RUBÍK, Otto
Otto RUBÍK (* 21. 5. 1898 Ponětovice, okres Brno-venkov, † 26. 11. 1951 Praha)
–
herec. Po brněnských studiích nastoupil uměleckou dráhu v operním sboru Národního divadla v Brně (1919–21), kde však byl obsazován i v činoherních inscenacích (Mahenovy hry
Jánošík a
Chroust). Odtud přešel roku 1921 do činohry Národního divadla v Praze, kde setrval až do své smrti. Původně zde měl být angažován do opery na návrh Otakara Ostrčila, který oceňoval jeho neškolený, ale zajímavý hlas tenorového zabarvení. Vysokou, statnou, sportem vycvičenou postavou, pravidelnou tváří, pevným a jasným hlasem, ohnivým, někdy až výbušným temperamentem a mužným hereckým projevem byl předurčen pro postavy milovníků. Jeho hereckému naturelu byly nejbližší dva typy rolí: dobyvační, furiantští, draví mužové s přemírou energie a salonní milovníci v konverzačních hrách, v nichž spolu se svou nejčastější partnerkou
J. Kronbauerovou tvořili přitažlivou dvojici. V typech salonních milovníků uplatňoval nejen vytříbenou eleganci, ale i smysl pro svižný spád společenského dialogu. Vedle statných, temperamentních milovníků dokázal však s jemnou ironií zachytit i pocit životního smutku mužů nedůtklivých, nedůvěřivých, vnitřně nevyrovnaných. Na konci dráhy se vypracoval k rolím vyhraněným (tzv. charakterním), mezi nimiž převažovaly hlavně povahy negativních rysů, ať už tragicky či komicky laděných. K nejznámějším výkonům patřil lord Goring ve Wildově
Ideálním manželovi, Francek v
Maryše, Essex v Brucknerově
Alžbětě Anglické a Oskar Hubbard v Hellmanové hře
Lištičky. S příchodem do Prahy o něho projevili zájem filmaři. Už od svých prvních rolí opakoval před kamerou v nepatrných obměnách stejný obor salonních milovníků, jimiž vládl na jevišti. Debutoval úlohou nápadníka doktora Prokopa Novotného v komedii
V. Binovce Adam a Eva (1922), kde byla jeho partnerkou v titulní dvojroli
S. Marwille. S ní se setkal také v následujícím němém filmu, dramatu
M. Friče Chudá holka (1929), v němž jako advokát Klement Bořický úspěšně obhájí u soudu svou milovanou Marii podezřelou z vraždy. Vstup do zvukového filmu mu zprostředkovala rolička strážmistra Prokopa ve Fehérově melodramatu
Když struny lkají (1930). Do roku 1945 hrál v dalších dvou desítkách filmů převážně nenáročných žánrů podnikatele, aristokraty a umělce, kteří byli buď šlechetnými nápadníky, snoubenci, manžely, anebo lehkomyslnými milovníky a prostopášnými svůdci. Tento okruh hrdinů reprezentují např. ředitel divadla Bernard v komedii
K. Lamače On a jeho sestra (1931), málem zruinovaný majitel gramofonové firmy Jiří Zlatník v
Lamačově a
Fričově komedii s
V. Burianem To neznáte Hadimršku (1931), továrník Rudolf Hora v operetě Josefa Medeotti-Boháče
Děvčátko, neříkej ne! (1932), žárlivý a odmítnutý snoubenec Eddy v komedii
M. Friče Mazlíček (1934), rozmařilý a zhýralý Zdeněk Dubrovnický v Martenově melodramatu
Za řádovými zdmi (1934), malíř Karel Strada v
Hudbě srdcí (1934)
S. Innemanna a hostinský Konrád v Martenově melodramatu
Pozdní máj (1934). Zatímco od poloviny 30. let se velikost jeho film. rolí zřetelně zmenšovala, výrazně stoupla umělecká úroveň samotných filmů, v nichž se představil jako třetí manžel dcery (
J. Šejbalová) titulní hrdinky (
R. Nasková) v komedii
H. Haase Kvočna (1937), hrabě Georg ve Vávrově zfilmování Jiráskovy
Filosofské historie (1937), pobočník dobyvačného maršála (
Z. Štěpánek) v
Haasově protiválečném dramatu podle Čapkovy hry
Bílá nemoc (1937), bratr vzdělaného a bohémského rytíře Mikuláše Dačického z Heslova (
Z. Štěpánek) ve Vávrově kostýmní komedii
Cech panen kutnohorských (1938), odmítnutý snoubenec Láriš ve Vávrově psychologickém dramatu
Kouzelný dům (1939), operetní zpěvák-sebevrah Štěpán Helbich v Holmanově melodramatu
Bláhový sen (1943), panský správce v Čápově adaptaci Klostermannova vesnického románu
Mlhy na Blatech (1943). Ani znárodněná kinematografie neocenila jeho schopnosti a pouze ho odbyla podružnými úlohami brusíře ve Vávrově historickém dramatu
Rozina sebranec (1945), detektiva Pobožného v detektivce
M. Friče 13. revír (1946), strážníka v Cikánově
Lavině (1946), horníka v Steklého
Průlomu (1946), četníka Imreho Feketeho v
Krňanského přepisu Olbrachtova románu
Nikola Šuhaj (1947) a handlíře zvaného Černokudrnáč v Radokově zfilmování Klicperovy veselohry
Divotvorný klobouk (1952).
