V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PRUNER, Vilém/Willo

Vilém/Willo PRUNER (* 20. 1. 1916 Vídeň, † 6. 8. 2010 Praha)  – filmový herec. Od dvou let vyrůstal v Praze, kde vlastnil jeho otec továrnu na umělé hmoty (jako první v republice). Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici byl zaměstnán v otcově podniku, kde prošel všemi funkcemi, aby se posléze ujal vedení rodinné firmy. Krátce studoval medicínu a úspěšně absolvoval právnickou fakultu. Mezitím se však dostal k účinkování ve filmu. Byl jedním z těch herců, u nichž dokonalý vzhled znamenal vstupenku do film. ateliérů. Při tanci v Lucerna baru, jehož pravidelnými návštěvníky byli vlivní zástupci filmu včetně hereckých celebrit, jednoho večera zaujal H. Haase, který potřeboval právě takový typ pohledného elegantního mládence za nemocného herce pro zítřejší natáčení. Tak odstartovala drobná úloha malíře v Haasově a Holmanově komedii Děvčata nedejte se! (1937) jeho kariéru film. herce i proti otcově vůli. H. Haas ho obsadil i do svého dalšího filmu, přepisu Čapkova protiválečného dramatu Bílá nemoc (1937), ve kterém představoval jednoho z asistentů na klinice profesora Sigelia (B. Karen). Menší postavy uhlazených a dobře situovaných mladých mužů vybraného vystupování ztvárnil do konce okupace ještě v tuctu filmů různých žánrů a značně nevyrovnané úrovně, kde měl za partnerky tehdejší ženské hvězdy první velikosti, např. A. MandlovouV. Ferbasovou. Hrál např. exekutora (Svět, kde se žebrá, 1938), člena sportovního klubu (Pán a sluha, 1938), rakouského důstojníka (Zborov, 1938), ředitelova syna a snoubence (Umlčené rty, 1939), syna hostinského (V pokušení, 1938), přítele hlavní hrdinky (Pacientka doktora Hegla, 1940), návštěvníka divadla (Minulost Jany Kosinové, 1940), lékaře (Poznej svého muže, 1940), návštěvníka baru (Okouzlená, 1942) či bankéřova syna a novomanžela (Zlaté dno, 1942). Diváci několika generací si ho zejména vybaví jako rozmazleného a frajerského septimána Pošustu, který v komedie M. Friče Cesta do hlubin študákovy duše (1939) vyvolá na studentské taneční zábavě rvačku. Kuriozitou přitom je, že autor literární předlohy tohoto oblíbeného snímku Jaroslav Žák byl Prunerovým skutečným profesorem češtiny a latiny na gymnáziu. Jen jedenkrát získal hlavní roli, a to v nedochovaném Špelinově dramatu Královna stříbrných hor (1939), ve kterém ztělesnil zmrzačeného Martina Valentu, k jehož uzdravení dopomůže sled tragických náhod. Po válce se na plátně objevil až v 60. letech v epizodkách číšníka v hotelu International (Kde alibi nestačí, 1961), recepčního (Komedie s Klikou, 1964), náčelníka (Anděl blažené smrti, 1965), hosta hotelu (Slečny přijdou později, 1966), manžela (Vražda po našem, 1966) a člena posádky vojenské pevnosti maskované na sanatorium (Já, spravedlnost, 1967). Ač vystudovaný právník, nikdy se této profesi nevěnoval. Živil se různě, např. jako pojišťovací agent, tajemník Městských divadel pražských, vedoucí provozu a propagace Laterny magiky (1962–68), ale i tajemník zpěváka K. Gotta. Od roku 1970 pracoval v ČST jako vedoucí festivalového oddělení.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!