ŘEZÁČ, Ivan
Ivan ŘEZÁČ (* 20. 2. 1955 Plzeň)
–
herec. Jeho otec, vystudovaný lingvista, působil jako středoškolský pedagog. Odmala hrál se svým starším bratrem dětské role v plzeňském divadle. Po maturitě na gymnáziu, kdy se neúspěšně hlásil na DAMU, nastoupil jako elév-loutkoherec v plzeňském Divadle Alfa (1974–75). Při druhém pokusu o přijetí na DAMU již uspěl a po jejím absolvování (1979) získal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, odkud po pěti sezonách přešel do tamního Činoherního studia. Roku 1987 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde během osmiletého angažmá vyspěl v charakterního představitele rozporných a vnitřně nalomených typů v klasických i moderních dramatech světových autorů (
Dva shakespearovští herci,
Chuť medu,
Deník ničemy,
Král Jindřich IV.,
Král Lear,
Zlý jelen,
Nebezpečné vztahy,
Divoká kachna,
Smrt obchodního cestujícího). Od roku 1995 pak vystřídal pražské komorní scény (Činoherní klub, div. sdružení CD 94), aby svým uměním roku 2002 podpořil nově zformovaný soubor Švandova divadla na pražském Smíchově (
Den matky,
poručík z Inishmoru,
Tartuffe,
Zabiják Joe,
Žebrácká opera,
Sen noci svatojánské aj.). Za roli Arnulfa v Hrbkově inscenaci Molièrovy
Školy pro ženy získal Cenu Thálie (2006). Film jeho herecké kvality nepochopitelně ignoruje. Malou úlohu mu svěřil
K. Kachyňa hořké komedii
Kam, pánové, kam jdete? (1987), s
J. Asterovou hrál rodiče malé hrdinky Petry (Tereza Fliegerová) v pohádkové komedii Drahomíry Králové
Čarodějky z předměstí (1990) a s
M. Hrubešovou vytvořil dvojici turistů, kteří kvůli ženině malému zranění uvíznou načas v židovské osadě na Podkarpatské Rusi, o jejíchž rázovitých obyvatelích vypráví smutná komedie
K. Kachyni na motivy Olbrachtových povídek
Golet v údolí (1994). S větší vstřícností se setkal v televizi, kde účinkoval v inscenacích a tv. filmech (
Drobné něžnosti, 1991;
Uzavřený pavilón, 1991;
Tma, 1991;
Jan, 1992;
Váhy, 1992;
In flagranti, 1993;
Válka ve třetím patře, 2000;
Když chcípne pes, 2004;
Osudové peníze, 2010), pohádkách (
Motovidla, 1987;
O hloupé havířce, 1990;
Prsten kohouta Alektrya, 2002;
Pohádka o houslích a viole, 2005) a seriálech (
Dobrodružství kriminalistiky, 1989;
Co teď a co potom?, 1991;
Zdivočelá země, 1997). Velmi plodnou spolupráci udržuje zejména s rozhlasem (rozhlasové hry, četba, poezie).