V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ROZSÍVAL, Jaroslav

Jaroslav ROZSÍVAL (* 14. 10. 1924 Olomouc, † 13. 1. 1996 Bratislava)  – herec a zpěvák-barytonista. Mládí strávil v Brně, kde hrál ochotnické divadlo a vystudoval herectví na Státní konzervatoři (1948). Deset let však žil s otcem, ředitelem obchodní akademie, ve slovenském Dolnom Kubíně. Toto období rozhodlo o tom, že odešel z brněnského Svobodného divadla (1945–48) do Bratislavy, kde roku 1950 nastoupil do činohry Nové scény (od roku 1953 byl sólistou zpěvohry). Vysoká postava s asociací síly a mužnosti ho předurčila pro postavy vojenských hodnostářů i veteránů, měšťáků, guvernérů, ředitelů, podnikatelů, farmářů, statkářů, advokátů, profesorů aj. Velké herecké příležitosti mu na jevišti poskytly zahraniční muzikály, kde v náročných postavách uplatnil nejen svoje fyzické přednosti (titulní hrdinové muzikálů Don QuijoteZorba), ale zejména vyspělé charakterní herectví (profesor Higgins v My Fair Lady). Hrál i v klasickém operetním repertoáru (Polská krev, Cikánský baron, Netopýr, Mam’zelle Nitouche, Žebrácká opera). Kultivovaný hlasový projev, u zpěvoherce až nevídaný, typovou vhodnost a herecké schopnosti využil v hojné míře i film a televize. Na film. plátně se poprvé objevil jako správce chaty na Lomnickém štítě, kde uvízne skupinka rekreantů kvůli špatnému počasí, v Zemanově odborářské komedii Anděl na horách (1955). V následujících padesáti českých a slov. filmech, příbězích ze současnosti, historických dramatech, veselohrách, v realistických i utopických příbězích, vytvořil menší role chlapských vitálních typů, ale s láskyplným vztahem k lidem. K nejlepším patřily postavy nabité dramatismem, akčností a aktivním poměrem k životu. Většinou se jednalo o strážce zákona a příslušníky bezpečnostních složek (Tam na konečné, 1957; Tři přání, 1958; Páté oddělení, 1960; Hriech Kataríny Padychovej, 1973), vojáky a důstojníky různých armád (Pieseň o sivom holubovi, 1961; Oáza, 1972; Rozdelení, 1976; Vojáci svobody I., II, 1975, 1978; Choď a nelúč sa, 1979; Drsná Planina, 1979), dělníky a řemeslníky (Neschovávejte se, když prší, 1962; Lidé z maringotek, 1966; Nebeští jezdci, 1968; Zločin v Modré hvězdě, 1973; Dny zrady I, II, 1973), lékaře (Ikarie XB 1, 1963; Červené víno, 1976) a vysoké funkcionáře (Bludička, 1977; Zrcadlení, 1977; Blízke diaľavy, 1979; Děti zítřků, 1980). Hrál přísné otce dospívajících a dospělých dětí, převážně ústředních hrdinů a hrdinek, jejichž představiteli byli František Kuchta (Jánošík I, II, 1962–63), P. Kostka (Bubny, 1964), J. Hanzlík (Romance pro křídlovku, 1966), J. Obermaierová (Jakou barvu má láska, 1973), Š. Kvietik (Deň, ktorý neumrie, 1974), V. JandákJ. Krampol (Dny zrady I, II, 1973; Osvobození Prahy, 1976) a J. Kukura (Postavení mimo hru, 1979). Jedinou hlavní roli představovala postava tuneláře Vojty Balvína v údernickém dramatu Tažní ptáci (1961). Charakterově příbuzné úlohy ztvárňoval také v televizi, a to zejména na slov. obrazovce, čeští diváci ho mohli vidět např. v seriálech Duhový luk (1972), 30 případů majora Zemana (1974–79), Návětěvníci (1983) či Roky přelomu (1989), ale na slov. obrazovce se uplatňoval až do poloviny 90. let. Napsal libreto operety Pánska volenka a uveřejňoval stati z div. praxe.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!