RABSKÝ, Václav
Václav RABSKÝ vl. jm. Rabiňák (* 30. 8. 1876 Praha, † 19. 3. 1951)
–
herec; otec herečky Lídy Rabské-Velinské (1903–1969) a dědeček spisovatele Jaroslava Velinského alias trampského písničkáře Kapitána Kida (* 1932). Jako syn kočího a služky utekl v 16 letech z domova a připojil se k jakési herecké společnosti. Později působil ve smíchovské Aréně (1907–11) a u společnosti ředitele
K. Želenského. Za 1. světové války sloužil jako šikovatel. Poté byl nějaký čas ve stálém angažmá v Olomouci, posléze v holešovické Uranii, kde (zpočátku jako „holešovický Vojan“) zůstal řadu let, vlastně až do zániku Uranie v zimě 1945, kdy dřevěná budova divadla vyhořela. Roku 1934 dokonce hostoval na jevišti Národního divadla jako doktor Beauvegard v inscenaci hry Benita Mussoliniho a Giovacchina Forzana
Napoleonových sto dní. Za protektorátu působil jako suflér a „děvče pro všechno“ ve společnosti A. Hrušky. Po válce už angažmá nezískal. Ve filmu, kde se objevil pouze několikrát na rozhraní němé a zvukové éry, hrál zejména epizodní uniformované postavy: velitele ardenského četnictva (
Krásná vyzvědačka, 1927), vězeňského dozorce (
Tonka Šibenice, 1930), četníka (
Černý plamen, 1930), legionáře (
Třetí rota, 1931) a policejního inspektora (
Obrácení Ferdyše Pištory, 1931). Pak ještě statoval v prvním českém barevném filmu, historickém dramatu
Jan Roháč z Dubé (1947)
V. Borského.