V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SLOUP, Václav

Václav SLOUP (* 1. 3. 1936 Tlustice u Berouna, † 19. 7. 2014, Libochovice)herec. Původně se měl stát tesařem, aby pokračoval v otcově profesi a potažmo i v rodinné tradici. Po maturitě v Berouně pracoval ve slévárně v Hořovicích a pak na vrtech u Rudného průzkumu. Během vojenské prezenční služby se úspěšně zúčastnil celostátní umělecké soutěže recitací Wolkerovy Balady o námořníkovi, kterou se naučil pro ukrácení dlouhé chvíle na marodce. Po návratu do civilu si vzpomněl na posádkovou besedu s herci D. MedřickouM. Nedbalem, při níž se dozvěděl o existenci vysoké herecké školy. Hned poprvé uspěl u zkoušek na DAMU, kde pak řádně vystudoval obor herectví (1962). První angažmá nastoupil v Divadle Na zábradlí (Zahradní slavnosti, Čekání na Godota, Král Ubu, Ptákovina, Alchymista, Les), odkud po více než čtrnácti letech přešel roku 1977 do Divadla S. K. Neumanna v Libni (Tartuffe, Divotvorný klobouk, Energičtí lidé, Komedie plná omylů, Komedie s Quijotem). Roku 1983 se stal členem Divadla na Vinohradech (Švejk, Dohazovačka, Loupežník, Chvála prostopášnosti, Macbett, Král Colas, Návštěva staré dámy), které opustil až po 15 sezonách. Do trvalého svazku již nikam nenastoupil a hostuje na různých pražských scénách, např. v Hudebním divadle Karlín (Doolittle v My Fair Lady, Řek Zorba, Za zvuků hudby), Divadle Radka Brzobohatého (Táta je teta, Bóží dopuštění, …nebylo by libo Nobela?) a divadle Milénium (muzikál Starci na chmelu). Film. i tv. diváci ho znají převážně z postav chlapců nebo mladých mužů, bodrých, prostoduchých až přitroublých, nebo naopak vykuků, kteří dovedou těžit z hlouposti druhých. Hodil se pro ně už typově: plebejským zjevem s typickým sestřihem vlasů „na ježka“ a úzkými štěrbinami očí v široké tváří. Dalším charakteristickým znakem byl vyjevený pohled, často značící buď hrdinovu zarputilost a slibující „problémy“ (pro zápletky filmů), nebo „vtipná komediální nedorozumění“. Ve filmu debutoval na sklonku 50. let epizodkami kopečkáře v Králi Šumavy (1959) K. Kachyni a studenta ve Weissově okupačním dramatu podle Otčenáškovy novely Romeo, Julie a tma (1959). V 60. letech hrál již i větší role. V historickém filmu V. Čecha Pochodně (1960), natočeném podle literární předlohy Vladimíra Neffa, představoval němého harmonikáře Masopusta, který s vytáhlým Hejkalem (V. Hašek) a ospalým Kuldou (L. Kostelka) tvořil trojici zpustlých výrostků z pražského předměstí v 70. letech 19. století, kteří se nejdříve pokusili znásilnit mladičkou Aničku (Z. Stívinová (1)), poté okrást cholerou nakaženého Pepíka (E. Cupák), aby se ho nakonec ujali, vyléčili ho a sami se uplatnili jako „zpěváčkové“ v kabaretu. V současné vesnické komedii Ivo Nováka Žalobníci (1960) hrál mladého Josefa Hanzla, který se nemohl dát ani pořádně ostříhat, protože jeho rodiče šetřili na auto, a připojil se k partě vesnické mládeže, rozhodnuté tvrdě pranýřovat nepravosti svých rodičů. Do komiky zabíhal i jeho mladý manžel Karel, který pomáhal – i za cenu nejrůznějších podezřívání a žárlivosti své manželky (I. Janžurová) – kamarádovi z vojny (V. Menšík) hledat otce malého Honzíka v Danielově komedii Hledá se táta! (1961). Snad nejvýrazněji se zapsal do paměti film. diváků 60. let pozoruhodnou postavou šestnáctiletého německého chlapce Bruna Habichta, naprostého debila, který však byl zároveň geniálním konstruktérem miniaturních raketových zbraní, jimiž odstraňoval své nepřátele ve středometrážním filmu Jaroslava Balíka Blbec z Xeenemünde (1962). Velkou a vlastně titulní roli skromného, citlivého a po všech stránkách sympatického chlapce Matěje, který musel těžce zápasit s domýšlivým páskem Petrem (J. Havel) o lásku hezké Slávky (A. Procházková), vytvořil v ojedinělém režijním pokusu Čestmíra Mlíkovského Okurkový hrdina (1963). Nesmírný přínos pro něj znamenalo účinkování ve film. adaptacích dvou významných děl české meziválečné literatury, které patří k nejhodnotnějším titulům celé jeho filmografie. Ve strhujícím přepisu historického románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (1967) mu přidělil režisér F. Vláčil úlohu Simona, jediného vnuka loupeživého rytíře Kozlíka (J. Kemr) od jeho syna Jana (J. Moučka). Režisér M. Frič ho zase učinil jedním ze dvou synů cirkusového zápasníka Leopalda Čongra (J. Hlinomaz) ve volném zpracování Bassových povídek ze života artistů Lidé z Maringotek (1966). Další výjimečné místo mezi jeho filmy zaujímá pesimistické drama H. Bočana Pasťák (1968, 1990), v němž hrál chovance nápravně výchovného ústavu pro mladistvé delikventy. S dodržováním zákonů si nedělali starosti ani jeho zlodějíčci z Čechova muzikálu Svatá hříšnice (1970) a z Novákovy retrokomedie Fešák Hubert (1985). Protiklad ke kriminálním typům tvořily postavy příslušníků VB z detektivek Vladimíra Čecha Alibi na vodě (1965) a D. Kleina Jeden z nich je vrah (1970). Komického účinku dosahoval Sloup zejména v postavách rázovitých mládenců veselé povahy a prohnané mysli, jaké zpodobnil především v historických komediích Karla Steklého: ve Svatbách pana Voka (1970) byl lokajem Cyrilem, který nejdříve pomáhal svému pánovi Petru Vokovi z Rožmberka (M. Kopecký) v jeho frejích, aby později prokazoval podobnou službu mladičké Vokově manželce Kateřině z Ludanic (Darina Chlebová). Tuto postavu potom přenesl i do volného pokračování Pan Vok odchází (1979), v němž titulní roli převzal za Kopeckého M. Růžek. Ve filmu Hra o královnu (1980) vytvořil s V. Šteklem dvojici prostých vojáků, jejichž ironické komentování historických událostí kolem lásky Záviše z Falkenštejna (R. Brzobohatý) a uherské princezny a poté manželky Přemysla Otakara II. královny Kunhuty (H. Maciuchová) bylo zároveň i dobovou aktualizací. V Kašlíkově zfilmování Smetanovy opery Prodaná nevěsta (1975) ztělesnil Vaška Míchu (zpíval ho Alfred Hampel). Větší postavu naivního film. fanouška, řidiče Jonáše, jehož láskami jsou jen ženy z film. plátna a normálními ženami opovrhuje až do chvíle, kdy podlehne vidině sličné Písničky-Lesany (Z. Adamovská), vytvořil ve střihovém filmu Zdeňka Míky Muzika pro dva (1979). Hojné zastoupení v jeho galerii tvoří figurky venkovských chlapíků, z nichž zaslouží jmenovat alespoň kočího Jana Dorňáka v Gajerově dramatu Kateřina a její děti (1970), agronoma Antonína Holuba ze Steklého tendenčního dramatu Tam, kde hnízdí čápi (1975), traktoristu Kunu z Vorlíčkovy politicky laděné trilogie Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986), řidiče náklaďáku Josefa zvaného Čahoun z dvojice Gajerových dobrodružných filmů pro děti Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980), hospodského z Vláčilova baladického příběhu Pasáček z doliny (1983) a lesního dělníka Marečka z Hanibalovy Lásky s vůní pryskyřice (1984). Od konce 80. let se na film. plátně objevil všehovšudy třikrát, pokaždé v komediálním žánru: jako ruský mafián, vymáhající peníze z českých veksláků ve Filipově frašce Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994), dědeček Holý v Janákově Ro©ku podvraťáků (2006) a venkovský bezdomovec Šorec ve Svatbě na bitevním poli (2008) D. Kleina. K téměř 60 film. rolím nutno přičíst přibližně stejnou sumu postaviček, jež mu nabídla televize v nejrůznějších typech dramatických pořadů. Nejpočetnější skupinu tvoří inscenace, z nichž vybíráme alespoň tituly Jediný horizont (1962), Hodinky pana Herriota (1963), Obraz (1964), Venkovská panička (1966), Za ranních červánků (1970), První radosti (1971), Cena zlata (1972), Sám proti městu (1974), Bouřlivá noc (1975), Fanda (1977), Kudláčkova metoda (1983), Bandité (1984), Radosti života (1984), Panská 8 (1984), To se ti povedlo, tatínku (1987), Případy pana Janíka (1990), První a poslední (1997) a Opravdová láska (2007). Dětští diváci ho znají z mnoha pohádek, mj. Čertouská poudačka (1966), Láďo, ty jsi princezna (1979), Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka (1983), Perníkový dědek (1983), Koloběžka první (1984), O Háderunovi a víle Elóře (1986), Čertova skála (1988) nebo Až kohout snese vejce (2005). S jeho výraznou tváří je spojena i řada seriálů, např. Chalupáři (1975), 30 případů majora Zemana (1974–79), Nemocnice na kraji města (1977, 1981), Tajemství proutěného košíku (1977), Ve znamení Merkura (1978), Dnes v jednom domě (1979), Arabela (1980), Slavné historky zbojnické (1985), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Rodáci (1988), Náhrdelník (1992), Hospoda (1996), Ďábel v Praze (1996), Ulice (2005–09) a Hraběnky (2007). Největší popularitu mu však přinesla postava zlotřilého Mažňáka ze seriálového zpracování Foglarových dobrodružných klukovských příběhů Záhada hlavolamu (1968) H. Bočana.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!