V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SKOPAL, Svatopluk

Svatopluk SKOPAL (* 28. 5. 1951 Kutná Hora)herec; syn divadelního režiséra a herce Svatopluka Skopala (1919–2000), manžel herečky L. Skopalové a otec herce Františka Skopala (* 1982). Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do Gottwaldova. Přestože vyrůstal v div. prostředí a od klukovských let statoval ve zdejším gottwaldovském divadle, zpočátku o herectví jako povolání neuvažoval. K tomuto rozhodnutí dospěl až před maturitou. Už jako posluchač herectví na JAMU hostoval tři roky v brněnském Divadle na provázku (Dva buchy a tři šuchy, Kvadratura kruhu, Příběhy dona Quijota, Tótovci, Baron Prášil aneb Konec starých časů). Po ukončení studií (1973) zůstal tři sezony v angažmá Státního divadla v Brně, kde zaujal jako představitel mladých hrdinů rozporuplných charakterů a pohnutých osudů (Števa v Jenůfě, titulní hrdina Hugova dramatu Ruy Blas, Max v Hubačově Králi Krysovi). Od roku 1976 až dodnes je věrný pražskému Divadlu na Vinohradech, na jehož jevišti vytvořil několik desítek rolí značně širokého rejstříku. Vybereme-li z nich namátkou, pak na straně jedné stojí figury tragické a charakterní jako např. Tybalt z Romea a Julie, Bill Starbuck z Nashova Obchodníka s deštěm, Sofoklův Oidipus, Oldřich z Hrubínova Oldřicha a Boženy, Ionescův Macbeth, Johan z Bergmanových Scén z manželského života, King v Králi Krysovi nebo Shakespearův Othello, zatímco opačný pól zaujímají postavy směřující k žánru komediálnímu jako např. Honza Mračno z Drdových Dalskabátů, rytíř Tobiáš z Večera tříkrálového, Hupipus z Nestroyova Domu čtyř letor, Ferrrailon z Brouka v hlavě. Příležitostně hostuje i na jiných pražských scénách, např. v Divadle v Řeznické (Alvaro ve Williamsově Vytetované růži) a Divadle Kalich (Billy v Schisgalově hře Jako jedna rodina). Na film. plátně debutoval epizodkou mladého sluhy v povídce Arabský kůň z boccacciovského diptychu Hry lásky šálivé (1971) J. Krejčíka. Menší úlohu řidiče nákladního auta Krále mu svěřil J. Menzel v psychologickém snímku z prostředí stavby velké přehrady Kdo hledá zlaté dno (1974). Mezilidskými vztahy a aktuálními problémy současnosti se zabývala většina dalších filmů, ať již komediálního nebo vážného ladění, v nichž byl obsazován převážně do vedlejších rolí venkovských mládenců, stejně tak frajerských, nafoukaných, naivních, hloupých a obhroublých (Řeknem si to příští léto, 1977; Křtiny, 1981) jako i furiantských a sympatických (Náš dědek Josef, 1976; Tchán, 1979; Opera ve vinici, 1981). Další typ jeho hrdinů reprezentují tvrdohlaví a egoističtí mladí muži vznětlivých povah: tetovaný traktorista Martin Holík, člen party melioračních dělníků v Novákově příběhu Muž s orlem a slepicí (1978), a začínající dokumentarista Petr, prosazující necitlivě své filmařské záměry, v Adlerově snímku o sklářské výrobě Střepy pro Evu (1978). Kladnými vlastnostmi naopak překypuje kriminalista Jindra Vališka, jeden ze dvou bývalých přátel, automobilových závodníků, ve Strnadově společensko-psychologickém filmu Sny o Zambezi (1982). Ve dvou komediích Zdeňka Míky vytvořil partnerskou dvojici s kolegyní z Divadla na Vinohradech D. Veškrnovou. V první s názvem Tchán (1979) hráli milenecký pár, který tajným sňatkem poplete hlavu nevěstinu otci (J. Bláha), jinak velmi sebevědomému titulnímu hrdinovi, dosud suverénně ovládajícímu chod celé rodiny. Ve druhém snímku Oči pro pláč (1983) ztělesnili mladé manžele Špičkovi a rodiče tří holčiček, jimž se nakonec podaří po složitých peripetiích, zaviněných machinacemi zištné vdovy s vlastní vilou (S. Zázvorková) vyřešit svízelnou bytovou situaci. S Veškrnovou se pak sešel i v Sequensově historickém muzikálu podle Daňkovy hry Dva na koni, jeden na oslu (1986), kde mu připadla role středověkého žoldnéře zvaného Svatý. Menší úlohy ztvárnil též ve filmech Silnější než strach (1978), Jak napálit advokáta (1980), Hodina života (1981) a Správná trefa (1987). Zatímco v 70. a 80. letech se těšil velké pozornosti filmařů, posledních dvacet let ho naopak zcela ignorují. Absenci na film. plátně mu vynahrazuje tv. obrazovka. Již v době svého působení v Brně natočil v tamním studiu ČST několik pohádek, inscenací (Tím hůř, když padnou, 1972; Láska, vzdor a smrt, 1973) a seriálů (Slovácko sa nesúdí, 1975, 1984; Muž, který nesmí zemřít, 1976). Po příchodu do Prahy jeho spolupráce s tv. nabyla na intenzitě. Z množství inscenací, her a filmů různých žánrů vybíráme aspoň tituly Básník, jenž miloval svět (1976), Panenka (1981), Příjemce platí v dolarech (1982), Této noci v tomto vlaku (1983), Rubikova kostka (1984), Těžká hodina (1986), Mistr Kornelius (1988), Vlci (1990), Honorární konzul (1991), Milostivé léto (1991), Šťastlivec Sulla (1991), Láska zlatnice Leonetty (1991), Záskok pro Sissi (1995), Návštěva staré dámy (2000), Manželka Ronalda Sheldona (2001), Stará láska nerezaví (2003), Falešné obvinění (2004), Smetanový svět (2004) a Slečna Guru (2006). Dětští diváci ho znají jako představitele venkovských chasníků a později i králů z pohádek Jablíčko se dokoulelo (1977), Čarovné prstýnky (1978), Co poudala bába Futéř (1983), O princi, který měl o kolečko víc (1991), Pohádka o prolhaném království (1992), Kulihrášek a zakletá princezna (1995), Bronzová koruna (1997), O víle Arnoštce (2001), Jak chutná láska (2002), Začarovaná láska (2007) aj. Nejširší veřejnost si ho pamatuje především z účinkování v seriálech Čapí hnízdo (1980), Malý pitaval z velkého města (1982, 1986), Sanitka (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Rodáci (1987), Dlouhá míle (1989), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Náhrdelník (1992), Když se slunci nedaří (1995), Život na zámku (1995), Na lavici obžalovaných justice (1998), Hříšní lidé města brněnského (1998), Šípková Růženka (2001), Náves (2006) a Vyprávěj (2009-11). Je průvodcem naučného cyklu ČT s historickou tematikou Bílá místa. K neúplnému výčtu film. a tv. rolí nutno přičlenit i jeho práci pro rozhlas a dabing.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!