RIEHS, Milan
Milan RIEHS (* 17. 1. 1935 Třebíč, † 23. 7. 2012 Praha)
–
herec. Po absolvování herectví na DAMU (1958) působil v Horáckém divadle v Jihlavě (1958–62) a Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1962–66). Roku 1965 ho angažoval
O. Krejča do svého nově vzniklého pražského Divadla za branou (vévoda Alexandr de Medici v
Lorenzacciovi, Ivanov v
Ivanovovi, Andrej Prozorov ve
Třech sestrách), odkud po jeho zrušení roku 1973 odešel do Divadla S. K. Neumanna, respektive Divadla pod Palmovkou (
Platonov,
Tartuffe,
Don Juan,
Dvanáct rozhněvaných mužů). Od roku 1995 působil bez pevného angažmá.
Poslední jevištní kreace předvedl na prknech Činoherního klubu (Deskový statek, Ptákovina). Před kamerou debutoval úlohou kunsthistorika v Hanibalově kriminálním filmu
Dům ztracených duší (1967). Soustavněji se na plátně objevuje od počátku 70. let ve vedlejších rolích lékařů (
Případ mrtvého muže, 1974;
Zlaté rybky, 1977;
Smrt krásných srnců, 1986), ředitelů, odborných pracovníků, hodnostářů, činovníků a úředníků (
Hněv, 1977;
Sázka na třináctku, 1977;
Anděl s ďáblem v těle, 1983;
Až do konce, 1984;
Svět nic neví, 1987). Ústřední roli mu přinesla úloha západoněmeckého obchodníka Friedricha Schmidta, kdysi gymnazisty Bedřicha Šmída, který se po mnoha letech vrací do svého rodiště se špionážním posláním i úmyslem definitivně vyřídit starou záležitost z války, v kriminálním dramatu
D. Kleina Případ mrtvých spolužáků (1976). V 90. letech zaujal především postavami ve filmech Vladimíra Michálka: bankéř Pollunder v kafkovské vizi
Amerika (1994), arogantní církevní tajemník v psychologickém snímku na motivy Demlovy knihy
Zapomenuté světlo (1996) a starosta ve vesnickém dramatu
Je třeba zabít Sekala (1998). Zatím naposled se na film. plátně připomněl menší rolí předsedy lékařské komise v psychologickém dramatu podle Koptova románu
Hlídač č. 47 (2008)
F. Renče. Hojně účinkuje také v zahraničních film. produkcích (
Amadeus, 1984;
Bídníci, 1998), tv. inscenacích (
Had z ráje, 1980;
Trampoty pana Humbla, 1997;
Milenec lady Chatterleyové, 1998) a zejména seriálech (mj.
Arabela, 1979;
Létající Čestmír, 1983;
Vlak dětství a naděje, 1985;
Křeček v noční košili, 1987;
Rodáci, 1988;
Náhrdelník, 1992;
Na lavici obžalovaných justice, 1998;
Šípková Růženka, 2001;
Stříbrná paruka, 2001). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2006).