V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PTÁKOVÁ, Marie

Marie PTÁKOVÁ rozená Bursová (* 18. 1. 1873 Vlkov, okres Mladá Boleslav, † 25. 1. 1953 Česká Kamenice, okres Děčín)herečka; manželka operního pěvce Bohumila Ptáka (1869–1933) a matka klavíristy D. Ptáka. Hereckou dráhu nastoupila roku 1891 u plzeňské div. společnosti Vendelína Budila, pak získala angažmá v Národním divadle v Brně (1893–95) a do odchodu na odpočinek byla nepřetržitě přes třicet let členkou souboru Městského divadla Královských Vinohrad (1909–41), kde se uplatnila v inscenacích režiséra K. H. Hilara. Jako herečka citové vřelosti se stala představitelkou dobráckých, citlivých a oddaných mateřských postav, které vytvořila v nejrozmanitějších podobách: lidově prosté (paní Doweyová z Barrieho Maminky, Petrova matka z Kvapilových Oblak, Rosava z Tylova Strakonického dudáka), společensky ukázněné a uměřené (lady Bracknellová z Wildeho komedie Na čem záleží) i tragicky podlomené a ustrašené (matka z Blatného komedie Smrt na prodej, paní Matušová z Hilbertovy Pěsti). V lidových ženských typech vystihovala jejich životní houževnatost i citovou bezbrannost, spojenou s rozšafnou a smírnou moudrostí (Jiráskova M. D. Rettigová, Šestáková z Tylovy Paličovy dcery, panna Růženka ze Šrámkova Léta), ale stejně výrazně dovedla zpodobnit odbojnější city ženské revolty (paní profesorová z Čapkova Loupežníka) i humorně odstínit osoby veseloherních konfliktů (Kohoutová ze Svobodova Posledního muže). Její projev prozrazoval realistickou školu, která v ní vypěstovala smysl pro charakterovou drobnokresbu, ale nepotlačila v ní živý herecký cit nemalé bezprostřednosti. Na film. plátně se objevila ihned po vzniku republiky. Její první dva filmy, romantický obraz ze života podmanivé ženy Démon rodu Halkenů (1918) a drama P. Pražského Dvě matky (1920), se stejně jako několik pozdějších nedochovaly a chybí nám o nich podrobnější dokumentace. A tak první dochovaný snímek s její účastí je pseudovlastenecký film V. Binovce Za svobodu národa (1920), v němž hrála matku hlavního hrdiny, českého studenta Jiřího Voldána (V. Ch. Vladimírov). Režijním vedením vinohradského režiséra F. Hlavatého a účastí předních herců vinohradského divadla byl zajímavý jinak sentimentální snímek Neznámé matky (1921). M. Ptáková v něm vytvořila postavu drůbežnice Kalinové, pěstounky mladičké nemanželské dcery (V. Hlavatá). Dále hrála matky a tety mladých hrdinů (Manželé paní Mileny, 1921; Josef Kajetán Tyl, 1925; Džungle velkoměsta, 1929), představené klášterů vychovávajících mladé dívky (Irčin románek, 1921; Varhaník u sv. Víta, 1929), výjimečně služebné (Zlatý klíček, 1922) a dělnice (Román hloupého Honzy, 1926). Podobného zaměření byly i její role ve zvukových filmech. Ztělesnila matku K. H. Borovského (F. Smolík) v životopisném dramatu Karel Havlíček Borovský (1931) S. Innemanna a další matky a tety mladých hrdinů a hrdinek v podání M. Ženíškové (Svět bez hranic, 1931), T. Grosslichtové (Hrdina jedné noci, 1935), M. Svobody (Studentská máma, 1935), A. Novotného (Naše XI., 1936), S. Strnada (Poručík Alexander Rjepkin, 1937), L. Boháč (Směry života, 1940) a V. Vejražky (Velká přehrada, 1942). Hojné zastoupení v její galerii mají chůvy a pěstounky (Na tý louce zelený, 1936; Děvčátko z venkova, 1937), služky (První políbení, 1935), hospodyně (Komediantská princezna, 1936; Zlaté dno, 1942) a bytné (Svatební cesta, 1938), ale také dámy ze společnosti. K postavám abatyší se vrátila v sentimentálním příběhu V. Binovce Lízino štěstí (1939). Pro hodnotu námětu je třeba vyzvednout Cikánovu adaptaci hry Gabriely Preissové Její pastorkyně (1938), kde představovala výměnkářku, stařenku Buryjovku, a Borského Paličovu dceru (1941), v níž hrála vdovu Antonii Jedličkovou a jejího syna Antonína ztělesnil K. Höger. Po osvobození se objevila již jen v epizodkách tří filmů: jako host na večírku v Krškově poetické komedii Řeka čaruje (1946), chůva Eliška v historickém dramatu Jan Roháč z Dubé (1947) režiséra V. Borského a domovnice Petráková v Čechově krátkém filmu Nerozumím (1947) o pátrání po českých dětech zavlečených nacisty do Říše. I když nedosáhla ani zdaleka takové popularity jako A. Nedošinská, jejíž film. typ někdy přebírala, s téměř půlstovkou film. rolí starších a starých žen nezanedbatelně obohatila českou kinematografii.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!