V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

STEIMAROVÁ, Evelyna

Evelyna STEIMAROVÁ vl. jm. Juhanová (* 5. 6. 1945 Praha)  – herečka; dcera herečky J. Steimarové a automobilového závodníka a obchodníka Jaroslava Juhana (* 1922), nevlastní sestra herce J. Kodeta, bývalá manželka herce L. Freje a textaře Zdeňka Rytíře (* 1944), matka tanečnice Venduly Rytířové (* 1972) a herečky A. Polívková. Třebaže pochází z rodiny s bohatou hereckou a div. tradicí, původně toužila po zcela jiném oboru: chtěla být dětskou lékařkou. Ačkoliv na základní škole prospívala velmi dobře, neměla odpovídající kádrové předpoklady (otec v 50. letech emigroval) pro studium na střední, natož na vysoké škole. Nastoupila do výrobního procesu jako dělnice v pekárnách a sodovkárně, kde ale nezvládla plnit normy. Nakonec se jí podařilo po absolvování zdravotnického kursu získat místo zubní instrumentářky, o které záhy přišla kvůli filmování. Krátce se živila jako servírka na krkonošské boudě, než dala přednost herecké kariéře. Roku 1965 získala první angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku (Opalu má každý rád), odkud po třech letech přešla do Východočeského divadla v Pardubicích, kde pobyla dva roky. Krátce hrála se svým tehdejším manželem L. Frejem v Ostravě (Těžká Barbora) a během 70. let hostovala v pražském Činoherním klubu (Kunigunda ve Voltairově Candidovi, Na ostří nože, Vychovatel, Ten, který dostává políček, Penzion pro svobodné pány). Její doménou se však od počátku umělecké dráhy stal film, kde se prosadila jako představitelka mladých, krásných a atraktivních žen, vědomých si svých tělesných předností a patřičně z toho profitujících. Zpravidla šlo o hrdinky pochybné pověsti, ženy povrchní, charakterově narušené a amorální, přesto však nemající nouzi o ctitele, které si podmaňovala svůdnými půvaby. Na plátně debutovala již jako osmnáctiletá krasavice (obarvená na blond) a střídavě hrála pod svým rodným jménem i pod mnohem zvučnějším jménem rodinným. Její první film. rolí byla lehkomyslná kadeřnice Bimba, kterou ve filmu Ivo Nováka ze života současných mladých lidí Na laně (1963) upřímně miloval mladý dělník a kytarista Kája Micka zvaný Kočka (L. Janský), ona však dala přednost jeho dobře situovanému kamarádu Hynkovi (J. Bednář). V moderní pohádce Pavla Hobla Máte doma lva? (1963) byla okouzlující vílou. Ze života současných mladých lidí čerpal námět i film gottwaldovského režiséra Josefa Pinkavy Neobyčejná třída (1964), v němž hrála hezkou středoškolačku Katku, která víc dbá na svůj zevnějšek než na studium. Režisér Pinkava ji pak po téměř dvaceti letech znovu obsadil, tentokrát do role ctižádostivé a sobecké matky ve filmu Velký malý hokejista (1982). V Mášově Hotelu pro cizince (1966) se objevila jako pokojská Růženka, bujně laškující s prostopášným kaplanem (E. Schorm), a podobnou vedlejší dívčí roli si zahrála v Bočanově adaptaci Soukromé vichřice (1967) Vladimíra Párala. Ve filmu K. Kachyni Směšný pán (1969) byla nemocniční sestrou Nanynkou a v secesním kostýmu se jako služka Karla objevila v Herzových Petrolejových lampách (1971) podle literární předlohy Jaroslava Havlíčka. V detektivce D. Kleina Město nic neví (1975) hrála manželku lupiče, která chce uprchnout s milencem Emilem (R. Přibil) a s uloupenými penězi z Ostravy do Polska, a ve slov. filmu Dušana Trančíka Koncert pre pozostalých (1976) se několikrát mihla jako sličná redaktorka Dáša, marně usilující o pozornost a přízeň vynikajícího houslisty (J. Kukura). Větší a zajímavější roli jí svěřila V. Chytilová v komedii Hra o jablko (1976). Šlo o postavu atraktivní a afektované manželky lékaře Arnošta Rýdla (J. Kodet), matky dvou dětí, udržující milostný poměr s kolegou svého muže dr. Johnem (J. Menzel). Se svým bratrem J. Kodet a s J. Menzelem vytvořila podobný trojúhelník, v němž jen prostředí porodnické kliniky nahradilo prostředí astronomické observatoře, ve filmu Jiřího Svobody Modrá planeta (1979). Že je však schopna vytvořit i role zcela odlišného typu, dokázala v dalším Svobodově filmu Dívka s mušlí (1980), kde v podobě matky třináctileté Venduly (D. Kaplanová) podala až naturalisticky laděnou, přitom však po psychologické stránce věrohodnou postavu mladé ženy a matky tří malých chlapců, notorické alkoholičky, živící se spíše než úklidem v kancelářích nezakrývanou prostitucí. Po malé úložce frivolní hradlářky Vlasty Prchalové, jejíž nevázané řeči nechtěně přivedou do její postele mladičkého, nezkušeného venkovského hrdinu komedie Milana Muchny Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981), vytvořila hlavní ženskou postavu – slavnou zpěvačku Salsu Verde, snoubenku hraběte Teleke z Tölöke (M. Dočolomanský), domněle unesenou záludným baronem (M. Kopecký) v parodii známé verneovky Tajemství hradu v Karpatech (1981) O. Lipského; hlas v operních áriích jí propůjčila Gabriela Beňačková. Postavu nevěrné manželky lékaře si zopakovala v černé komedii Petra Tučka Od vraždy jenom krok ke lži (1982), v níž jí byl manželem V. Hašek a mileneckým partnerem M. Pešek. Jednu z četného kolektivu lehkých dívek přepychového pražského předválečného nevěstince hrála v retrokomedii Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle (1983) a jejím pokračování Anděl svádí ďábla (1988). Jako prostitutka Tylda vytvořila s J. Brejchovou a mladičkou P. Vančíkovou jednu ze tří hlavních ženských rolí v čs.-polském koprodukčním filmu Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983), drastickém příběhu odehrávajícím se v česko-polském pohraničí těsně po 2. světové válce. K jejím menším postavám patřila učitelka v hořké komedii J. Vošmikové Evo, vdej se! (1983), manželka majitele pouťové sportovní arény Paška (J. Somr) v retrokomedii Ivo Nováka Fešák Hubert (1984), Zrzka v Soukupových Pěstech ve tmě (1986) a vnadná rehabilitační sestra Irena v hořké komedii D. Kleina Dobří holubi se vracejí (1988). Neminuly ji ani úlohy matek dospívajících hrdinů a hrdinek, které ztělesnila v rodičovských dvojicích s P. Čepkem v Kovalově psychologickém snímku Hry pro mírně pokročilé (1986), s P. Popelkou v Zelenkově dětském příběhu Jsi falešný hráč (1986) a s L. Lakomým v Koskově hořké komedii Sedmé nebe (1987). Na předchozí plodnou spolupráci s režisérem Svobodou navázala dvěma vedlejšími rolemi: vnadné vdovy Lídy, s níž udržuje poměr její mladý nájemník, ctižádostivý úředník Tomáš Jakl (E. Horváth ml.), v dramatu z českého pohraničí těsně před nacistickou okupací Svět nic neví (1987), a vyzývavé sestřenice Katy, která prostřednictvím svého milence (opět E. Horváth ml.) dokoná pomstu za smrt svého otce v psychologickém hororu Prokletí domu Hajnů (1988) podle románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Na dlouhou dobu se její poslední film. rolí stala postava výčepní Marie z libeňského automatu Svět v Kolihově zfilmování Hrabalovy novely Něžný barbar (1989). Po patnáctileté odmlce se na plátně připomněla epizodkou matky studenta FAMU Danyho Kušmice (D. Švehlík), jednoho z cynických pachatelů brutální vraždy medičky Mariky (B. Seidlová) v Brabcově kriminálním thrilleru Bolero (2004). Zatímco film jí poskytl poměrně dost zajímavých příležitostí, v televizi tolik šancí nedostala. Objevila se pouze v několika inscenacích (Melouch, 1963; Smutný půvab, 1963; Kam slunce nechodí, 1971; Pueblo, 1981; Síť na bludičku, 1982; Jehla, 1982; Jahody na stéblech trávy, 1983; Ďáblovy peníze, 1985; Bitva na kopci, 1987; Věčný tulák, 1991; Zmrazený Vasil, 1993; Sponzor, 1999; Takový slušný člověk, 2002) a seriálech (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Pojišťovna štěstí, 2004).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!