V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SCHMIDT, Otakáro

Otakáro SCHMIDT vl. jm. Otakar Schmidt, též Otakáro Mária Schmidt (* 28. 7. 1960 Plzeň)  – režisér, scenárista, herec a moderátor. Jako potomek středověkého šlechtického rodu Nowothů se původně vyučil strojním zámečníkem, než získal maturitu na SPŠ strojní v Plzni, kde pak pracoval jako rýsovač ve Škodovce, kulisák v Komorním divadle a strojník ve vodárně. V 80. letech absolvoval v Praze Konzervatoř Jaroslava Ježka (pantomima, tanec, herectví), jako herec a tanečník byl angažován ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci a s Černým divadlem Jiřího Srnce podnikl turné po Španělsku. Spolupracoval s orchestrem Laura a její tygři, s D. Vávrou, A. Goldflamem a Michaelem Kocábem. S Danem Nekonečným založil kultovní Fantastické a plynové divadlo BAR. Výrazně působil (s přezdívkou Štětináč) v generačním div. společenství Pražská pětka (Sklep, Mimoza, Kolotoč). V letech 1988–90 byl zaměstnán jako redaktor v Ústřední půjčovně filmů a publikoval ve film. časopisech. Během studia na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU (1991–99) se začal jako scenárista, režisér a moderátor podílet na kulturních magazínech ČT (Prology – filmové lahůdkářství, Paskvil, Prology, Kinobox), režíruje však i zábavné pořady komerčních televizí Nova (Na vlastní nebezpečí) a Prima (Na scénu). Kromě toho realizuje řadu autorských dokumentů, věnuje se tvorbě hudebních klipů a reklam, moderování rozhlasových pořadů (např. Rádio Limonádový Joe), různých akcí, festivalů a večírků. Na základě námětu, který roku 1997 publikoval knižně, natočil celovečerní hraný debut Eliška má ráda divočinu (1999), výtvarně stylizovanou psychedelickou komedii, inspirující se felliniovskou poetikou a postmodernistickými trendy. Po roce 2004, kdy přijal katolickou víru, orientuje svůj autorský a režijní potenciál hlavně na dokumenty s duchovní a náboženskou tematikou (Nejsme andělé, jen děláme jejich práci, 2006). I nadále však rozvíjí všechny své předchozí aktivity včetně nepravidelného účinkování ve filmu a televizi, kde je nejčastěji obsazován do drobných rolí svými přáteli z okruhu Pražské pětky: T. Vorlem (Pražská pětka, 1988; Kamenný most, 1996; Skřítek, 2004), O. Trojanem (Penziónek, 1992; Sklep: Mlýny, 1994), M. Šteindlerem (Perníková věž, 2002) a V. Marhoulem (Mazaný Filip, 2004). Vytvořil menší či větší postavy i ve filmech jiných režisérů: Mozartova pražského přítele hudebníka Jana Josefa Strobacha v hudební parodii Mí Pražané mi rozumějí (1991) V. Chytilové, příručího prodejny s elektronikou ve Svěrákově Akumulátoru 1 (1994), fotografa Tomka v Pechově prostřední povídce z triptychu Malostranské humoresky (1995), kameramana v tragikomedii Chytilové Vyhnání z ráje (2001) a člena výběrové komise v komedii D. Kleina Jak básníci neztrácejí naději (2003). Píše články do různých periodik a je autorem knih Tajů plný ostrov (1993), Hořící sny (1995) a Eliška má ráda divočinu (1997). Obsáhlé heslo věnované jeho dokumentární tvorbě přinesl další svazek řady Český film: Dokumentaristé (2009) M. Štolla a kolektivu.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!