RYCHMAN, Ladislav
Ladislav RYCHMAN (* 9. 10. 1922 Praha, † z 1. na 2. 4. 2007 Praha)
–
režisér a scenárista. Po maturitě na pražském reálném gymnáziu (1941) studoval jazykovou školu. Na sklonku okupace byl z rasových důvodů (po mamince byl žid) vězněn v koncentračním táboře, kde mu zachránila život náhoda těsně před popravou. Po válce studoval estetiku na FF Karlovy univerzity v Praze a současně hrál a působil jako dramaturg v pražském Divadle satiry. Přešel na FAMU, ale touha po konkrétní filmové práci ho vedla do praxe: ve FSB začínal jako asistent režie mj. Bořivoje Zemana či Elmara Klose. V letech 1949–55 byl dramaturgem a režisérem ve Studiu populárně vědeckých a naučných filmů, kde se specializoval na národopisné filmy, na portréty českých umělců, ale nejčastěji natáčel instruktážní snímky. V celovečerní hrané tvorbě debutoval detektivním dramatem
Případ ještě nekončí (1957). Po dramatu manželské krize
Kruh (1959) se zaměřil na hudební a komediální žánry. Největšího úspěchu dosáhl na svou dobu průkopnickým muzikálem
Starci na chmelu (1964), který se vysmál pokrytecké morálce totalitního režimu. Už s menším ohlasem se setkala stylově čistší hudební komedie o podváděné řidičce tramvaje
Dáma na kolejích (1966), již realizoval se stejným autorským týmem (Vratislav Blažek, Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála). Ne právě přesvědčivě vyzněly jeho pokusy o zfilmování Škvoreckého detektivních příběhů (
Zločin v dívčí škole, 1965;
Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?, 1969). V normalizační kinematografii zanechal už jen odlesk své tvorby z předchozí dekády, když talent postupně rozmělnil v laciných hudebních fraškách (
Hvězda padá vzhůru, 1974;
Jen ho nechte, ať se bojí, 1977), ve sterilních moralitách (
Zlatá slepice, 1980;
Láska na druhý pohled, 1981) či režimní agitce (
Píseň o stromu a růži, 1978). Příležitostně se sám objevoval na plátně v drobných roličkách svlékající se vězeň v Radokově okupačním dramatu
Daleká cesta (1949), muž nosící psací pultík v historické komedii
M. Friče Císařův pekař – Pekařův císař (1951), krejčí ve své epizodě
Jak se žena koupe z triptychu
Zločin v dívčí škole (1965), režisér v Moskalykově satiře
Délka polibku devadesát (1965), ředitel spořitelny v
Dámě na kolejích (1966) a zájemnce ve vlastní sci-fi komedii „
Babičky dobíjejte přesně!“ (1983). Zásadní a plodná byla Rychmanova práce v ČST, kde od poloviny 50. let natočil desítky reklam a inscenovaných písniček (mj.
Dáme si do bytu,
Mackie Messer) či zábavné pořady (např.
Povídka pro...,
Dnes večer bez závady), z nichž některé uspěly i na mezinárodních festivalech (
Tisíc pohledů za kulisy získalo Bronzovou růži v Montreux 1961). Zájem o audiovizuální experimenty zúročil i prací pro Laternu magiku (
Revue z bedny, 1967) a se scénografem Josefem Svobodou připravil v 70. letech v Norimberku projekt s názvem
Noricama jako poctu malíři Albrechtu Dürerovi. Po listopadu 1989 psal recenze do
Svobodného slova a scenáristicky, režijně i moderátorsky se podílel na cyklu střihových pořadů ČST
Trocha šafránu z televizního archivu (1993–95).