STEIMAROVÁ, Evelyna
Evelyna STEIMAROVÁ vl. jm. Juhanová (* 5. 6. 1945 Praha)
–
herečka; dcera herečky
J. Steimarové a automobilového závodníka a obchodníka Jaroslava Juhana (* 1922), nevlastní sestra herce
J. Kodeta, bývalá manželka herce
L. Freje a textaře Zdeňka Rytíře (* 1944), matka tanečnice Venduly Rytířové (* 1972) a herečky
A. Polívková. Třebaže pochází z rodiny s bohatou hereckou a div. tradicí, původně toužila po zcela jiném oboru: chtěla být dětskou lékařkou. Ačkoliv na základní škole prospívala velmi dobře, neměla odpovídající kádrové předpoklady (otec v 50. letech emigroval) pro studium na střední, natož na vysoké škole. Nastoupila do výrobního procesu jako dělnice v pekárnách a sodovkárně, kde ale nezvládla plnit normy. Nakonec se jí podařilo po absolvování zdravotnického kursu získat místo zubní instrumentářky, o které záhy přišla kvůli filmování. Krátce se živila jako servírka na krkonošské boudě, než dala přednost herecké kariéře. Roku 1965 získala první angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku (
Opalu má každý rád), odkud po třech letech přešla do Východočeského divadla v Pardubicích, kde pobyla dva roky. Krátce hrála se svým tehdejším manželem
L. Frejem v Ostravě (
Těžká Barbora) a během 70. let hostovala v pražském Činoherním klubu (Kunigunda ve Voltairově
Candidovi,
Na ostří nože,
Vychovatel,
Ten, který dostává políček,
Penzion pro svobodné pány). Její doménou se však od počátku umělecké dráhy stal film, kde se prosadila jako představitelka mladých, krásných a atraktivních žen, vědomých si svých tělesných předností a patřičně z toho profitujících. Zpravidla šlo o hrdinky pochybné pověsti, ženy povrchní, charakterově narušené a amorální, přesto však nemající nouzi o ctitele, které si podmaňovala svůdnými půvaby. Na plátně debutovala již jako osmnáctiletá krasavice (obarvená na blond) a střídavě hrála pod svým rodným jménem i pod mnohem zvučnějším jménem rodinným. Její první film. rolí byla lehkomyslná kadeřnice Bimba, kterou ve filmu Ivo Nováka ze života současných mladých lidí
Na laně (1963) upřímně miloval mladý dělník a kytarista Kája Micka zvaný Kočka (
L. Janský), ona však dala přednost jeho dobře situovanému kamarádu Hynkovi (
J. Bednář). V moderní pohádce Pavla Hobla
Máte doma lva? (1963) byla okouzlující vílou. Ze života současných mladých lidí čerpal námět i film gottwaldovského režiséra Josefa Pinkavy
Neobyčejná třída (1964), v němž hrála hezkou středoškolačku Katku, která víc dbá na svůj zevnějšek než na studium. Režisér Pinkava ji pak po téměř dvaceti letech znovu obsadil, tentokrát do role ctižádostivé a sobecké matky ve filmu
Velký malý hokejista (1982). V Mášově
Hotelu pro cizince (1966) se objevila jako pokojská Růženka, bujně laškující s prostopášným kaplanem (E. Schorm), a podobnou vedlejší dívčí roli si zahrála v
Bočanově adaptaci
Soukromé vichřice (1967) Vladimíra Párala. Ve filmu
K. Kachyni Směšný pán (1969) byla nemocniční sestrou Nanynkou a v secesním kostýmu se jako služka Karla objevila v
Herzových Petrolejových lampách (1971) podle literární předlohy Jaroslava Havlíčka. V detektivce
D. Kleina Město nic neví (1975) hrála manželku lupiče, která chce uprchnout s milencem Emilem (
R. Přibil) a s uloupenými penězi z Ostravy do Polska, a ve slov. filmu Dušana Trančíka
Koncert pre pozostalých (1976) se několikrát mihla jako sličná redaktorka Dáša, marně usilující o pozornost a přízeň vynikajícího houslisty (
J. Kukura). Větší a zajímavější roli jí svěřila
V. Chytilová v komedii
Hra o jablko (1976). Šlo o postavu atraktivní a afektované manželky lékaře Arnošta Rýdla (
J. Kodet), matky dvou dětí, udržující milostný poměr s kolegou svého muže dr. Johnem (
J. Menzel). Se svým bratrem
J. Kodet a s
J. Menzelem vytvořila podobný trojúhelník, v němž jen prostředí porodnické kliniky nahradilo prostředí astronomické observatoře, ve filmu Jiřího Svobody
Modrá planeta (1979). Že je však schopna vytvořit i role zcela odlišného typu, dokázala v dalším Svobodově filmu
Dívka s mušlí (1980), kde v podobě matky třináctileté Venduly (
D. Kaplanová) podala až naturalisticky laděnou, přitom však po psychologické stránce věrohodnou postavu mladé ženy a matky tří malých chlapců, notorické alkoholičky, živící se spíše než úklidem v kancelářích nezakrývanou prostitucí. Po malé úložce frivolní hradlářky Vlasty Prchalové, jejíž nevázané řeči nechtěně přivedou do její postele mladičkého, nezkušeného venkovského hrdinu komedie Milana Muchny
Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981), vytvořila hlavní ženskou postavu – slavnou zpěvačku Salsu Verde, snoubenku hraběte Teleke z Tölöke (
M. Dočolomanský), domněle unesenou záludným baronem (
M. Kopecký) v parodii známé verneovky
Tajemství hradu v Karpatech (1981)
O. Lipského; hlas v operních áriích jí propůjčila Gabriela Beňačková. Postavu nevěrné manželky lékaře si zopakovala v černé komedii Petra Tučka
Od vraždy jenom krok ke lži (1982), v níž jí byl manželem
V. Hašek a mileneckým partnerem
M. Pešek. Jednu z četného kolektivu lehkých dívek přepychového pražského předválečného nevěstince hrála v retrokomedii Václava Matějky
Anděl s ďáblem v těle (1983) a jejím pokračování
Anděl svádí ďábla (1988). Jako prostitutka Tylda vytvořila s
J. Brejchovou a mladičkou P. Vančíkovou jednu ze tří hlavních ženských rolí v čs.-polském koprodukčním filmu Jiřího Svobody
Zánik samoty Berhof (1983), drastickém příběhu odehrávajícím se v česko-polském pohraničí těsně po 2. světové válce. K jejím menším postavám patřila učitelka v hořké komedii
J. Vošmikové Evo, vdej se! (1983), manželka majitele pouťové sportovní arény Paška (
J. Somr) v retrokomedii Ivo Nováka
Fešák Hubert (1984), Zrzka v Soukupových
Pěstech ve tmě (1986) a vnadná rehabilitační sestra Irena v hořké komedii
D. Kleina Dobří holubi se vracejí (1988). Neminuly ji ani úlohy matek dospívajících hrdinů a hrdinek, které ztělesnila v rodičovských dvojicích s
P. Čepkem v Kovalově psychologickém snímku
Hry pro mírně pokročilé (1986), s
P. Popelkou v Zelenkově dětském příběhu
Jsi falešný hráč (1986) a s
L. Lakomým v Koskově hořké komedii
Sedmé nebe (1987). Na předchozí plodnou spolupráci s režisérem Svobodou navázala dvěma vedlejšími rolemi: vnadné vdovy Lídy, s níž udržuje poměr její mladý nájemník, ctižádostivý úředník Tomáš Jakl (E. Horváth ml.), v dramatu z českého pohraničí těsně před nacistickou okupací
Svět nic neví (1987), a vyzývavé sestřenice Katy, která prostřednictvím svého milence (opět E. Horváth ml.) dokoná pomstu za smrt svého otce v psychologickém hororu
Prokletí domu Hajnů (1988) podle románu Jaroslava Havlíčka
Neviditelný. Na dlouhou dobu se její poslední film. rolí stala postava výčepní Marie z libeňského automatu Svět v Kolihově zfilmování Hrabalovy novely
Něžný barbar (1989). Po patnáctileté odmlce se na plátně připomněla epizodkou matky studenta FAMU Danyho Kušmice (
D. Švehlík), jednoho z cynických pachatelů brutální vraždy medičky Mariky (
B. Seidlová) v Brabcově kriminálním thrilleru
Bolero (2004). Zatímco film jí poskytl poměrně dost zajímavých příležitostí, v televizi tolik šancí nedostala. Objevila se pouze v několika inscenacích (
Melouch, 1963;
Smutný půvab, 1963;
Kam slunce nechodí, 1971;
Pueblo, 1981;
Síť na bludičku, 1982;
Jehla, 1982;
Jahody na stéblech trávy, 1983;
Ďáblovy peníze, 1985;
Bitva na kopci, 1987;
Věčný tulák, 1991;
Zmrazený Vasil, 1993;
Sponzor, 1999;
Takový slušný člověk, 2002) a seriálech (
Hříšní lidé Města pražského, 1968–69;
Synové a dcery Jakuba skláře, 1985;
Hříchy pro pátera Knoxe, 1992;
Pojišťovna štěstí, 2004).
