V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SAMEK, Jiří

Jiří SAMEK (* 20. 7. 1931 Praha, † 6. 9. 2009 Plzeň)  – herec; manžel herečky D. Neblechové, životní partner herečky Milady Pasekové (* 1944) a otec herečky Martiny Samkové (* 1964). Oba rodiče byli herci kočovných společností. Základní vzdělání ukončil v Teplicích s nástavbou jednoročního učebního kursu. Když ho pro nízký věk nevzali na hereckou konzervatoř, nastoupil jako elév v Městském oblastním divadle v Praze-Libni. Po následujícím angažmá v Teplicích (1949–51) sloužil jako voják základní služby u Pohraniční stráže v Chebu. Hereckou činnost obnovil jako člen Severomoravského divadla v Šumperku (1955–56) a dalších deset sezon hrál v Karlových Varech. Roku 1967 se stalo jeho domovskou scénou Divadlo J. K. Tyla v Plzni, kde do roku 1985 patřil k oporám činoherního souboru a v 90. letech zde vypomáhal v souboru operetním. Mezitím ve druhé polovině 80. let působil v Městských divadlech pražských. Při postupném formování svého charakterizačního umění vystřídal na jevišti rozmanité typy komediálně zabarvených i dramaticky vyhrocených postav v široké žánrové škále klasického i moderního repertoáru českých a světových dramatiků. Byl např. Franckem v Maryše, titulním hrdinou Scapinových šibalství, Chlestakovem v Revizorovi, Jagem v Othellovi a Horacem Badmanem zvaným Hogo Fogo v muzikálu Limonádový Joe. Působení na mimopražské scéně bylo patrně hlavní příčinou, proč jej televize a film dlouho opomíjely, takže se v nich začal uplatňovat vlastně až ve druhé polovině 70. let. Debutoval autentickou historickou postavou novináře a politika Karla Sladkovského ve Vávrově historickém obrázku o citovém vzplanutí Jana Nerudy ke Karolině Světlé Příběh lásky a cti (1977). Ve filmech historických i se současnou tematikou mu však připadly jen menší postavy, nejčastěji kriminalistů a policejních komisařů (Drsná Planina, 1979; Romaneto, 1980; Pěsti ve tmě, 1985; Druhý tah pěšcem, 1985), ředitelů podniků a institucí (Skřivánčí ticho, 1989; Byli jsme to my?, 1990) či vedoucích pracovníků a činovníků (Hodina života, 1981; Matěji, proč tě holky nechtějí?, 1981; Vítr v kapse, 1983; Devět kruhů pekla, 1987; Muka obraznosti, 1989; Zapomenuté světlo, 1996). Z rolí otců dospívajících a dospělých synů (Do zubů a do srdíčka, 1985; Pravidla kruhu, 1987) rychle přešel k postavám dědečků (Útěk s Cézarem, 1989). Zatím naposledy se na plátnech kin připomněl úlohou vysokého komunistického funkcionáře Vacka v Michálkově Zapomenutém světle (1996). Diváci se s ním setkávali příležitostně také na tv. obrazovce, v inscenacích a filmech (Vražda před večeří, 1972; Zamřížované zrcadlo, 1980; Restaurace, 1982; Popel a hvězdy, 1990), zejména však v seriálech (Plechová kavalérie, 1979; Arabela, 1980; Synové a dcery Jakuba Skláře, 1985; Gottwald, 1986; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Náhrdelník, 1992; Četnické humoresky 2,2003 ad.). Jeho kultivovaný mluvní projev nalezl hojné využití v rozhlase, dabingu, recitaci a při namlouvání knih na audionosiče (Jirotkův Saturnin). V polovině 90. let se zapojil do veřejného a politického života v Plzni, kde jako člen ČSSD zastával různé funkce v městských orgánech (roku 2002 neúspěšně kandidoval do Senátu). V posledních letech byl ředitelem Plzeňské filharmonie. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2001).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!