V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SKÁLOVÁ, Ema

Ema SKÁLOVÁ (* 2. 10. 1915 Holešov)  – herečka; manželka divadelního režiséra a příležitostného herce K. Svobody, divadelního a rozhlasového režiséra Ludvíka Pompeho (1896–1968) a herce J. Radimeckého. S divadlem začínala ve svém rodišti jako ochotnice. Původně studovala stomatologii, ale na radu brněnského režiséra A. Podhorského, který ji přesvědčil, aby se věnovala herectví, absolvovala dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně (1940). Už za studií hostovala ve Státním divadle v Brně a v brněnském rozhlase vytvořila titulní postavu v seriálu podle Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky. Z prvního angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1940–41) přešla do činoherního souboru Českého divadla v Olomouci (1941–45). Krátce po osvobození se stala členkou nové pražské scény Realistického divadla, v jehož svazku setrvala až do odchodu do důchodu (1972) a hostovala zde i nadále do roku 1980. Svým způsobem byla herečkou univerzálního typu, schopnou zvládat s úspěchem rozdílné charaktery v širokém žánrovém spektru klasického i moderního repertoáru. Její vzhled ji předurčoval do rolí krásných žen, přitom za každou postavou cítil divák bohatý vnitřní život, ženskost, hluboký prožitek. Vynikla jako Zulika ve Strakonickém dudákovi, kněžna v Lucerně, Varvara v Ostrovského Bouři, Goldoniho Mirandolína, lady Alice Morová v Boltově Člověku pro každé počasí a senzitivní matka Jana Ratkina ve Stříbrném větru. Zatímco její div. tvorba oplývá množstvím velkých rolí, film jí tolik příležitostí nenabídl. Ve dvacítce filmů vytvořila jen epizodní a výjimečně i vedlejší postavy. Poprvé se na plátně objevila jako služebná Anežka ve Steklého dramatu Průlom (1946). K dalšímu filmování se dostala až v následující dekádě, která byla současně její nejplodnější érou před kamerou. Kromě roliček trafikantky (Expres z Norimberka, 1953), dělnice (Botostroj, 1954), tetičky malého hrdiny (Punťa a čtyřlístek, 1955), sekretářky (Nevěra, 1956), pacientky (Zářijové noci, 1957), ženy u soudu (O věcech nadpřirozených, 1958) a ženy v Kovošrotu (Hlavní výhra, 1958), představovala i manželky a matky: v Brynychově Žižkovské romanci (1958) byla ženou garážmistra Poláčka (V. Lohniský) a v Polákově romaticko-dobrodružném příběhu Smrt v sedle (1958) hrála s J. Sovákem rodiče hezké Věry (J. Kasanová), o jejíž přízeň soupeří dva učni z hřebčína (R. JelínekJan Přeučil). Jako typ atraktivní paničky ji vybral režisér Rychman do svého psychologického dramatu Kruh (1959), aby ztělesnila milenku Fanynku, kvůli které chtěl opustit otec (F. Holar) rodinu po dvacetiletém manželství. Pro Skálovou to byla největší film. role, po níž následovaly opět jen menší úlohy lékařky (Tereza, 1961), zaměstnankyně opravny (Deštivý den, 1962), trafikantky a družky hlavního hrdiny (Zlatá reneta, 1965), konferenciérky módní přehlídky (Dáma na kolejích, 1966), hraběnky Kounicové (Poslední růže od Casanovy, 1966), vrchní sestry (Znamení Raka, 1968), hluché sousedky (Poprask na silnici E 4, 1979) a šatnářky (Čas pracuje pro vraha, 1979). Naposledy ji na plátně připomněl Mášův film z div. zákulisí Byli jsme to my? (1990). Od počátku „živého“ vysílání spolupracovala s ČST, kde účinkovala i v pozdějším věku, např. v inscenacích (Území strachu, 1986; Sardinky aneb Život jedné rodinky, 1986) a seriálech (Pan Tau, 1969; Žena za pultem, 1977; Malý pitaval z velkého města, 1982). Její kultivovaný hlasový projev nalezl uplatnění v rozhlase a dabingu.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!