V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BROŽOVÁ, Marie

Marie BROŽOVÁ (* 14. 9. 1901 Hustopeče nad Bečvou, okres Hranice, † 29. 9. 1987 Praha)  – herečka; dcera herce a divadelního ředitele Karla Brože (1851–1925) a herečky Kateřiny Brožové (1861–1951), sestra herců Růženy Opravilové-Brožové (1892–1976) a A. Brože, manželka architekta, scénografa a pedagoga Karla Lhoty (1894–1947) a divadelního režiséra Bohuše Stejskala (1896–1955), hrála též pod jménem Lhotová. Byla nejmladší z šesti dětí. Od dětství vystupovala na jevišti v souboru svého otce a pak prošla div. společnostmi ředitelů F. K. Štětky a Groha (1919–21), byla členka Národního divadla v Brně (1921–26), Městského divadla v Plzni (1926–31) a Městského divadla na Královských Vinohradech (1931–63). Na jevišti vystřídala snad všechny obory ženského herectví – od rolí dívčích a mileneckých (Hanička z Lucerny, Slávka v Měsíci nad řekou, shakespearovská Julie, Porcie i Viola) přes zralé ženy (Valča Peroutová ze Šrámkova Léta, Emilia Marty z Čapkovy Věci Makropulos, Solveig a další postavy z dramat Ibsena) až po postavy starých žen, matek a babiček, které se staly jejím hereckým údělem v posledních letech vinohradského angažmá (Deník Anny Frankové, Mladá garda, Přelom aj.). Charakteristickými rysy bohaté galerie jejích hrdinek byla podle mínění dobové kritiky prostota výrazu, pravdivost a síla milostného citu, něžný a půvabný ženský zjev, zpěvnost a melodičnost jevištní řeči a vždy bezpečný divadelní instinkt, jež z nich činili přesvědčivou interpretku jemných, ale vnitřně silných žen, a později nepatetické a citové postavy matek a babiček. Svět filmu ji dlouho opomíjel, než do něho jako čtyřicetiletá pronikla třemi úlohami v adaptacích známých literárních předloh českých autorů: psychicky nemocná vdova po sebevrahovi Marie Rynešová ve Slavínského dramatu podle Arbesova romaneta Advokát chudých (1941), profesorka zpěvu Májová ve Vávrově přepisu románu Karla Matěje Čapka Choda Turbina (1941) a manželka starosty Kovandy v Čápově filmové adaptaci Baarova románu Jan Cimbura (1941). Po osvobození vytvořila na plátně kolem čtyř desítek postav moudrých, trpělivých a trpících manželek, matek, babiček, tetiček, hospodyň, vychovatelek ve filmech nejrůznějších žánrů ze současnoti (Předtucha, 1947; Pan Habětín odchází, 1949; Zvony z rákosu, 1950; Na konci města, 1954; Černý prapor, 1958; Ženu ani květinou neuhodíš, 1966; Causa Králík, 1979; Konečná stanice, 1981), z bližší i dávnější minulosti (Divá Bára, 1949; Stříbrný vítr, 1954; Jan Hus, 1954; Psohlavci, 1955; Pochodně, 1960; Hra o královnu, 1980; Putování Jana Amose, 1983) a ve filmech pro děti a mládež (Případ Lupínek, 1960; Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1963; Ukradená vzducholoď, 1966; Když má svátek Dominika, 1967; Pavlínka, 1974; Jak se budí princezny, 1977). Jednu z mála ryze negativních postav vytvořila v úloze sobecké a žlučovité profesorovy ženy Julie Marešové v Delongově dramatu Dům na Ořechovce (1959). Hojně spolupracovala s rozhlasem a také s televizí, kde od počátku „živého“ vysílání účinkovala v mnoha inscenacích (Sbohem, deštivé město, 1960; Princezna Pampeliška, 1968; Jak chodí babičky spát, 1968; Naše tetičky, 1969; Podivný výslech, 1970; Kapacita, 1970; Hrabě Drakula, 1970; Alexandre Dumas starší, 1970; Návrat pana Ryšánka, 1971; Zajatec šílenství, 1971; O statečné princezně Janě, 1978; Rovnice o jedné krásné neznámé, 1979; Veronika, prostě Nika, 1981; Spor architekta Zítka, 1981) i seriálech (Rodina Bláhova, 1959; Nemocnice na kraji města, 1978; Sanitka, 1984; Vlak dětství a naděje, 1985). Byla jmenována Zasloužilou umělkyní (1966).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!