V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BUDÍNOVÁ, Slávka

Slávka BUDÍNOVÁ vl. jm. Dobroslava Stanislava Budínová (* 21. 4. 1924 Ostrava, † 31. 7. 2002 Praha)  – herečka; manželka filmového režiséra Iva Tomana (1924–1994). Pocházela z rodiny soudního referenta. Lásku k divadlu a hudbě v ní pěstovala maminka, nadšená ochotnice a zpěvačka kostelního sboru. Při studiu obchodní akademie se soukromě herecky školila u div. herečky M. Rýdlové. Profesionální uměleckou dráhu zahájila jako elévka a pak i řádná členka činohry v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě (1943–46). Po válce působila ve Východočeském divadle v Pardubicích (1946–50) a v Krajském oblastním divadle Olomouc (1950 až 1960). Od roku 1960 byla po více než tři dekády přední hereckou osobností pražského Divadla E. F. Buriana, kde své vrcholné kreace předevedla v klasických i moderních dílech světových i našich dramatiků (Zkrocení zlé ženy, Tři sestry, Vytetovaná růže, Višňový sad, Veselé paničky windsorské, Svatá Jana, Sestup Orfeův, Hedda Gablerová). Měla dar vyjádřit na jevišti i před kamerou vášnivé ženství, mateřský cit, frivolnost i úděl tragicky postižených žen, dovedla uplatnit osobitý šarm i jiskřivý intelekt, který zdobil její role veseloherní i tragické, role maminek i nevrlých a rozmarných žen, paniček z lepší společnosti i dam velkého světa. Pro tento typ postav ji předurčoval zjev blonďaté a vnadné lvice. Ještě za olomouckého angažmá byla obsazena do první dvou film. rolí ve Steklého sociálním dramatu podle Olbrachtova románu Anna proletářka (1952) a v dramatu M. Friče Povodeň (1958). Od počátku 60. let následovala plejáda poněkud stereotypních rolí paniček i „nóbl dam“, manželek a často exaltovaných matek hlavních hrdinů (Tereza, 1961; Blbec z Xenemünde, 1962) a hrdinek (Malý Bobeš ve městě, 1962; Dívka s třemi velbloudy, 1967). Za filmové manželské partnery měla např. V. Menšíka (Vánice, 1962), Č. Řandu (A pátý jezdec je Strach, 1964), V. Brodského (Ženu ani květinou neuhodíš, 1966), R. Hrušínského (Jak se krade milión, 1967), J. Beka (Objížďka, 1968), L. Kopřiva (Případ pro začínajícího kata, 1969) a L. Lipského (Odvážná slečna, 1969). Psychologicky náročný part představovala role Marty Horákové, zesnulé družky stárnoucího a unaveného intelektuála (K. Höger) z Vávrovy poetické film. adaptace novely Františka Hrubína Zlatá reneta (1965). Diváci si ji pamatují z řady dobově poplatných titulů normalizační kinematografie, většinou kriminálních příběhů a komedií. Obětí vražedných záměrů svého manžela profesora Horáka (J. Adamíra) se měla stát v režijním debutu Otakara Fuky Svědectví mrtvých očí (1971). Další kriminální snímky režírovali především Jiří Sequens (Vražda v hotelu Excelsior, 1971; Pokus o vraždu, 1973) a její manžel Ivo Toman (Smrt na černo, 1976; Vražedné pochybnosti, 1978). Suverénně se pohybovala v historických kostýmech z různých epoch, které oblékla např. jako koketní zámecká paní v povídce Náušnice z triptychu erotických příběhů Hry lásky šálivé (1971) J. Krejčíka, jako slečna Marceaová, primadona Comédie Française, v životopisném filmu K. Kachyni o spisovateli Alexandru Dumasovi st. Tajemství velikého vypravěče (1971), jako rázná hofmistryně Ofka v muzikálu Z. Podskalského Noc na Karlštejně (1973) a jako císařovna Marie Terezie ve slov. filmu M. Ťapáka Pacho, hybský zbojník (1975). Bohaté galerii jejích manželek a matek dospívajících synů vévodí zejména paní Pavelková, jejíž oba synové (J. HrušínskýR. Čada) vnášejí do rodiného života neustále zmatky a nedorozumění, ve dvojici komedií Stanislava Strnada Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978). Mateřskou shovívavostí a venkovskou srdečností oplývá její maminka poněkud bezprostředního titulního hrdiny (J. Hanzlík) v lyrické komedii Iva Nováka Léto s kovbojem (1976). Od 80. let se před kamerou objevovala už jen ojediněle. Posledními dvěma rolemi byla vlezlá domovnice Buštíková ve Svěrákově smutné komedii Kolja (1996) a docentka orientalistiky Libuše Kaufmanová v Jirešově psychologické sci-fi Dvojrole (1999). Mnoho zajímavých uměleckých úkolů pro ni připravily rozhlas a televize. Od příchodu do Prahy počátkem 60. let se často objevovala na tv. obrazovce ve velkých a titulních rolích inscenací a filmů (Chléb a písně, 1960; Zločin v Orcivalu, 1965; Dreyfusova aféra, 1968; Vyloženě rodinná historie, 1969; Mata Hari, 1971; Příběh se starou lenoškou, 1972; Zázrak v Oužlebičkách, 1972; Krejčí Šajtle, dobrodruh, 1975; Podej mi ruku a přestaň se bát, 1979; Santa Lucia, 1984; Pomalé šípy, 1994; Ani svatí, ani andělé, 2000) a seriálů (Soudničky, 1967; Sňatky z rozumu, 1968; Pan Tau, 1969–74; Byl jednou jeden dům, 1974; Žena za pultem, 1977; Dlouhá bílá stopa, 1981; Stavy rachotí, 1983; Bambinot, 1984; Pomalé šípy, 1993). Její knižní profil publikovala Ivana Hutařová pod názvem Slávka Budínová: nic jsem nedostala zadarmo (2003). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1995).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!