V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

STEIMAROVÁ, Jiřina

Jiřina STEIMAROVÁ (* 24. 1. 1916 Praha, † 7. 10. 2007 Praha)  – herečka; vnučka Vendelína Budila (1847–1928), dcera herců A. Steimarové a J. Steimara, sestra herce M. Steimara, bývalá manželka sochaře Jana Kodeta (1910–1974) a automobilového obchodníka a závodníka Jaroslava Juhana (* 1922), matka herců J. KodetaE. Steimarové. Pocházela ze staré divadelnické dynastie, jejímž zakladatelem byl z matčiny strany patrně dramatik, herec a režisér Josef Jiří Kolár (1812–1896). Své komediantské vlohy projevila už v útlém dětství, kdy začínala hrát na jevišti po boku svých rodičů (již jako čtyřleté dítě v roli infantky v Schillerově dramatu Don Carlos). Po studiu na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1931–32) a jedné sezoně v Rokoku se stala elévkou a roku 1942 řádnou členkou činohry Národního divadla, odkud ji roku 1952 na hodinu propustili kvůli emigraci druhého manžela. Roku 1953 se jí podařilo získat angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kde jako sólistka činohry a operety setrvala až do odchodu do důchodu (1979). Už od mládí působila svým oslňujícím zjevem, svěžestí a přirozeným půvabem projevu. Vystupovala ve hrách Shakespearových, Molièrových a Gogolových, z českých autorů nechyběl ani Tyl a Jirásek. K největším tvůrčím úspěchům na jevišti patřila Perdita v Zimní pohádce, Ivana z Klicperova Zlého jelena a princezna Dišperanda v Drdových Hrátkách s čertem. Ze zpěvoherních, operetních a muzikálových rolí vynikají paní Higginsová v My Fair Lady, Mastilka ve Fidlovačce a Drigalská v Polské krvi. Do film. ateliérů vstoupila počátkem 30. let epizodkami návštěvnice baru v komedii S. Innemanna Malostranští mušketýři (1932) a písařky na stroji v Extasi (1932) G. Machatého. Její fotogenickou tvář, ženský šarm, sportovního ducha a přirozené herecké dispozice jako první před kamerou využil K. Lamač, když ji učinil svou partnerkou v roli trafikantské dcerky Jiřinky Novotné ve své komedii Dobrý tramp Bernášek (1933). Následovaly další větší i titulní role hezkých a temperamentních dcer (Na Svatém Kopečku, 1934; Irčin románek, 1936) a rozpustilých studentek (Poslední muž, 1934; Sextánka, 1936; Děvčata, nedejte se!, 1937), které vystřídaly ve 40. letech, a zejména pak ve znárodněné kinematografii vedlejší a epizodní postavy dělnic (Slovo dělá ženu, 1952), hospodyň (Kam s ním?, 1955), domovnic (Zářijové noci, 1957), sousedek (Rychlík do Ostravy, 1960; Hledá se táta!, 1961), družstevnic (Tři chlapi v chalupě, 1963), žen pochybné pověsti (Dobrý voják Švejk, 1956; Poslušně hlásím, 1957), ale hlavně manželek a matek. Manželskou partnerkou O. Nového v roli spisovatele detektivních románů Gabriela Anděla byla v kriminální komedii Miroslava Cikána Paklíč (1944). Po osvobození ji znovu svedl s O. Novým režisér Jaroslav Mach v postavách novátora Ludvíka Zacha a elektrotechničky Jarmily Svátkové, kteří se v budovatelské komedii Slovo dělá ženu (1952) snažili vzájemně přesvědčit, zda žena má či nemá technické nadání. S R. Lukavským vytvořila manželskou dvojici rodičů mladičké nadané klavíristky a krasobruslařky Věry Urbanové (J. Kramperová) v dětském filmu Jaromíra Pleskota Na stříbrném zrcadle (1954). Režisér Pleskot ji obsadil i do své adaptace známého Nerudova fejetonu Kam s ním? (1955), aby po boku K. Högera v roli velkého básníka ztělesnila jeho hospodyni Anču, prožívající četné útrapy spojené s odklízením starého slamníku. Hrála i v několika dalších filmech odehrávajících se v minulosti: manželku profesora Gerstnera (J. Plachý) v Krškově životopisném portrétu vynálezce Josefa Božka Posel úsvitu (1950), ženu veselého a statečného chodského dudáka Jiskry Řehůřka (L. Pešek) ve zfilmování Jiráskových Psohlavců (1955) M. Friče. Galerii jejích manželských partnerů v rolích současných žen a matek městských i venkovských, nejrůznějších charakterů a povah postupně doplnili O. Vykypěl v Sequensově dobrodružném snímku Větrná hora (1955), K. Höger v Cikánově válečném příběhu Jurášek (1956), F. Smolík v Sísově dramatu Život pro Jana Kašpara (1959), F. Filipovský v Makovcově veselohře Chlap jak hora (1960), R. Hrušínský ve vesnické komedii Ivo Nováka Žalobníci (1960) a J. Bek v satiře Z. Podskalského Einstein kontra Babinský (1963). S oběma svými dětmi se pracovně sešla při natáčení kriminálního filmu D. Kleina Město nic neví (1975). Od počátku 70. let se na plátně objevovala už jen velmi vzácně, a to v drobných rolích babiček (Báječní muži s klikou, 1978; Hry pro mírně pokročilé, 1986) a starých noblesních dam (Šašek a královna, 1987; Čas sluhů, 1989). V 60. letech rozšířila své pole působnosti i na televizi, kde se příležitostně objevovala v inscenacích, filmech a pohádkách (Klíčová záležitost, 1963; Poslední královna, 1974; Jehla, 1982), seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Bambinot, 1984; Pražský student, 1991; Pomalé šípy, 1993; Policajti z předměstí, 1999) a ve vzpomínkových pořadech (Můj táta byl, Kino a já, Album, Když se zvedne opona, Úsměvy…). Od roku 1965 se věnovala i pedagogické činnosti, vyučovala v LŠU v Biskupské ulici. Uměleckou kariéru a pohnutý osud shrnula za literární spolupráce Kamily Smolkové-Čížové ve vzpomínkové knize Život plný kotrmelců (1996), vydané v reedici pod názvem Ničeho nelituju (2007). Její profil přináší rovněž kniha Olgy Spalové Sága rodu Budilova (1978, 1980) a dokumentární pořad Vendelín Budil (1996), který natočil Václav Filip pro tv. cyklus Potomci slavných. Roku 1976 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1993).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!