V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ROLAND, František

František ROLAND (* 22. 1. 1888 Praha, † 16. 11. 1967 Praha)  – herec. Český film na rozdíl od divadla tomuto herci skutečně velkou příležitost nedal. Pocházel z umělecké rodiny – matka byla členkou baletu Prozatímního divadla. Již na gymnáziu projevoval umělecké sklony a rozhodoval se mezi divadlem a výtvarným uměním. Po studiu malířství na pražské Uměleckoprůmyslové škole a herectví v soukromé dramatické škole (1905–07) nastoupil roku 1907 u div. společnosti Josefa Faltyse. Během následujících sedmi let vystřídal kočovné společnosti Václava Choděry, J. Chládka, Vladimíra Housy, Adolfa Marka, Jana Blažka, Bedřicha Jeřábka a Aloise Janovského. Po vypuknutí 1. světové války se vrátil do Prahy a účinkoval v příležitostných pořadech na zábavných večírcích. Záhy získal angažmá ve Švandově divadle na Smíchově (1914–18), odkud ho režisér K. H. Hilar přijal do souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Na doporučení Eduarda Vojana, tehdejšího šéfa činohry, nastoupil již po jedné sezoně do činohry Národního divadla, kde působil od roku 1919 až do odchodu do na odpočinek (1959). Od počátku své profesionální div. činnosti hrál převážně charakterní role starších a starých mužů. Předurčovaly ho k nim jeho zjev a fyziognomie: byl menší, silnější postavy, měl sytý, zvučný hlas osobitého zabarvení. Vypracoval si velice živou, plastickou mimiku. Základem jeho herecké tvorby byla komika, která přes tragikomiku ústila až do tragiky. Jeho umění bylo příbuzné herectví Jindřicha Mošny, a to jak sklonem k nadsázce až fraškovité, tak schopností hluboce dojímat a drobným detailem zachytit podstatu charakteru. Živelným komediantstvím mu byly zvlášť blízké molièrovské role (Argan ve Zdravém nemocném, Orgon v Tartuffovi, Harpagon v Lakomci), ale osvědčil se i jako představitel rázovitých lidových typů v české klasice (Lízal v Maryše, Kroutil ve Fidlovačce, dědeček Dubský v Našich furiantech) a v repertoáru současném (Šéfl v Loupežníkovi, Parazit ve hře Ze života hmyzu, Zmetek v Adamu Stvořiteli, Belzebub v Hrátkách s čertem). Česká kinematografie zaznamenává Rolandovo jméno u téměř půl stovky film. titulů od roku 1916, kdy vytvořil první film. postavu úředníka ve Fenclově komedii Zlaté srdéčko, až do roku 1955, kdy se naposledy objevil na plátně jako penzista v dětském filmu Jiřího Weisse Punťa a čtyřlístek (1955). Hrál převážně vedlejší postavy starších mužů: vysokých úředníků (Milan Rastislav Štefánik, 1935; Svět, kde se žebrá, 1938; Nezbedný bakalář, 1946; Jan Hus, 1954), podnikatelů (Magdalena, 1920; Poslední Podskalák, 1940; Muži nestárnou, 1942), ředitelů továren (Zlatá žena, 1920; Velbloud uchem jehly, 1936), velkostatkářů (Na tý louce zelený, 1936), notářů (Studentská máma, 1935; Pán a sluha, 1938; Hotel Modrá hvězda, 1941), ředitelů škol (Prosím, pane profesore!, 1940), četníků a policejních komisařů (Krok do tmy, 1938; Panna, 1940; Druhá směna, 1940; Preludium, 1941; Přijdu hned, 1942; Čapkovy povídky, 1947), ale také zcela prostých lidí nejrůznějších profesí: obuvníka (Děvčata nedejte se!, 1937), zahradníka (Co se šeptá, 1938), truhláře (Minulost Jany Kosinové, 1940), poštovního doručovatele (Modrý závoj, 1941), převozníka (Ohnivé léto, 1939), železničáře (Velká přehrada, 1942), košíkáře (Mlhy na Blatech, 1943), komorníka (Baron Prášil, 1940), ševce (Rozina sebranec, 1945), hajného (Nadlidé, 1946) aj. Často byl ustaraným otcem dospívajících dětí. Jeho syny hráli J. Dohnal (Studentská máma, 1935), J. Vondrovič (Srdce v soumraku, 1936), S. Beneš (Minulost Jany Kosinové, 1940), V. Vejražka (Velká přehrada, 1942), J. Spal (Housle a sen, 1946); jeho film. dcerami byly H. Bušová (Na tý louce zelený, 1936), J. Sedláčková (Děvče z předměstí anebo Všecko příjde na jevo, 1939), J. Ebertová (Poslední Podskalák, 1940), J. Romanová (Muži nestárnou, 1942). Z němých filmů Rolandových si zaslouží nejvíce pozornosti bohužel nedochovaná Kvapilova pohádka podle námětu Karla Čapka Zlatý klíček (1922), ve které vytvořil spolu s V. Vydrou ústřední dvojici tuláků. Postavu ruského legionáře buřiče Martyšky přenesl do protibolševického válečného dramatu S. Innemanna Plukovník Švec (1929) ze scény Národního divadla. Z jeho rolí ve zvukovém filmu je zajímavá postava židovského krčmáře v Čápově filmu Jan Cimbura (1941). Postava, která byla tvůrcům filmu vytýkána jako zcela ojedinělý projev antisemitismu v českém filmu za okupace, není v Rolandově podání ani překreslena, tím méně zkarikována. Skutečně velkou roli, odpovídající jeho umění, mu však film zůstal dlužen. A tak si ho dnes většina diváků vybaví jako zemského školního inspektora Randu z filmu Škola základ života (1938). Byl zábavným vypravěčem vtipně pointovaných anekdot, autorem drobných literárních humoresek a grotesek i aforismů. Paměti, které napsal, nebyly dosud vydány. Roku 1953 jmenován Zasloužilým umělcem.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!