V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SEDLÁČKOVÁ, Anna/Andula

Anna/Andula SEDLÁČKOVÁ (* 29. 9. 1887 Praha, † 24. 11. 1967 Praha, na následky zranění po srážce s motoc)herečka; dcera herce a režiséra A. Sedláčka, sestra herce J. Sedláčka, bývalá manželka architekta, kameramana a filmového režiséra Maxe Urbana (1882–1959) a matka herečky M. Sedláčkové. Pocházela z rozvětvené herecké rodiny. Její mimořádný talent se projevil už v mládí, kdy po jediné ochotnické roli vystoupila v šestnácti letech v Národním divadle na zkoušku, aby zde v lednu 1905 nastoupila a setrvala tu do roku 1919. Dále zde působila jako členka (1922–23, 1925–28, 1929–33, 1938) i pohostinsky. Jinak byla angažována v Městském divadle na Královských Vinohradech (1919–20, 1928–29, 1934–36), na podzim 1927 též krátce v Divadle Vlasty Buriana. Školila se u svého otce a herečky Marie Hübnerové. V českém divadle vytvořila herecký typ milostného ženství od pubertálních dívek až po zralé ženy. Nejsilněji její umění zaznívalo tam, kde mohla využít svůj křehký zjev s výraznou mimikou tváře i výmluvných očí a kde jemnými modulacemi hlasu, ale i hrou ruky, ramene či kotníku vyjádřila kultivovanou senzibilitu a milostnou touhu citlivé ženy. Stala se erotickým ideálem své doby, napojené ještě na secesní vkus vláčně štíhlých linií. Ve 20. letech si získala přízeň širokých vrstev nejen jako herečka, ale i jako vzor elegance, oblékání a společenského jednání. Obecenstvo ji milovalo a dávalo jí svou přízeň najevo mj. i důvěrnou obměnou jejího jména na domácké Andula. Byla oslnivou představitelkou rolí z francouzských a anglických konverzačních komedií, počínaje životní rolí Lízy Doolittlové z prvního provedení Shawova Pygmaliona. Pod vedením K. H. Hilara vytvořila i závažnější úkoly (titulní role ve Strindbergově Královně Kristýně, Rosalinda v komedii Jak se vám líbí). Z rolí ve vinohradském divadle připomeňme alespoň Marii Stuartovnu ze Schillerovy tragédie a Annu Kareninovou v dramatizaci Tolstého románu. V době své největší slávy sama rozhodovala, co a jak bude hrát. Roku 1939, kdy již o ni velké scény nejevily zájem, si otevřela v pražském Mozarteu vlastní Divadlo Anny Sedláčkové a hrála zde velké ženské postavy, např. Emilii Marty z Čapkovy Věci Makropulos nebo Ibsenovu Heddu Gablerovou. Po květnu 1945 tato scéna zanikla a Sedláčková vystupovala jen občas na různých pražských jevištích. Přínosné a v mnoha ohledech průkopnické byly rovněž její aktivity v raném stadiu české kinematografie. Roku 1912 založila společně s tehdejším manželem M. Urbanem film. výrobnu ASUM, jejíž název vznikl spojením iniciál jmen obou vlastníků a rovněž tvůrčích protagonistů. Pod značkou této společnosti bylo během její dvouleté činnosti natočeno ve skromných podmínkách kolem dvaceti hraných filmů různých žánrů a téměř ve všech hrála hlavní a titulní role po boku svých rodinných příslušníků (otce a bratra) a členů Národního divadla. Většina snímků se bohužel nedochovala a jejich existenci připomínají pouze názvy a referáty z dobového tisku, které přibližují alespoň tvůrčí týmy a náznaky děje (Falešný hráč, 1912; Dáma s barzojem, 1912; Rozvedená paní, 1913; Šaty dělají člověka, 1913; Šoférka, 1913; Tragédie ve sněhu, 1913; Estrella, 1913; Andula žárlí, 1914; Nenávistí k lásce, 1914). Nejcennější z nich je dochované milostné drama Konec milování (1913) režisérů Urbana a Štáfla, které vypráví tragický příběh mladé, krásné a bohaté Ireny podvedené bezcharakterním svůdcem Fredem (M. Vávra), jemuž se pomstila i za cenu vlastního života. Na některých filmech společnosti ASUM se podílela i autorsky (Dáma s barzojem, Konec milování, Podkova, Rozvedená paní, Tragédie ve sněhu). Se zánikem ASUMu na začátku 1. světové války se ve filmu odmlčela a před kameru se vrátila až ve druhém roce nové republiky, aby ztvárnila titulní hrdinku Urbanova zfilmování Verneuilovy div. hry O Adrienu (1919) a ústřední postavu v Martenově dobrodružném filmu Záhadný případ (1919). Zklamána neúspěchem na film zanevřela. Až v polovině 20. let ji získal režisér K. Lamač pro roli paní kněžny v adaptaci Jiráskovy div. pohádky Lucerna (1925). Ve zvukovém filmu si zahrála jen jednou – a opět nešťastně: v české verzi amerického filmu Paramountu Tajemství lékařovo (1930), kterou v pařížských zvukových ateliérech a s předními div. herci a ryze div. způsobem natočil Julius Lébl. Její výkon v hlavní roli nešťastné manželky Liliany Garsonové, ve které se na plátně představila naposled, nemůžeme dnes posoudit, neboť i tento snímek je pokládán za ztracený. Poté již na film definitivně rezignovala. Za své herecké umění byla odměněna Státní cenou za rok 1927. Po únoru 1948 se stala objektem zájmu StB a nemohla najít angažmá. Až v době přechodného „tání“ jí byl udělen titul Zasloužilá umělkyně (1967). Analýzu jejího herectví publikoval Edmond Konrád v knižní monografii O Anně Sedláčkové (1928) a její osudy shrnul Josef Brož v knize Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula (2008). Roku 1967 byla jmenována Zasloužilou umělkyní.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!