynamitu (1960), vesnický kovář František Dvořák v příběhu Daniel (1961), starý lesník v dětském snímku Chlapec a srna (1962) a předseda základní organizace KSČ v psychologickém dramatu Handlíři (1963). Poslední etapu jeho herectví reprezentují menší rázovité postavy prošedivělého horníka (Bitva o Hedviku, 1972), vrátného v archivu (Výstřely v Mariánských Lázních, 1973), důchodce (Lidé z metra, 1974) a bývalého dělníka zbrojovky a otce hlavního hrdiny (Zbraně pro Prahu, 1974). Na tv. obrazovce si zahrál v Bělkově inscenaci Romance štědrovečerní (1963). Jeho celoživotní zálibou zůstala malířská tvorba, kterou tři roky studoval jako mimořádný posluchač u profesora Otakara Nejedlého na AVU. Věnoval se krajinomalbě a zátiší. S jeho obrazy se mohli seznámit roku 1980 návštěvníci výstavy Herci malují v pražských Petřínských sadech.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!