V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SRNCOVÁ, Barbora

Barbora SRNCOVÁ provdaná 1. Kvevik (* 5. 8. 1969 Praha)herečka a malířka; dcera herečky a výtvarnice Emmy Srncové (* 1942) a libretisty, choreografa, divadelního režiséra a herce Jiřího Srnce (* 1931), manželka herce a hudebníka P. Rajcherta. Rodinné zázemí spolu se zděděnými geny do značné míry předznamenalo výběr jejího povolání. Odmalička chodila do rytmiky k Evě Blažíčkové, kde si ji asistenti z televize vybrali pro účinkování v dětských pořadech Hrajte si s námi, Malované písničky aj. V době příprav natáčení filmu Jen si tak trochu písknout ji pozval režisér K. Smyzcek na konkurs. I když ji nakonec neobsadil (přednost dostala L. Zedníčková), umožnil jí Smyzcek dokázat, že je talentované děvče v následujícím filmu Jako zajíci (1981), kde hrála Katku, kamarádku dvou chlapeckých hrdinů (M. Dlouhý a Štěpán Kment) prázdninového příběhu z chatové osady. Před kamerou pak úspěšně pokračovala jako posluchačka hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze i později v menších i velkých dívčích postavách spíše záporných charakterů ve filmech pro děti a mládež (Sedmé nebe, 1987; Útěk s Cézarem, 1989; Nemocný bílý slon, 1990), ale především na tv. obrazovce: v inscenacích a filmech (Cawdor a Fera, 1985; Putování po Blažených ostrovech, 1988; Podivuhodný večer se slečnami, 1988; Utopím si ho sám, 1989; Maigretův první případ, 1991; Šplhající profesor, 1992; Jasnovidka, 1996; Ani málo, ani moc, 1999), pohádkách (Honza a tři zakleté princezny, 1984; Heřmánková víla, 1990; Sněhurka, 1992; Stín, 1998; Malvína, 2003) a seriálech (Počkej si na bílé štěstí, 1987; Dobrodružství kriminalistiky, 1990–92; Když se slunci nedaří, 1995; Pra pra pra, 2000; Policejní pohádky strážmistra Zahrádky, 2000). Za svou popularitu vděčí zejména K. Smyzckovi, který jí přiděluje téměř v každém svém projektu posledních dvou dekád nějakou roli. Hrála nejstarší dceru drvoštěpa Drnce (P. Zedníček) ve film. pohádce Lotrando a Zubejda (1997), objevila se v tv. inscenacích podle literárních předloh (Srdeční slabosti, 1996; Vše pro firmu, 1998) a v seriálech (Draculův švagr, 1996; To jsem z toho jelen; 2000). K nejznámějším postavám ze Smyzckových seriálů patří především Kristýna přezdívaná Rampepurda v adaptaci Poláčkova románu Bylo nás pět (1994), detektivova přítelkyně Boženka Skovajsová v Případech detektivní kanceláře Ostrozrak (1999) a učitelka výtvarné výchovy Kopičková v Dobré čtvrti (2005). Kostýmy různých historických epoch, v nichž ji tak často vídají diváci na obrazovce, nosí většinou i její film. postavy: služka v Rážově zpracování legendy o Zdislavě z Lemberka s názvem V erbu lvice (1994) a služka hraběnky Erdödyové (Isabella Rossellini) v americkém životopisném snímku Nehynoucí láska/Immortal Beloved (1994). Po absolvování konzervatoře (1990) pobyla jednu sezonu v angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a pak se vrátila do Prahy, kde hrála v Černém divadle, divadle Panoptikum a divadle Ta Fantastika (Alenka v představení Aspect of Alice). Kromě herectví se věnuje také malování. Režisér Smyczek natočil i její medailon (1999) pro dokumentární cyklus ČT Osudy hvězd.

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!