V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ROMANČÍK, Elo

Elo ROMANČÍK Emanuel (* 17. 12. 1922 Ružomberok, okres Liptovský Mikuláš, † 9. 9. 2012 Bratislava)slovenský herec; bývalý manžel herečky Heleny Kŕčové (1923–1980) (a poté ještě 2× ženatý), otec herců Ivana Romančíka (* 1950) a Juraje Romančíka (* 1956). Jeho otec, klempíř, byl vášnivým ochotníkem a v mládí projevoval výtvarné nadání. Vyrůstal ve Važci, a když ten vyhořel (1931), přestěhoval se s rodiči do liptovské vsi Podtureň, kde od roku 1939 hrál ochotnické divadlo. Z finančních důvodů nemohl dokončit středoškolská studia a pracoval jako dělník a úředník. Aktivně se účastnil SNP a po osvobození byl předsedou MNV v Podturni, ale pokračoval i v ochotnické činnosti. Krátce nato, ještě roku 1945, vstoupil na profesionální scénu jako člen Armádního divadla v Martině, na jehož jevišti jedenáct sezon herecky a lidsky dozrával na postavách rozsáhlé typové a věkové škály – od mladých rebelů, přes složité charaktery zralých mužů, portréty prostých, mozolnatých chlapů až po heroické postavy klasického repertoárů. Roku 1956 byl angažován do činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě s perspektivou velkých úloh, ale vzhledem ke složení souboru a repertoáru si režiséři z jeho širokého rejstříku zvolili linii převážně pozitivních přímočarých charakterů. I když v jeho hereckém repertoáru dominují charaktery ušlechtilé a vyrovnané, vytvořil i řadu rozporných, záporných i ryze komediálních postav. Od počátku 50. let hrál i ve filmu. První příležitost mu dal český režisér Miroslav Cikán, když ho obsadil do hlavní role dělníka Jakuba ve slov. politickém dramatu o stávce železničních dělníků Boj sa skončí zajtra (1950). Charakterní hrdiny se složitějším sociálním a psychologickým zázemím vytvořil v dalších slov. filmech ze současnosti či nedávné minulosti Pole neorané (1953), Rodná zem (1953), Previerka lásky (1956), Kapitán Dabač (1959) a dom na rázcestí (1959). V 60. letech točil filmy střídavě, ale ve vyrovnaném poměru, se slov. a českými režiséry. V autorském psychologickém dramatu Oldřicha Daňka Tři tuny prachu (1960) musel jeho inženýr Vojtěch Spára kromě technických problémů prašnosti řešit osobní problém své lásky ke vdané ženě (B. Bohdanová). Režisér Václav Gajer mu svěřil v polemickém filmu Králíci ve vysoké trávě (1961) úlohu zemědělce Antonína Čermáka, slabošského manžela, jehož bigotní žena (A. Hegerlíková) dožene svou nenávistí ke všemu pokrokovému jejich desetiletého synka (M. Koblic) téměř k sebevraždě. Z Romančíkova hereckého potenciálu čerpal také režisér J. Krejčíka, v jehož adaptaci Karvašovy div. hry Polnočná omša (1962) ztělesnil doktora Harmana. Velkou postavu vzdělaného duchovního Kryštofa Aloise Lautnera, který se jako jediný pokusil zastavit teror bezcharakterního inkvizitora Bobliga (V. Šmeral) při tzv. čarodějnických procesech v 17. století, vytvořil ve Vávrově historickém podobenství Kladivo na čarodějnice (1969). Po několika menších rolích ze 70. let, v nichž mohl jen zřídka alespoň ve zkratce uplatnit své velké charakterizační umění, vyvrcholila jeho film. tvorba pozoruhodnou studií poctivého a morálně silného muže, řezníka Štefana Riečana, v dramatickém snímku Zoro Záhona Pomocník (1981) podle románu Ladislava Balleka. S televizí intenzivně spolupracoval od prvních dnů „živého vysílání“: Po vůbec první slovenské tv. inscenaci Dovidenia Lucienne! (1957), v níž měl za partnerku Máriu Kráľovičovou, hrál v desítkách her, filmů a seriálů (mj. i ve 30 případech majora Zemana, 1974–79), ve kterých často zpodobnil autentické osobnosti. Analytickým přístupem k dramatickým postavám, dokonalou výslovností a citlivou prací se zvučným, sytým hlasem se začlenil mezi přední rozhlasové a dabingové interprety. Známý je svou malířskou zálibou, karikaturní formou zachytil téměř všechny své kolegy herce. Laureát Státní ceny (1951) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1968).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!