V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BUBLÍKOVÁ, Věra

Věra BUBLÍKOVÁ (* 11. 4. 1927 Beluša, okres Povážská Bystrica, † 26. 5. 2007 Valašské Meziříčí)herečka; manželka režiséra Karla Nováka (1916–1968). Po válce maturovala na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kde svůj zájem o literaturu a divadlo praktikovala v ochotnickém kroužku. Herecké vzdělání si prohloubila studiem na DAMU, po jehož absolvování (1950) hrála v Krajském oblastním divadle Olomouc (1950–61), ve Studiu Československého filmu Praha (1961–63), v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně (1963–69). Režisér O. Krejča ji roku 1969 angažoval do Divadla za branou, kde setrvala až do jeho zrušení. Pak byla dlouholetou členkou Divadla S. K. Neumana v Praze (1973–87). Od počátku jevištní dráhy tíhla svým citlivě psychologickým herectvím k charakterním postavám, ať se jednalo o mladé hrdinky tragických osudů (Radúz a Mahulena, Maryša, Svatá Jana, Hamlet), nebo zralé ženy (Obchodník s deštěm, Strýček Váňa, Macbeth). V současnosti hraje v Divadle Na Fidlovačce (Dvojité salto) a hostuje v Divadle na Vinohradech (Donaha!). Ještě za svého olomouckého angažmá začala hrát ve filmu, kde debutovala vedlejší úlohou učitelky Vlasty Krásové ve Weissově psychologickém dramatu Můj přítel Fabián (1953). V následujícím dětském snímku Jaromíra Pleskota Na stříbrném zrcadle (1954) se proměnila ve zkušenou krasobruslařku Jiřinu, která pomáhala na ledě mladší adeptce (J. Kramperová). Dobový kostým oblékla ve Wassermanově a Novákově satirické komedii Nejlepší člověk (1954), kde ztělesnila Otylku, dceru hamižného starosty Bublicha (V. Vydra ml.). Největší příležitosti před kamerou dostala ve vedlejších postavách mladých moderních žen různých profesí, poutaných blízkým a důvěrným vztahem k hlavním hrdinům a hrdinkám: v Hubáčkově psychologickém dramatu Roztržka (1956) byla přítelkyní vdané úřednice (S. Seimlová), maminku zvídavého chlapce (Jan Jakeš) hrála v úvodní povídce poetického filmu Vojtěcha Jasného Touha (1958), ošetřující lékařkou smrtelně nemocného úředníka z válcovny (F. Peterka) se stala v Sísově dramatu Život pro Jana Kašpara (1959), manželku sazeče a dědice strýcovy vily (M. Kopecký) vytvořila v Brynychově komedii Každá koruna dobrá (1961) a svobodnou přítelkyni rozvádějící se titulní hrdinky (B. Holišová) vykreslila ve Vorlíčkově psychologickém příběhu Marie (1964). Nejčastěji se pak objevovala v drobných rolích úřednic (Lucie, 1963; Na laně, 1963; Drahé tety a já, 1974; Zítra to roztočíme, drahoušku…!, 1976), ale hrála také lékařku (Robinsonka, 1974) a inženýrku (Hřiště, 1975). Během 80. let zájem filmařů o její herecké služby značně ochabl (Jára Cimrman, ležící, spící, 1983; Výjimečná situace, 1985; Když v ráji pršelo, 1987), až zcela ustal. Bohatou škálu rolí jí přinesla pravidelná spolupráce s televizí, kde účinkovala v inscenacích (Žena pro hrdinu, 1962; Květ kaktusu, 1970; Sova, 1973; Taková letní noc, 1974; Vlčí halíř, 1975; Anna Proletářka, 1980; Myslím, že vím, 1982; Arabesky, 1987; Když v ráji pršelo, 1987; Kdo s koho, 1990; Proč pláčeš, břízo bílá, 1991), pohádkách (Švec Janek v pohádkové zemi, 1979; O houslích krále snů, 1987) i seriálech (Muž na radnici, 1976; Dnes v jednom domě, 1979; Zákony pohybu, 1979; Život na zámku, 1995 a naposled guvernantku ve francouzském La Dame d’Izieu, 2007). Významná byla její pedagogická činnost na Státní konzervatoři v Praze. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1996).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!