V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ROGOZ, Zvonimir

Zvonimir ROGOZ pseudonym Jaroslav Maliha (* 10. 10. 1887 Záhřeb, Chorvatsko, † 6. 2. 1988 Záhřeb)  – chorvatský herec; otec herečky Libuše Rogozové. Jeho otec byl koncipientem u známého záhřebského advokáta. Jako devítiletý ztratil oba rodiče. Místo soukromé obchodní školy ve Vídni, na kterou ho poslal jeho kmotr, tam studoval herectví na dramatické škole Viktora E. Frühmanna. V další herecké průpravě pokračoval po dvou letech v Záhřebu u Gjure Prejca, vrchního režiséra tamního Národního divadla, kam byl v sezoně 1907–08 přijat jako volontér pro malé role. Potom odešel ke kočovné div. společnosti ředitele P. Ćiriće (1910–14) a za 1. světové války hrál v Osijeku a Varaždině, kde se uplatnil především v operetě, a to i jako režisér. Roku 1918 se stal členem Národního divadla v Lublani, na jehož scéně si rychle osvojil slovinštinu a jeho dosavadní role komických milovníků zcela vytěsnily postavy ryze charakterní, které mu otevřely cestu do Prahy. Pohostinská vystoupení v pražském Národním divadle (poprvé se zde obecenstvu představil roku 1927 jako Hamlet) se změnila roku 1929 ve stálé angažmá, které trvalo až do konce války (1945). I když zvládl češtinu až překvapivě rychle a dobře, což byla i Hilarova podmínka, jeho dikce přece jen nesla stopy jeho mateřštiny, a další herecký vývoj tím byl nadlouho zpomalen. Svou druhou roli – knížete Myškina v Idiotovi – hrál již česky. Po ní vytvořil mnoho významných rolí (Algernon Moncrieff v Wildeově hře Na čem záleží, Charles Marsden v O’Neillově Podivné mezihře, Lazar v Nezvalových Milencích z kiosku) a podnětně uváděl a inscenoval zejména jugoslávské hry. Po osvobození prošel jako herec a zejména režisér oblastními divadly v Českých Budějovicích (1945–46), Kladně (1947–48) a Hradci Králové (1949–50). Roku 1950 odmítl podepsat prohlášení namířené proti generálu Titovi a byl nucen se vystěhovat. Vrátil se do Jugoslávie a nastoupil jako herec a režisér v Národním divadle v Záhřebu. Od roku 1956 hrál v divadle Branka Gavely, věnoval se pedagogické činnosti (profesor Akademie pro divadelní a filmové umění v Záhřebu), pracoval v televizi a tu a tam se mihl i ve filmu: u nás jsme jej viděli např. v drastickém Zafranovićově válečném filmu Okupace v 26 obrazech/Okupacija u 26 slika (1978). Rogoz zapůsobil svým oduševnělým zjevem, hezkou tváří ostrých rysů, schopností jemné mimiky, pohybovou ukázněností, zejména v gestikulaci svých vláčných rukou, teplým, zvučným hlasem a osobitou elegancí. Úspornými výrazovými prostředky se řadil mezi soudobé moderní herce, usilující o zcivilnění projevu. Až nadměrná kultivovanost však zbavovala jeho výkony bezprostřednosti. Vynikal zejména v rolích ze společenských komedií, pro něž měl šarm a jemnou ironii, projevoval však i smysl pro analýzu psychologicky komplikovanějších postav soudobého světového repertoáru. Zajímavá, mimořádně fotogenická tvář a noblesní aristokratické vystupování jej přímo predestinovaly pro film. tvorbu ve specifických rolích. Před kameru ho poprvé pozval roku 1927 český režisér M. J. Krňanský pro postavu z prologu původně němého filmu Černý plamen (1930). Tato němá verze však nebyla uvedena do kin a při jejím ozvučení byl původní prolog nahrazen nafilmovaným projevem autora předlohy, spisovatele F. X. Svobody. Takže na film. plátně se Rogoz poprvé objevil až jako ruský emigrant kníže Petr Ivanovič Dolgorov v Kodíčkově zfilmování Langrovy div. komedie Obrácení Ferdyše Pištory (1931). Do roku 1943 se jeho filmografie rozrostla o 25 titulů, v nichž hrál nejrůznější podnikatele (Sňatková kancelář, 1932; Z bláta do louže, 1934; Krok do tmy, 1938; Madla zpívá Evropě, 1940), vysoké úředníky (Sedmá velmoc, 1933; Žena, která ví, co chce, 1934; Čtrnáctý u stolu, 1943), lékaře (Rozvod paní Evy, 1937; Krb bez ohně, 1937; Tulák Macoun, 1939), cestovatele (Žena na rozcestí, 1937) a světáky (Bílá jachta ve Splitu, 1939; Muž z neznáma, 1939; Tanečnice, 1943). Byly to mnohdy dramatické postavy s hlubším psychologickým podtextem, a to převážně postavy negativní a nesympatické: Evin tvrdý a chladný manžel Emil Jerman ve světově proslulém dramatu G. Machatého Extase (1932, jedině Rogoz a představitelka hlavní ženské role Hedy Kieslerová hráli ve všech jazykových verzích), pachatel vraždy Friedmann v detektivce S. Innemanna Vraždy v Ostrovní ulici (1933) podle Vachkova románu Muž a stín, ředitel Simonidesových závodů v satirické komedii M. FričeVoskovcemWerichem Hej-Rup! (1934), film. podnikatel Bruckmann v dalším filmu M. Friče, dramatu Lidé na kře (1937). Jihoslovanský původ ho předurčil pro jednu ze dvou hlavních mužských rolí (druhou hrál L. H. Struna) v čs.-jugoslávském koprodukčním filmu německého režiséra Carla Junghanse …a život jde dál… (1935). Byla to v Rogozově film. tvorbě zcela ojedinělá milovnická role, ovšem postava prostého rybáře Nikoly zůstala jeho naturelu vzdálená a cizí. Největší rolí v české kinematografii pak byla titulní postava životopisného filmu J. Svitáka Milan Rastislav Štefánik (1935), autentická postava slov. politika, generála francouzské armády, jednoho z vedoucích představitelů našeho zahraničního odboje za 1. světové války a prvního ministra národní obrany, který zahynul roku 1919 při leteckém neštěstí nedaleko Bratislavy. V případě tohoto snímku se jednalo spíš o politickou než uměleckou záležitost, a tak je třeba chápat i čestnou Filmovou cenu (první v historii čs. filmu), kterou Rogozovi za jeho herecký výkon udělil na návrh Filmového poradního sboru tehdejší ministr obchodu. Ke čtvrtstovce rolí, které vytvořil v českém filmu do roku 1945, přidal po osvobození ještě necelou desítku dalších, ovšem již zcela podružných, jako byl např. dirigent (Housle a sen, 1946), ředitel cirkusu (Muzikant, 1947), úředník (Až se vrátíš, 1947), předseda shromáždění (Krakatit, 1948), rentgenolog (Kariéra, 1948) a zcela naposledy kníže Clemens Wenzel Metternich v Krškově historickém dramatu Revoluční rok 1848 (1949). S režisérem Františkem Čápem, který ho obsadil už ve svých českých filmech TanečniceMuzikant, se pracovně setkal i v zahraničí, při natáčení jeho jugoslávsko-německého filmu Am Anfang war es Sünde/V začetku je bil greh/Na počátku byl hřích (1954). V několika filmech z let 1939–47 se objevila i jeho dcera Libuše (např. sextánka z Cesty do hlubin študákovy duše, 1939), někdejší členka Národního divadla v Brně. Roku 1987 vyšla v Jugoslávii kniha jeho vzpomínek Mojih prvih sto godina (Mých prvních sto let). Jeho osudy a uměleckou dráhu zachycuje dokumentární film Zdrav Rogoz u zdravom tijelu/Zdravý Rogoz ve zdravém těle (1987, režie S. Luks a P. Cindrića).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!