V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SALZMANNOVÁ, Eva

Eva SALZMANNOVÁ (* 8. 10. 1958 Karlovy Vary)  – herečka; dcera ekonoma, bankovního odborníka a politika Richarda Salzmanna (* 1929), bývalá manželka herců Ladislava Matějčka (* 1959), odtud v titulcích i Eva Matějčková, a O. Pavelky, současná manželka dramatika a publicisty Karla Steigerwalda (* 1945). Po gymnáziu vystudovala herectví na DAMU (1982) a po absolutoriu nalezla na osm sezon tvůrčí zázemí v souboru Divadla na okraji, kde svými kreacemi významně přispěla k umělecké profilaci této scény (mj. Julie v Romeovi a Julii, Markétka ve Faustovi, Varvara ve Višňovém sadu, Marie ve Vojckovi, Marja v Revizorovi). Roku 1990 přijala angažmá v Národním divadle (např. Jelena ve Strýčku Váňovi), za rok odešla do smíchovského Labyrintu (Gvendolina ve Stoppardových Travestiích), pak přešla do Divadla Na zábradlí (1992–94), kde si zahrála Dubskou v Léblově úpravě Stroupežnického hry s názvem Naši naši furianti. Než zakotvila roku 1994 trvale v činohře Národního divadla, spolupracovala v příležitostných seskupeních, především na scéně Divadla v Řeznické (Zločin a trest, O myších a lidech, Těsný město). Hostuje i v Divadle Rokoko (Marberova hra Na dotek či role chůvy v Romeovi a Julii) a v představeních Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě (Lady Macbeth v Macbethovi). Na naší první scéně ztvárňuje postavy širokého rejstříku, většinou se jedná o dominantní osobnosti, energické a vášnivé až osudové či vládcovské. Ze Shakespearových rolí si zahrála titulní Kleopatru a v Hamletovi Getrudu, Schillerovu Marii Stuartovnu, neminuly ji ani postavy s temným osudem (Líza Drozdovová v Dostojevského Běsech, prezident Emil Hácha v Historickém monologu) či patologickou rodinnou anamnézou (Vera v Bernhardově hře Před penzí). Komediální možnosti si prověřila jako titulní hrdinka Feydeauovy frašky Leona si pospíšila či v klasickém titulu jako intrikánka Marie ve Večeru tříkrálovém. Složitější psychologickou studii jí poskytla role Coriny ve hře Martina Crimpa Venkov. V roce 2006 spoluzaložila s režisérkou V. Čermákovou, herečkou Annou Hrnečkovou a manželem K. Steigerwaldem Divadelní studio Továrna, v jehož inscenacích je většinou protagonistkou (Horáková x Gottwald, Faidra, Políbila Dubčeka, Dea Loher: Poslední oheň, Česká pornografie). Film ani televize zatím nedokázaly zhodnotit její herecké možnosti. Prvním filmařem, který otestoval její interpretační kvality před kamerou, byl režisér Zdeněk Troška, v jehož celovečerním debutu Bota jménem Melichar (1983) vytvořila ústřední postavu začínající a poněkud roztržité učitelky Dagmar Adamové, těžko si zvykající na nesmyslný systém zabezpečení komplexu budov sídlištní školy. Tragický osud postihl její českou hrdinku Věru v následujícím filmu Antonína Kopřivy Až do konce (1984), jednu ze sedmi totálně nasazených dívek v pohraniční chemické továrně, které na samém sklonu války drží ustupující nacisté jako rukojmí v zámeckém sklepení. Drobnou úložku noční nemocniční sestry hrála v dramatu Jaromíra Borka Cena medu (1986). S hereckými kolegy z Divadla na okraji byla jako studentka žurnalistiky Vanda protagonistkou Zaoralovy poetické fantazie Poutníci (1988), zobrazující pokus skupiny mladých divadelníků o přetlumočení Máchova Máje do jevištního tvaru. Počátkem 90. let vyhověla nabídkám dvou slov. režisérů. Ján Zeman ji obsadil do kriminálního příběhu V rannej hmle (1990) jako manželku hlavního hrdiny, kriminalisty Rudolfa Klinovského ( J. Schmitzer), podezřelého z vraždy mladého děvčete. Menší úloha mladé venkovanky Jelky jí připadla v Trančíkově společensko-psychologickém snímku Keď hviezdy boli červené (1990). Návrat na plátna českých kin uskutečnila v titulní roli záletné manželky výhybkáře v úvodní, stejnojmenné povídce triptychu Agáta (1999), který natočil Dan Krameš podle literárních předloh A. P. Čechova. Naopak v Brabcově kriminálním filmu Bolero (2004) ztělesnila podváděnou manželku podnikatele Osvalda Aksmana (J. Bartoška) a matku mladého zločince Artura (D. Kraus). Zatím naposled se na plátně objevila jako bordelmamá v Ševčíkově koprodukčním psychothrilleru Normal (2009). Obdobně skromnou bilanci vykazuje její tv. tvorba, reprezentovaná inscenacemi a tv. filmy (Proces s vrahy Martynové, 1988; Elektro, má lásko, 1991; Zítra to spustíme, 1992; Diagnóza: vajíčko, 1994; Periferie, 1996; Maryška, 2003; Setkání v Praze, s vraždou, 2008), pohádkami (Slavík, 1996) a ojediněle i seriály a cykly (3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2005; To nevymyslíš!, 2005–06). Od roku 1996 vyučuje herectví na DAMU.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!