V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,, …

ŘEZÁČ, Ivan

Ivan ŘEZÁČ (* 20. 2. 1955 Plzeň) – herec. Jeho otec, vystudovaný lingvista, působil jako středoškolský pedagog. Odmala hrál se svým starším bratrem dětské role v plzeňském divadle. Po maturitě na gymnáziu, kdy se neúspěšně hlásil na DAMU, nastoupil jako elév-loutkoherec v plzeňském Divadle Alfa (1974–75). Při druhém pokusu o přijetí na DAMU již uspěl a po jejím absolvování (1979) získal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, odkud po pěti sezonách přešel do tamního Činoherního studia. Roku 1987 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde během osmiletého angažmá vyspěl v charakterního představitele rozporných a vnitřně nalomených typů v klasických i moderních dramatech světových autorů (Dva shakespearovští herci, Chuť medu, Deník ničemy, Král Jindřich IV., Král Lear, Zlý jelen, Nebezpečné vztahy, Divoká kachna, Smrt obchodního cestujícího). Od roku 1995 pak vystřídal pražské komorní scény (Činoherní klub, div. sdružení CD 94), aby svým uměním roku 2002 podpořil nově zformovaný soubor Švandova divadla na pražském Smíchově (Den matky, poručík z Inishmoru, Tartuffe, Zabiják Joe, Žebrácká opera, Sen noci svatojánské aj.). Za roli Arnulfa v Hrbkově inscenaci Molièrovy Školy pro ženy získal Cenu Thálie (2006). Film jeho herecké kvality nepochopitelně ignoruje. Malou úlohu mu svěřil K. Kachyňa hořké komedii Kam, pánové, kam jdete? (1987), s J. Asterovou hrál rodiče malé hrdinky Petry (Tereza Fliegerová) v pohádkové komedii Drahomíry Králové Čarodějky z předměstí (1990) a s M. Hrubešovou vytvořil dvojici turistů, kteří kvůli ženině malému zranění uvíznou načas v židovské osadě na Podkarpatské Rusi, o jejíchž rázovitých obyvatelích vypráví smutná komedie K. Kachyni na motivy Olbrachtových povídek Golet v údolí (1994). S větší vstřícností se setkal v televizi, kde účinkoval v inscenacích a tv. filmech (Drobné něžnosti, 1991; Uzavřený pavilón, 1991; Tma, 1991; Jan, 1992; Váhy, 1992; In flagranti, 1993; Válka ve třetím patře, 2000; Když chcípne pes, 2004; Osudové peníze, 2010), pohádkách (Motovidla, 1987; O hloupé havířce, 1990; Prsten kohouta Alektrya, 2002; Pohádka o houslích a viole, 2005) a seriálech (Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Co teď a co potom?, 1991; Zdivočelá země, 1997). Velmi plodnou spolupráci udržuje zejména s rozhlasem (rozhlasové hry, četba, poezie).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!