V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SCHOBEROVÁ, Olga

Olga SCHOBEROVÁ (* 15. 3. 1943 Praha)  – filmová herečka; sestra manekýny a herečky E. Schoberové, bývalá manželka amerického kulturisty a herce Brada Harrise (* 1933) a hollywoodského producenta Johna Calleye (* 1930). Vyrůstala na Vinohradech v rodině kancelisty a v dětství chodila do baletu. Vystudovala střední ekonomickou školu a po maturitě pracovala jako fakturantka v oddělení svítidel pražského Technomatu. K filmu se dostala náhodou: jednou zaskočila za svou starší sestru modelku na focení reklamy v ateliéru Freda Kramera a zaujala natolik, že si pak pózováním na reklamní snímky a plakáty vylepšovala úřednický plat. Na jednom ze snímků si její fotogenické tváře i ostatních tělesných předností povšiml režisér A. Kachlík, který ji přemluvil k účinkování ve svém filmu Bylo nás deset (1963). V této komedii ze života vojáků základní služby představovala atraktivní blondýnu Dášu (hlasem ji zastoupila E. Klepáčová), do níž se zamiluje vojín Karel Čiperka (J. Satoranský). Pak se mihla mezi členy posádky vesmírné rakety v Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 (1963). Obstála i při konkursu do westernové parodie O. Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), která jí otevřela cestu do zahraničních studií. V roli naivní, panensky nevinné a cudně něžné Winnifred Goodmanové, jejíž srdce získá titulní hrdina, šlechetný kovboj a zapřisáhlý abstinent (K. Fiala), překvapila zvládnutím komického partu, kterým vytvořila rovnocennou protihráčku K. Fialové – barové zpěvačky Tornádo Lou. Po roličce sličné pradleny ze Zemanovy historické komedie Bláznova kronika (1964) načas zmizela z českého filmu, ale domácí publikum bylo alespoň prostřednictvím tisku informováno o její mezinárodní kariéře, kterou odstartovaly fotografie (z dnešního pohledu velmi decentní) publikované roku 1964 na obálce a uvnitř časopisu Playboy. Jako svůdná kráska sošné postavy a zářivě plavých vlasů připomínala svým zjevem a sexappealem tehdejší světové ženské idoly Brigitte Bardot a Ursulu Anderss. Pod pseudonymem Olly Schober a Olinka Berova pracovala v SRN, Itálii, Rakousku a Velké Británii, kde byla jako první herečka z Východu představena královské rodině. Během natáčení jejího vůbec prvního zahraničního filmu, německé akční detektivky Tajemství čínského karafiátu/Das Geheimnis der chinesischen Nelke (1964), se seznámila s americkým hercem Bradem Harrisem, za něhož se provdala a po jehož boku pak hrála i v dalších komerčních dobrodružných filmech, např. Zlatokopové z Arkansasu/Die Golsucher von Arkansas (1964), Die schwarzen Adler von Santa Fe/Černí orlové ze Santa Fé (1965), Kommissar X – Drei grüne Hunde/Komisař X – Tři zelení psi (1967) a Formula 1 – Nell’inferno del Grand Prix/Formule 1 – V pekle Velké ceny (1970). Jinými jejími hereckými partnery zvučných jmen byli třeba Anthony Quinn (La 25e heure/25. hodina, 1966), Lou Castel (Lucrezia Borgia, l’amante del diavolo/Lucrezia Borgia – ďáblova milenka, 1968), John Richardson (The Vengeance of She/Její pomsta, 1968) a George Hamilton (Togetherness/Soudržnost, 1970). Mezitím neodmítala ani nabídky českých filmařů a příležitostně se vracela do barrandovských ateliérů. S chutí se ujala titulní role vnadné komiksové krásky Jessie, dorozumívající se pomocí kreslených bublin, ve Vorlíčkově parodii Kdo chce zabít Jessii? (1966). Vorlíček jí svěřil také úlohu herečky Molly Adamsové v další crazy komedii „Pane, vy jste vdova!“ (1970). Dále si zahrála prodavačku Evu, přítelkyni hlavního hrdiny-architekta Donáta (M. Kopecký) v Hubáčkově příběhu Flám (1966), exkluzivní prostitutku Sašu Léblovou v Tomanově detektivce Slečny přijdou později (1966) a bizarní matku Ritu v Jakubiskově symbolické féerii Dovidenia v pekle, priatelia (1970, 1990). V roli vyděračky se objevila v tv. seriálu z fotbalového prostředí Soudce Stokroč (1967). Od druhé poloviny 60. let žila trvale v USA, kde po sňatku s Johnem Calleyem, tehdejším prezidentem hollywoodské společnosti Warner Brothers, na hereckou dráhu prakticky rezignovala. Poslední příležitosti před kamerou, kdy opět prokázala, že umí být ve svém projevu přímočaře okouzlující, ale i úskočná a živočišná, dostala od českých režisérů. V detektivní parodii O. Lipského Adéla ještě nevečeřela (1977) byla proradnou společnicí zločinného barona Kratzmara (M. Kopecký) a v Tomanově kostýmním dobrodružném snímku na motivy Stevensonova románu Vrak (1983) jí připadla role krásné, leč chladné a vypočítavé manželky německého podnikatele Helmuta (Jan Piechociński), jednoho z hrdinů příběhu. Přestože jejím domovem byla dvacet let Amerika, později pobývala i ve Francii a počátkem 90. let se po rozvodu s Calleyem opět usadila ve staré vlasti, ale na návrat k herectví nepomýšlí.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!